Opäť slané spracovanie. Pre mňa zhmotnenie vety "Life is better on beach".
Nič sladkého. Nič ružového. Nič kokosového. Nič naivného. Toto nie je preplnená hlučná pláž s otravnými animátormi a s turistami z celého sveta namazanými kokosovými a vanilkovými olejíčkami a popíjajúcimi nazdobené letné a ovocné koktejly v pohároch.
Toto je odvážny počin, kde preráža vôňa ľudského tela po celodennom máčaní sa v mori, morského slaného vzduchu, naplavených drevín. Atmosféra okolo malého domčeka v ešte surovej prírode nepoznačenej ľudskou rukou na neoficiálnej pláži. Pocta nezávislému surfárskemu a nomádskemu spôsobu života. Opäť veľmi nostalgické.
Svobodná duše …
Je to tak, že mi dělá problém zachytit slovy vůni, kterou vnímám jako pánskou. Takže vůbec nevím, co k Bohemian Soul napsat … co cítím? Kapku nějakého kvalitního alkoholu, hodně dřeva, proužek dýmu, pryskyřičnost myrhy a kosatcový opar. Ten alkohol za chvilku zmizí a na kůži zůstane měkká dřevitě semišová vůně.
Hezké!
Ať dělám, co dělám , na úvod mi velice připomíná Bvlgari pour homme, v žádném případě Gypsy Water. Co naplat, vnímání vůní je výsostně individuální záležitost.
...jóóó, tohle znám!
To je typově vůně gin/tonic.
Prostě aromatické jehličnaté dřeviny, vítr a vzduch.
A chlast.
A voda v povětří.
Ale pozor!
Tady, po chvilince - změkčení...
...hééj, i kosatec umí být mazlivý až líbezně něžný?!
Umí.
S vanilkou a pižmem a santalovou pastou vyšlehanou do husté ale nadýchané pěny se kosatec líbá, objímá,
téměř svíjí křehkou slastí...
A myrha, a kadidlo...
...myrha a kadidlo jsou dva erotičtí blázni, zaklínači,
a čarují.
Ano, tohle JE svobodná duše.
Ano, bez hranic a bez limitů(andry...).
Ve tváři výraz:
"...už vím... Klid. Smíření. Láska. Síla. Moudrost. Pokora..."
Vůně se zpočátku svému nositeli ohlásí, představí,
a pak se k němu něžně přitulí a
dýchá
s ním...
Teplý dech ochucený ginem a kvalitním cigárem a vzduchem a dálavami,
dálavami světa i duše...
Sametová dřevitá vůně se slabší projekcí, připomínající Gypsy Water od Byreda. Bylinná hořkost se snoubí s jemně oříškovým kadidlem, které si dopřeje sklenici citronády a vydá se prozkoumat sluncem vybělené peprné guajakové dřevo, které kdosi pohodil na pláži. Jeho stopy v hladkém bílém písku dávno odvál vítr, ovšem vůně sladce dřevité myrhy podbarvené ruskou kůží po něm několik hodin přetrvala.
Začátek hned po nástřiku je hořký a trošku drhne, ale naštěstí se vůně po chvíli uhladí. Nemůžu si pomoct, ale i tady vnímám ten už tolikrát opakovaný akord hladkého dřeva, prachového kosatce a hebkého bílého pižma s lehkým náznakem kadidla, zde hladce nahořklé guajakem (za prapočátek považuju VCA Bois d’Iris – ne že bych řešila chronologii, spíš kde jsem to objevila – ale najdeme ho napříč značkami, třeba Iris od Odori, Bois d’Argent z exkluzivní kolekce Diora, Farmacia SS. Annunziata 450,…). Po rozvonění není po úvodní hořkosti ani památky, kosatec ustoupí a vyloupne se hladký santal s pižmem, jimž dodá hloubku a atmosféru myrha.
Vůně je prodchnuta pocitem teplého silného větru, v němž proti jeho poryvům skoro přestáváte dýchat, pocitem hladkého písku pod chodidly, co se s každým krokem a zabořením dostává mezi prsty, pocitem dřevěné chýšky s rákosovou střechou, v níž si pálíte oblíbené balzámy. Není to divoká a nespoutaná svoboda, ani šílenství, YOLO a kdovíco. Je to absence limitů uvnitř vlastní hlavy.
