Nad ocekavani zelena

sladká (nikoli přeslazená; celkem přírodní), šťavnatá, čerstvě rozkrojená fíková dužina s trochou hořkosti ze slupky a nasládlým cedrovým dřívkem ve velmi decentním množství. nenáročná, lehká, osvěžující, poměrně slabá, autentická, příjemná. Svirave zeleny fik pistupne sladne ovocnou duzinou, jeste ne uplne zralou, a soucasne drevnati.

Překvapivě jemná, ale možná to bude opatrným dávkováním. A modrá. Opravdu je to první asociace. Jemná, hebká ambra jako pohlazení a proužek namodralého dýmu vinoucí se vzduchem v ornamentálních tvarech. Špetka koření a tenká červená linka muškátového květu. A vanilka, hustá, sladká a táhlá, všechno zalévá. Všechno se zpomalilo, čas se zastavil. Moment vnitřního klidu. ...podoba s Ambre 114

metalická růže

zatuchlá, indolický jasmín

santal. vážně. překvapivé :)

Piotr chtěl ukázat, že modrá barva nemusí vždy nutně evokovat vůni akvatickou, svěže kořenitou, sportovní - a to se mu bezpochyby povedlo. Tahle vůně začíná jako šmoulově modrá s fialovým podtónem a voní po borůvkách ve vanilkovém soufflé, s nadýchaným bílopižmovým obláčkem a jen lehce trpko-osvěžujícími kapkami šťávy z červených hroznů. Celý tenhle zvláštní dezert má auru vůně vysoce sofistikovaného Lipa s dospěláckým podtónem archivního koňaku se čtverečkem vysokoprocentní hořké čokolády, která se pomalu rozpouští v ambrovo-dřevitý lektvar - a vůně tmavě modrofialových borůvek stále zůstává. Není to dětinské nebo přeslazené, je to vlastně hrozně zvláštní. Až překvapivě dobře všechny složky do sebe zapadají.

frťan vodky s luhovaným čtverečkem hořké čokolády s vysokým podílem kakaa

Ranní polibek rtů plných hořké čokolády zaprášené chilli, úplně ta první věc, ještě než se vzpamatujete a než si vyčistíte zuby… Cítíte vlhkou tmavou čokoládovou sladkost a ranní dech někoho blízkého (jehož dieta je v pořádku, dodržuje ústní hygienu a včera neměl žádný večírek). Potom se přidá takový ten „univerzální Gualtieriho oudový tón“, temný, poněkud synteticky dřevitý a na steroidech. Dohromady s pikantně kořenitou čokoládou je to zajímavá kombinace. Bohužel tento tón začne časem převládat a pohřbí všechno ostatní a můj vztah k původně zajímavé vůni se stává poněkud… indiferentní. Stejně jako ta vůně. A to není něco, co bych od Orto Parisi očekávala.

Krásná ukázka, kterak slibný začátek kardinálně zvorat. Začíná totiž dřevito-krémově, teplá tělová vůně a lehký santal, nenápadně oslazené krémovou broskví a jen podbarvené růží. Drží se spíš u těla, ale je moc příjemná a kdyby tak zůstala, ráda bych ji nosila. Ale to ona ne. Ona pomaličku začíná drhnout, nenápadně, nápadněji, až drhne a hořkne a vůbec není hezká a uhlazená a já jsem pěkně naštvaná, protže to fakt zkazili něco docela nadějného.

Černý čaj je tak silný, že má až zemité tóny. Je vlažný, s pár svěžími kapkami bergamotu a hlavně s parádním suchým, zakouřeným a lehce vetiverově drhnoucím dřevem, zjemněným nesladkým kosatcovým pudrem, které ve mně vyvolává značné nadšení. Čaj postupně houstne a teplá nasládlými pryskyřicemi (= nejlepší fáze), ze směsi kouřových dřev vystupuje tlumený lesní nádech jedlového balzámu a nahořklá hutnost dubového dřeva s až whiskovým akcentem, jako známe z Lutensovy Chene. Na závěr čaj okořeníme nesladkou skořicí, kardamomem a pikantním černým pepřem a dopřejeme si trochu vetiverové popelníkovosti a jalovcové jehličnatolesní svěžesti s bobkovým listem z Ambre Sultan. Vůbec je tu dost styčných bodů s Lutensem. A s Odinem. Celkově hodnotím velmi kladně, vůně je zajímavá a neotřelá, má vývoj i projekci a je perfektně unisexová.

Začátek hned po nástřiku je hořký a trošku drhne, ale naštěstí se vůně po chvíli uhladí. Nemůžu si pomoct, ale i tady vnímám ten už tolikrát opakovaný akord hladkého dřeva, prachového kosatce a hebkého bílého pižma s lehkým náznakem kadidla, zde hladce nahořklé guajakem (za prapočátek považuju VCA Bois d’Iris – ne že bych řešila chronologii, spíš kde jsem to objevila – ale najdeme ho napříč značkami, třeba Iris od Odori, Bois d’Argent z exkluzivní kolekce Diora, Farmacia SS. Annunziata 450,…). Po rozvonění není po úvodní hořkosti ani památky, kosatec ustoupí a vyloupne se hladký santal s pižmem, jimž dodá hloubku a atmosféru myrha. Vůně je prodchnuta pocitem teplého silného větru, v němž proti jeho poryvům skoro přestáváte dýchat, pocitem hladkého písku pod chodidly, co se s každým krokem a zabořením dostává mezi prsty, pocitem dřevěné chýšky s rákosovou střechou, v níž si pálíte oblíbené balzámy. Není to divoká a nespoutaná svoboda, ani šílenství, YOLO a kdovíco. Je to absence limitů uvnitř vlastní hlavy. Přemýšlím, proč mě tak zaujala. Netuším; jenom je mi v ní dobře. Mám ji za obdobnou univerzálku, jako jsem měla Allegro con Brio (Calé).

suché seno, sluncem vybělené dřevo a hořké kakao. evokuje mi horké, pozdně letní odpoledne, piknik na dece uprosřed sklizeného pole s těmi velkými válci z obilí a popíjení kakaa (což tam moc nesedí, ale voňavá kombinace je to velmi příhodná). slunce svítí na jasné obloze, zem je vysušená na troud a kolem je ticho, někde v dálce lesík a stín, který láká k přemístění, a absolutní pohoda volného dne se stéblem v koutku úst a slamákem na hlavě. P.S.: podle složení je to moje kakao zřejmě tabák, ale jde fakt pěkně do sladka až kakaova.

Fakt moc moc černou oudovku jsem očekávala, ale nejsem si jistá, zda dokázala naplnit moje představy o temné vůni. Nejvýraznější je tu pro mě oud s tóny technického mazadla a hodně zřetelným kafrovým podtónem. Hned v závěsu je to oud teple medově balzamický, hustý a sametový jako roztavená pryskyřice - stylově podobný celkovému dojmu z Leche-Flamme pod značkou Jousset. A úplně trošičku tu cítím oudu stájově živočišného. Nebýt té přílišné svěží větrovosti, mohlo to být zajímavější, ale asi tu má svou roli odlehčit tu hustou sladkou hmotu.