Dokonalá symbióza květinových a ovocných tónů. Lehounce hořká svěžest bergamotu a liči, křupavá zelená hruška a růže, která kolem sebe šíří obláček sladké omamnosti. A potom je tu našlehaný vanilkový krém společně s balzamicky vonící ambrou.
Sytá vůně s ovocnou šťavnatostí, růžovou sladkostí, vanilkově gurmánskou stopou a decentním zlatavě hřejivým ambrovým základem. Složení uvádí oud, já ho zde nevnímám.
Zpočátku kysele oudově neoudová/orientální růže.
Plochá. Nezajímavá. Bez hloubky.
Po pár minutách sice kyselost zjemní trochou pižma, přidají se stopy nějakého ovoce(asi to liči), ale pořád je to pro mě velká nuda za velkej peníz.
T.: „Jsi smutná?“
E.: „Ne.“
T.: „A našla jsi ten smyčec?“
E.: „Ne. Doba je zlá. Lidi kradou už i smyčce.“
T.: „Na krabičce cigaret jsem měl napsáno: ´Smutek sluší Elektře. I Salome. I Eurydiké...´ . Říkal jsem si, že je to kus recenze, tak jsem ti ji přinesl domů.“
E.: „Díky. Je to kus recenze, jenže se mi ji nedaří dopsat.“
T.: „Na co?“
E.: „Ty jí říkáš Marie Antoinetta...“
T.: „Ta mi přišla taková nekomplikovaná a pěkná...“
E.: „Copak tobě... To já vidím mladou Elektru. Bílá říza, zlaté tepané náramky, krásná, sladká, nevinná, no úplný beránek boží. Pak služebné zmizí, její ještě trochu dětský úsměv ztvrdne, oči se zúží. Vezme do ruky stříbrný podnos, ještě ho lehce přeleští cípem šatů, podrží ho před svojí tváří jako zrcadlo, v němž spatří svoji lehce zkřivenou a jakoby se rozplývající tvář. ´Oreste! Bratře můj... Jsme jedné krve... Láska lásce. Smrt smrti. Pomsta za pomstu.´ Elektra... Voní po růžovém oleji, jímž jí potírají pleť i černé vlasy, po pudru, který jí ulpívá na klíčních kostech. Tak ji zná matka. Tak ji zná otec. Ale když se zavřou dveře a zůstane sama, rozdoutná byliny v hlubokých miskách, z nichž tiše stoupá jemný kouř. Ještě víc kadidla, víc vonných pryskyřic, víc kůry, ať dým stoupá až k bohům, ať jsou na její straně... Prostě dítě, z něhož se dere femme fatale.“
T.: „Takže recenzi máme napsanou, ne?“
E.: „To asi máme...“
Delina exclusif je květinovější verzí Deliny. Místo rebarbory má sladkokyselé liči a hrušku a kromě nadýchané krémové vanilky a dřeva také více orientální charakter díky kadidlu a jemnému dřevitému oudu. V hlavní roli je i zde růže, tentokrát sytější, ale přesto růžová a jemná.
Martula to vystihla naprosto přesně. Ano, Delina Exclusif je aristokratická turecká růže, která v kolotoči banketů, večírků a plesů, kde se stoly prohýbají pod ovocnými mísami, vyrostla do spanilé krásy. Vždy ji uvidíte v pohádkové róbě s blyštivými šperky, dokonalým make-upem, který její hebká pleť vlastně ani nepotřebuje, se sklenkou šampaňského v ruce a dokonalým úsměvem.
Když se ale podíváte lépe, spatříte její laní pohled. Ve skutečnosti tam nechce vůbec být. Sní o cestách do Orientu, kde to voní kadidlem a pryskyřicemi. Sní o slunné pláži, kde si člověk místo šampaňského dá raději sklenici dobře vychlazené malinovky, není svázán nudnou etiketou a může se každé ráno probouzet ve velké, čistě povlečené posteli, kdy chce a s čistou hlavou.
Starší sestra. Starší a krásnější. Vždycky o ní říkali, že je krasavice. Kamkoli vstoupí, lidé okolo přestávají mluvit a dívají se. Muži zasněně a s otázkami v očích, ženy podezíravě. Nebaví ji to. Nebaví ji být obletovaná. Nebaví ji luxus, který ji obklopuje. Ty nákladné šaty, které si bere na večírky. Všechny večírky jsou stejné. Stejně nudné tváře okolo. Chtěla by mít masku na tváři, aby ji nikdo nepoznal. Chtěla by cestovat. Daleko..někam, kde stále svítí slunce. Kde se písek pouště dotýká moře. Kde tržnice voní barevným kořením a v zahradách rostou záplavy exotických květů. Touží po změně a touha ji stále žene dál a dál.
Sytá turecká růže na nadýchané podušce z pižma je zde opravdovou královnou květin. Má kolem sebe obláček kouře z kadidla a dřevitého oudu, kterého není třeba se bát. Dává vůni tmavší barvu a trochu tajemství. A hruška s vanilkou dodávají sladkost a požitkářství. Překrásná a výrazná orientální vůně. Z malé kapky na zápěstí provoněla celou místnost.
Liči je zde jen náznakem, společný rod s vůní Delina je znát, jinak se ale tyto dvě vůně liší jako noc a den.