Přemýšlím, proč mě tak zaujala. Netuším; jenom je mi v ní dobře. Mám ji za obdobnou univerzálku, jako jsem měla Allegro con Brio (Calé).
Hlavními myšlenkami, které se v parfému mělo podařit zachytit, jsou bohémský nekonvenční život, svobodný duch, dobrodružství, bezstarostnost. Byl totiž inspirován legendárním dokumentárním snímkem Endless Summer (1966), jež pojednává o cestě dvou surfařů z Kalifornie za "perfektní vlnou" jejich života. Mike Hynson a Robert August se nestarají o peníze, toulají se po plážích celého světa, kde jsou zrovna nejlepší podmínky pro surfování a prožívají tak "nekonečné léto".
Oficiální složení slibuje dřevitou a balsamickou vůni. Stejně jako předchozí dvě vůně Noci na Montauk nemá s exotikou parfémů Noci na Bali nic společného a je bližší našim evropským nosům. Voní jako dřevo kytary zapomenuté na pláži, kterou náhle rozezvučel náraz míče patřícího rozesmátým dívkám opodál si pinkajícím přes síť. Je nasládlá, balsamická, lehká, optimistická. Je jednoduché se do ní obléci, stejně jednoduché jako natáhnout si tričko přes plavky a běžet na zmrzlinu.
Jak dosáhnout svobodného mysli? Někdo hledá dokonalou vlnu, někdo slézá kamenitá přímořská skaliska v Jižní Americe, porostlá trpkou zelení a guajaky. Někomu stačí jen tak se brouzdat po mořském pobřeží. Někdo se zastaví v místním dřevěném kostelíku, kde se pálí myrha. A když chce někdo tohle všechno naráz, navoní se Bohemian Soul.
Bohémství? Svobodomyslnost? Být na cestě bez cíle, na motorce ujíždět podél pobřeží Pacifiku s vlasy vlajícími ve větru. Večer si třeba sednout na pláž na vyplavený kmen stromu a dívat se na vlny s pěnovými korunkami. A nic nemuset.
Vzdušné kadidlo a nahořklá bylinkovost se spojí s guajakovým dřevem, na chvíli se připojí kosatec a pryskyřice s koženým podtónem. A další hodiny se všechno uhlazuje do podoby bílého krémového dřeva.
Opäť slané spracovanie. Pre mňa zhmotnenie vety "Life is better on beach".
Nič sladkého. Nič ružového. Nič kokosového. Nič naivného. Toto nie je preplnená hlučná pláž s otravnými animátormi a s turistami z celého sveta namazanými kokosovými a vanilkovými olejíčkami a popíjajúcimi nazdobené letné a ovocné koktejly v pohároch.
Toto je odvážny počin, kde preráža vôňa ľudského tela po celodennom máčaní sa v mori, morského slaného vzduchu, naplavených drevín. Atmosféra okolo malého domčeka v ešte surovej prírode nepoznačenej ľudskou rukou na neoficiálnej pláži. Pocta nezávislému surfárskemu a nomádskemu spôsobu života. Opäť veľmi nostalgické.
Svobodná duše …
Je to tak, že mi dělá problém zachytit slovy vůni, kterou vnímám jako pánskou. Takže vůbec nevím, co k Bohemian Soul napsat … co cítím? Kapku nějakého kvalitního alkoholu, hodně dřeva, proužek dýmu, pryskyřičnost myrhy a kosatcový opar. Ten alkohol za chvilku zmizí a na kůži zůstane měkká dřevitě semišová vůně.
Hezké!
Ať dělám, co dělám , na úvod mi velice připomíná Bvlgari pour homme, v žádném případě Gypsy Water. Co naplat, vnímání vůní je výsostně individuální záležitost.
...jóóó, tohle znám!
To je typově vůně gin/tonic.
Prostě aromatické jehličnaté dřeviny, vítr a vzduch.
A chlast.
A voda v povětří.
Ale pozor!
Tady, po chvilince - změkčení...
...hééj, i kosatec umí být mazlivý až líbezně něžný?!
Umí.
S vanilkou a pižmem a santalovou pastou vyšlehanou do husté ale nadýchané pěny se kosatec líbá, objímá,
téměř svíjí křehkou slastí...
A myrha, a kadidlo...
...myrha a kadidlo jsou dva erotičtí blázni, zaklínači,
a čarují.
Ano, tohle JE svobodná duše.
Ano, bez hranic a bez limitů(andry...).
