Kdyby spolu Hedda a Peer prožili jeden jediný den.
Ne strávili, byli, tak nějak vedle sebe, ne, to ne, kdyby spolu ten jeden den opravdu žili, víš...
On by se do ní zamiloval, jistě ano, do té nepoddajné, do té tvrdohlavé, do té ironické, která by i tuberóze v plném květu vyčetla všednost a nudnost a prachobyčejnost. Miloval by ji stejně jako ten výkřik města, jako cizí kněžnu, tak by ji miloval - byť neopravdově.
Jenže se soumrakem by se něco stalo. Hedda by utichla a potemněla. Byl to únavný den, víš... Chtěla by být sama, sama venku, v zahradě, mezi trávou, květy, včelím usínáním, mezi prosychajícími maliníky, protože... Protože už máme zase podzim, víš... Byla by tak sama a tak tichá, že by mu připomněla Solveig. A tehdy by se teprve doopravdy zamiloval. Pozdě. Ale přece...
/Protože ten zvuk, co ještě pořád zní ozvěnou, je jako tečka za nedokončenou větou, víš... Víš?/
- post scriptum -
…. zbytky Tebe ve mně ještě pořád doutnají
plameny stále až k srdci sahají...
...tmavá tuberoza, tmavě špinavě žlutá, ztěžka ale jaksi posměšně dýchající zpod zlatistě načokoládovělého labdana
Je to divný a líbí se mi to.
Možná proto, že je to tmavý a
divný...
...nahořkle a jinak téměř řezavě drhnoucí pelargoniové listy zde jakoby zalévané, ohlazované, mírněné, tišené - opět - labdanem.
Labdanem ovšem tentokrát řídkým a tryskajícím jak říční voda skákající přes kameny,
jenže pořád labdanem hebce pryskyřičnatě vazkým, hedvábně klouzavým
(jako když kajak kormidluje po hladině ostré horské bystřiny).
...a někde v dálce, a nebo v hloubce, veliké hlubině, jak perla v perlorodce na dně moře, se občas zatřpytí pár malinových plodů jak drahokamy, jak paprsek světla zpoza těžkých mraků...
Pružně klouzavý vlhce hedvábný chladivý oblázek ale z teplé éterické pryskyřice s křehkou živočišností tuberozy,
odlehčené jiskřivou velmi temnou magenta z malin sežehnutých prvními mrazíky.
A nakonec to nejlepší - zásluhou jasmínu vůně začíná podprahově mohérovatět, až mě to - jinak to říct´nelze -
dojímá...
...lahodně klouzavě nahořklé
Tak, jako rozhodnutí někdy bývají...
Krásné
"Feelings that come back, are feelings that never left."
- Franck Ocean
dřevitá, hrozně příjemná vůně něčeho ze zahrady - žádné malinové želé, ale spíš malinové větvičky. něco jako bezová "duše"? teplá. pylová. lehounce žvýkačková. sladké malinové pecičky. maliny sušené mrazem. jasmín.. připadá mi jako připálený, uschlý, sežehnutý sluncem
krásná vůně
hrozně mi něco připomíná, ale nemůžu přijít na to, co to je, grr
už vím!!! lipový květ <3 Melkmeisje, fakticky
Někdy mě baví takhle uvažovat...
Co kdyby...
Kdyby spolu Hedda a Peer prožili jeden jediný den.
Ne strávili, byli, tak nějak vedle sebe, ne, to ne, kdyby spolu ten jeden den opravdu žili, víš...
On by se do ní zamiloval, jistě ano, do té nepoddajné, do té tvrdohlavé, do té ironické, která by i tuberóze v plném květu vyčetla všednost a nudnost a prachobyčejnost. Miloval by ji stejně jako ten výkřik města, jako cizí kněžnu, tak by ji miloval - byť neopravdově.
Jenže se soumrakem by se něco stalo. Hedda by utichla a potemněla. Byl to únavný den, víš... Chtěla by být sama, sama venku, v zahradě, mezi trávou, květy, včelím usínáním, mezi prosychajícími maliníky, protože... Protože už máme zase podzim, víš... Byla by tak sama a tak tichá, že by mu připomněla Solveig. A tehdy by se teprve doopravdy zamiloval. Pozdě. Ale přece...
/Protože ten zvuk, co ještě pořád zní ozvěnou, je jako tečka za nedokončenou větou, víš... Víš?/
- post scriptum -
…. zbytky Tebe ve mně ještě pořád doutnají
plameny stále až k srdci sahají...
...tmavá tuberoza, tmavě špinavě žlutá, ztěžka ale jaksi posměšně dýchající zpod zlatistě načokoládovělého labdana
Je to divný a líbí se mi to.
Možná proto, že je to tmavý a
divný...
...nahořkle a jinak téměř řezavě drhnoucí pelargoniové listy zde jakoby zalévané, ohlazované, mírněné, tišené - opět - labdanem.
Labdanem ovšem tentokrát řídkým a tryskajícím jak říční voda skákající přes kameny,
jenže pořád labdanem hebce pryskyřičnatě vazkým, hedvábně klouzavým
(jako když kajak kormidluje po hladině ostré horské bystřiny).
...a někde v dálce, a nebo v hloubce, veliké hlubině, jak perla v perlorodce na dně moře, se občas zatřpytí pár malinových plodů jak drahokamy, jak paprsek světla zpoza těžkých mraků...
Pružně klouzavý vlhce hedvábný chladivý oblázek ale z teplé éterické pryskyřice s křehkou živočišností tuberozy,
odlehčené jiskřivou velmi temnou magenta z malin sežehnutých prvními mrazíky.
A nakonec to nejlepší - zásluhou jasmínu vůně začíná podprahově mohérovatět, až mě to - jinak to říct´nelze -
dojímá...
...lahodně klouzavě nahořklé
Tak, jako rozhodnutí někdy bývají...
Krásné
"Feelings that come back, are feelings that never left."
- Franck Ocean
dřevitá, hrozně příjemná vůně něčeho ze zahrady - žádné malinové želé, ale spíš malinové větvičky. něco jako bezová "duše"? teplá. pylová. lehounce žvýkačková. sladké malinové pecičky. maliny sušené mrazem. jasmín.. připadá mi jako připálený, uschlý, sežehnutý sluncem
krásná vůně
hrozně mi něco připomíná, ale nemůžu přijít na to, co to je, grr
už vím!!! lipový květ <3 Melkmeisje, fakticky