Dokonalá symbióza květinových a ovocných tónů. Lehounce hořká svěžest bergamotu a liči, křupavá zelená hruška a růže, která kolem sebe šíří obláček sladké omamnosti. A potom je tu našlehaný vanilkový krém společně s balzamicky vonící ambrou.
Sytá vůně s ovocnou šťavnatostí, růžovou sladkostí, vanilkově gurmánskou stopou a decentním zlatavě hřejivým ambrovým základem. Složení uvádí oud, já ho zde nevnímám.
Zpočátku kysele oudově neoudová/orientální růže.
Plochá. Nezajímavá. Bez hloubky.
Po pár minutách sice kyselost zjemní trochou pižma, přidají se stopy nějakého ovoce(asi to liči), ale pořád je to pro mě velká nuda za velkej peníz.
T.: „Jsi smutná?“
E.: „Ne.“
T.: „A našla jsi ten smyčec?“
E.: „Ne. Doba je zlá. Lidi kradou už i smyčce.“
T.: „Na krabičce cigaret jsem měl napsáno: ´Smutek sluší Elektře. I Salome. I Eurydiké...´ . Říkal jsem si, že je to kus recenze, tak jsem ti ji přinesl domů.“
E.: „Díky. Je to kus recenze, jenže se mi ji nedaří dopsat.“
T.: „Na co?“
E.: „Ty jí říkáš Marie Antoinetta...“
T.: „Ta mi přišla taková nekomplikovaná a pěkná...“
E.: „Copak tobě... To já vidím mladou Elektru. Bílá říza, zlaté tepané náramky, krásná, sladká, nevinná, no úplný beránek boží. Pak služebné zmizí, její ještě trochu dětský úsměv ztvrdne, oči se zúží. Vezme do ruky stříbrný podnos, ještě ho lehce přeleští cípem šatů, podrží ho před svojí tváří jako zrcadlo, v němž spatří svoji lehce zkřivenou a jakoby se rozplývající tvář. ´Oreste! Bratře můj... Jsme jedné krve... Láska lásce. Smrt smrti. Pomsta za pomstu.´ Elektra... Voní po růžovém oleji, jímž jí potírají pleť i černé vlasy, po pudru, který jí ulpívá na klíčních kostech. Tak ji zná matka. Tak ji zná otec. Ale když se zavřou dveře a zůstane sama, rozdoutná byliny v hlubokých miskách, z nichž tiše stoupá jemný kouř. Ještě víc kadidla, víc vonných pryskyřic, víc kůry, ať dým stoupá až k bohům, ať jsou na její straně... Prostě dítě, z něhož se dere femme fatale.“
T.: „Takže recenzi máme napsanou, ne?“
E.: „To asi máme...“
Delina exclusif je květinovější verzí Deliny. Místo rebarbory má sladkokyselé liči a hrušku a kromě nadýchané krémové vanilky a dřeva také více orientální charakter díky kadidlu a jemnému dřevitému oudu. V hlavní roli je i zde růže, tentokrát sytější, ale přesto růžová a jemná.
Martula to vystihla naprosto přesně. Ano, Delina Exclusif je aristokratická turecká růže, která v kolotoči banketů, večírků a plesů, kde se stoly prohýbají pod ovocnými mísami, vyrostla do spanilé krásy. Vždy ji uvidíte v pohádkové róbě s blyštivými šperky, dokonalým make-upem, který její hebká pleť vlastně ani nepotřebuje, se sklenkou šampaňského v ruce a dokonalým úsměvem.
Když se ale podíváte lépe, spatříte její laní pohled. Ve skutečnosti tam nechce vůbec být. Sní o cestách do Orientu, kde to voní kadidlem a pryskyřicemi. Sní o slunné pláži, kde si člověk místo šampaňského dá raději sklenici dobře vychlazené malinovky, není svázán nudnou etiketou a může se každé ráno probouzet ve velké, čistě povlečené posteli, kdy chce a s čistou hlavou.
Starší sestra. Starší a krásnější. Vždycky o ní říkali, že je krasavice. Kamkoli vstoupí, lidé okolo přestávají mluvit a dívají se. Muži zasněně a s otázkami v očích, ženy podezíravě. Nebaví ji to. Nebaví ji být obletovaná. Nebaví ji luxus, který ji obklopuje. Ty nákladné šaty, které si bere na večírky. Všechny večírky jsou stejné. Stejně nudné tváře okolo. Chtěla by mít masku na tváři, aby ji nikdo nepoznal. Chtěla by cestovat. Daleko..někam, kde stále svítí slunce. Kde se písek pouště dotýká moře. Kde tržnice voní barevným kořením a v zahradách rostou záplavy exotických květů. Touží po změně a touha ji stále žene dál a dál.
Sytá turecká růže na nadýchané podušce z pižma je zde opravdovou královnou květin. Má kolem sebe obláček kouře z kadidla a dřevitého oudu, kterého není třeba se bát. Dává vůni tmavší barvu a trochu tajemství. A hruška s vanilkou dodávají sladkost a požitkářství. Překrásná a výrazná orientální vůně. Z malé kapky na zápěstí provoněla celou místnost.
Liči je zde jen náznakem, společný rod s vůní Delina je znát, jinak se ale tyto dvě vůně liší jako noc a den.