Ve tváři výraz:
"...už vím... Klid. Smíření. Láska. Síla. Moudrost. Pokora..."
Vůně se zpočátku svému nositeli ohlásí, představí,
a pak se k němu něžně přitulí a
dýchá
s ním...
Teplý dech ochucený ginem a kvalitním cigárem a vzduchem a dálavami,
dálavami světa i duše...
Sametová dřevitá vůně se slabší projekcí, připomínající Gypsy Water od Byreda. Bylinná hořkost se snoubí s jemně oříškovým kadidlem, které si dopřeje sklenici citronády a vydá se prozkoumat sluncem vybělené peprné guajakové dřevo, které kdosi pohodil na pláži. Jeho stopy v hladkém bílém písku dávno odvál vítr, ovšem vůně sladce dřevité myrhy podbarvené ruskou kůží po něm několik hodin přetrvala.
Začátek hned po nástřiku je hořký a trošku drhne, ale naštěstí se vůně po chvíli uhladí. Nemůžu si pomoct, ale i tady vnímám ten už tolikrát opakovaný akord hladkého dřeva, prachového kosatce a hebkého bílého pižma s lehkým náznakem kadidla, zde hladce nahořklé guajakem (za prapočátek považuju VCA Bois d’Iris – ne že bych řešila chronologii, spíš kde jsem to objevila – ale najdeme ho napříč značkami, třeba Iris od Odori, Bois d’Argent z exkluzivní kolekce Diora, Farmacia SS. Annunziata 450,…). Po rozvonění není po úvodní hořkosti ani památky, kosatec ustoupí a vyloupne se hladký santal s pižmem, jimž dodá hloubku a atmosféru myrha.
Vůně je prodchnuta pocitem teplého silného větru, v němž proti jeho poryvům skoro přestáváte dýchat, pocitem hladkého písku pod chodidly, co se s každým krokem a zabořením dostává mezi prsty, pocitem dřevěné chýšky s rákosovou střechou, v níž si pálíte oblíbené balzámy. Není to divoká a nespoutaná svoboda, ani šílenství, YOLO a kdovíco. Je to absence limitů uvnitř vlastní hlavy.
Přemýšlím, proč mě tak zaujala. Netuším; jenom je mi v ní dobře. Mám ji za obdobnou univerzálku, jako jsem měla Allegro con Brio (Calé).
Hlavními myšlenkami, které se v parfému mělo podařit zachytit, jsou bohémský nekonvenční život, svobodný duch, dobrodružství, bezstarostnost. Byl totiž inspirován legendárním dokumentárním snímkem Endless Summer (1966), jež pojednává o cestě dvou surfařů z Kalifornie za "perfektní vlnou" jejich života. Mike Hynson a Robert August se nestarají o peníze, toulají se po plážích celého světa, kde jsou zrovna nejlepší podmínky pro surfování a prožívají tak "nekonečné léto".
Oficiální složení slibuje dřevitou a balsamickou vůni. Stejně jako předchozí dvě vůně Noci na Montauk nemá s exotikou parfémů Noci na Bali nic společného a je bližší našim evropským nosům. Voní jako dřevo kytary zapomenuté na pláži, kterou náhle rozezvučel náraz míče patřícího rozesmátým dívkám opodál si pinkajícím přes síť. Je nasládlá, balsamická, lehká, optimistická. Je jednoduché se do ní obléci, stejně jednoduché jako natáhnout si tričko přes plavky a běžet na zmrzlinu.
Jak dosáhnout svobodného mysli? Někdo hledá dokonalou vlnu, někdo slézá kamenitá přímořská skaliska v Jižní Americe, porostlá trpkou zelení a guajaky. Někomu stačí jen tak se brouzdat po mořském pobřeží. Někdo se zastaví v místním dřevěném kostelíku, kde se pálí myrha. A když chce někdo tohle všechno naráz, navoní se Bohemian Soul.
Bohémství? Svobodomyslnost? Být na cestě bez cíle, na motorce ujíždět podél pobřeží Pacifiku s vlasy vlajícími ve větru. Večer si třeba sednout na pláž na vyplavený kmen stromu a dívat se na vlny s pěnovými korunkami. A nic nemuset.
Vzdušné kadidlo a nahořklá bylinkovost se spojí s guajakovým dřevem, na chvíli se připojí kosatec a pryskyřice s koženým podtónem. A další hodiny se všechno uhlazuje do podoby bílého krémového dřeva.