Vůně má prý evokovat procházku jarní přírodou. Těžko říct, zda jde o jaro nebo spíš teplý podzim, podle mého soudu se jedná o navazující exkurzi na Chypre Mousse, ty spojující body nelze popřít, když si je dáte na ruku vedle sebe. Jen jsme v tomto případě vyšli z lesa na přilehlou louku.
Máme tu stejné zelené bylinky od svěží sladké máty, jetele, kopřiv až po hořké zelené galbanum jen s tím rozdílem, že na téhle louce najdeme navíc nasládle svěží pomerančový květ, pudrově nasládlý heřmánek a šťavnaté hořkosladké fíky.
Nesmíme však zapomenout ani na nedaleký les z Chypre Mousse, který se nám připomíná sametově zelenými tóny mechu a vlhkou zeminou a trochou dřeva. Jediné, co by se dalo této vůni ve srovnání s Chypre Mousse vytknout, je o něco menší intenzita a výdrž, na druhou stranu však nositelnější pro ty, pro koho se ukážou býti např. houby či jiné tóny těžším soustem.
Kopec zvlhlého sena, zemité pačuli, z dálky zavanutý kouř z páleného suchého listí... Kde je to jaro? To je spíš podzim.. Téměř neznatelné něžné bílé květy nemají šanci se nechat poznat a jen se snaží o zjemnění. Náznak dýmkového tabáku nebo jen dojem? Vkrádají se sušené bylinky. Seno taky časem uschne, všechno uschne vyhřáté sluncem, kouř poleví, pačuli také přejde do své suché podoby a přidá se ještě uhlazený suchý cedr, hodně cedru, všechno je obklopeno cedrem. V této podobě je o poznání příjemnější, ale vyvolává dojem spíš pozdního léta a sklizených polí (a nebo PG Bois Blond) než jara. Pointa mi pořád nějak uniká. Fanouškem značky ale zůstávám, toto je taky povedená vůně se zajímavým vývojem. A když budete trpělivě hledat, ucítíte galbanum vystrkovat zelené růžky.
Vůně má prý evokovat procházku jarní přírodou. Těžko říct, zda jde o jaro nebo spíš teplý podzim, podle mého soudu se jedná o navazující exkurzi na Chypre Mousse, ty spojující body nelze popřít, když si je dáte na ruku vedle sebe. Jen jsme v tomto případě vyšli z lesa na přilehlou louku.
Máme tu stejné zelené bylinky od svěží sladké máty, jetele, kopřiv až po hořké zelené galbanum jen s tím rozdílem, že na téhle louce najdeme navíc nasládle svěží pomerančový květ, pudrově nasládlý heřmánek a šťavnaté hořkosladké fíky.
Nesmíme však zapomenout ani na nedaleký les z Chypre Mousse, který se nám připomíná sametově zelenými tóny mechu a vlhkou zeminou a trochou dřeva. Jediné, co by se dalo této vůni ve srovnání s Chypre Mousse vytknout, je o něco menší intenzita a výdrž, na druhou stranu však nositelnější pro ty, pro koho se ukážou býti např. houby či jiné tóny těžším soustem.
Kopec zvlhlého sena, zemité pačuli, z dálky zavanutý kouř z páleného suchého listí... Kde je to jaro? To je spíš podzim.. Téměř neznatelné něžné bílé květy nemají šanci se nechat poznat a jen se snaží o zjemnění. Náznak dýmkového tabáku nebo jen dojem? Vkrádají se sušené bylinky. Seno taky časem uschne, všechno uschne vyhřáté sluncem, kouř poleví, pačuli také přejde do své suché podoby a přidá se ještě uhlazený suchý cedr, hodně cedru, všechno je obklopeno cedrem. V této podobě je o poznání příjemnější, ale vyvolává dojem spíš pozdního léta a sklizených polí (a nebo PG Bois Blond) než jara. Pointa mi pořád nějak uniká. Fanouškem značky ale zůstávám, toto je taky povedená vůně se zajímavým vývojem. A když budete trpělivě hledat, ucítíte galbanum vystrkovat zelené růžky.