...hééj!,
tady oud dělá takový lehce nechutný živočišný odér,
jak nechtěnej - sorry - šuk.
V pár vteřinách to ale zmizí.
Uf.
...a teď už jen
tichá vůně...
...tichá slova,
tiché pocity...
Pěna vyšlehaná do maximální nadýchanosti sestává
z prachovosti delikátní kořeněnosti karafiátů bez cukru,
měkce zastřené kouřovosti kadidla,
ze skořice topené v pomerančem ochucené řidší ale líné pryskyřici, v níž uvíznul, topí se, z posledních sil lapá po vzduchu mizera oud a zoufale ztahuje k sobě dolů i hedvábný guajak...
...hloubka.
Ano, tahle vůně mi vhání slzy do očí...
...jakoby si člověk vzpomněl na své nejnitěrnější bolístky a křivdičky a zlámaný touhy a sny rozkopaný do všech stran...
Majstrštyk.
Protože takhle natvrdo narvat kus života do flakonu a hrdě si stoupnout na forbínu,
to chce vodvaz, pořádný koule!..
...a pak brada hrdě vztyčená a
pak
už
krok beze strachu...
...hluboká lahodná delikátnost
(Le Bain Joop!, Venezia Laura Biagiotti 1992)
Hluboce. Nese s sebou typické Gualtieriho DNA, spíš v rovině živočišnosti než v té oudové. Sladce kořenitá ambrovka s vlhkou skořicí, rozinkami a měkce zakouřeným, napůl zetlelým dřevem rozpouštějícím se v benzoinu. Gualtieri se zabral do svého tělesného konceptu z Orto Parisi natolik, že nám neváhal naservírovat za ambru schované fekální tóny i sem. Pižmo s kořenitým karafiátem a vhodně naaranžovaným pomerančem zasypaným živočišným kmínem udělá svoje. Inu, schované jsou umně a zda je vůně z trilogie inspirované láskou o hlubokém citu nebo jiných hloubkách je otázka doširoka rozevřená.
Máte problém s tím, že je na vás Ambre Narguilé moc medová, ale jinak se vám líbí? Tak co se ten skořicový štrůdl s rozinkami dát u praskajícího krbu ozdobeného větvičkami jehličnanů společně s motorkářem z kadidlové Black Afgano, jemuž vlasy díky březovému dehtu voní po spálené gumě.
...hééj!,
tady oud dělá takový lehce nechutný živočišný odér,
jak nechtěnej - sorry - šuk.
V pár vteřinách to ale zmizí.
Uf.
...a teď už jen
tichá vůně...
...tichá slova,
tiché pocity...
Pěna vyšlehaná do maximální nadýchanosti sestává
z prachovosti delikátní kořeněnosti karafiátů bez cukru,
měkce zastřené kouřovosti kadidla,
ze skořice topené v pomerančem ochucené řidší ale líné pryskyřici, v níž uvíznul, topí se, z posledních sil lapá po vzduchu mizera oud a zoufale ztahuje k sobě dolů i hedvábný guajak...
...hloubka.
Ano, tahle vůně mi vhání slzy do očí...
...jakoby si člověk vzpomněl na své nejnitěrnější bolístky a křivdičky a zlámaný touhy a sny rozkopaný do všech stran...
Majstrštyk.
Protože takhle natvrdo narvat kus života do flakonu a hrdě si stoupnout na forbínu,
to chce vodvaz, pořádný koule!..
...a pak brada hrdě vztyčená a
pak
už
krok beze strachu...
...hluboká lahodná delikátnost
(Le Bain Joop!, Venezia Laura Biagiotti 1992)
Hluboce. Nese s sebou typické Gualtieriho DNA, spíš v rovině živočišnosti než v té oudové. Sladce kořenitá ambrovka s vlhkou skořicí, rozinkami a měkce zakouřeným, napůl zetlelým dřevem rozpouštějícím se v benzoinu. Gualtieri se zabral do svého tělesného konceptu z Orto Parisi natolik, že nám neváhal naservírovat za ambru schované fekální tóny i sem. Pižmo s kořenitým karafiátem a vhodně naaranžovaným pomerančem zasypaným živočišným kmínem udělá svoje. Inu, schované jsou umně a zda je vůně z trilogie inspirované láskou o hlubokém citu nebo jiných hloubkách je otázka doširoka rozevřená.
Máte problém s tím, že je na vás Ambre Narguilé moc medová, ale jinak se vám líbí? Tak co se ten skořicový štrůdl s rozinkami dát u praskajícího krbu ozdobeného větvičkami jehličnanů společně s motorkářem z kadidlové Black Afgano, jemuž vlasy díky březovému dehtu voní po spálené gumě.