snad první vůně s oudem, po jejíž aplikaci si nechci useknout ruku :) dávka oudu je tak mírná, že dodává jenom takovou dráždivou exotickou špičku

Složení vypadá o dost vzletněji, než jak to voní, přesto je to jedna z povedenějších montalek. Začíná ovocně – bílé hrozny, zelené křupavé hrušky, ne úplně zralé fíky. Jiskřivé ovoce z dionýsovských hodů perlí jako zalité šampaňským. Oud je typicky montalovský, začíná vyloženě medicinálně a postupně se zahřeje do mírně živočišnější podoby. Ovocnost se zmírní sladce kosatcovým pudrem s bílopižmovou vanilkou. Tím šampaňským mi připomíná White Musk téže značky. Ale jinak, ať tu čtete cokoli, přimyslete si k tomu tu všeobjímající montalovskou podobu všech složek, rozpínavou a místy jako z lékárenských ampulí.

Svestkovo fikovy kompot se skorici a sytyma sladkyma kytkama

Příjemně hladce dřevité bílé pižmo, takové kultivované a upravené, unisexové. Cedr je ve výborné formě, sušší a povedený. S drydownem vůně lehce zesládne a objeví se kosatcový pudr - celkové vyznění je nyní už ve stylu VCA Bois d'Iris (bez kadidla), což sice není kdo ví jaká originalita, ale mně osobně z toho počtu podobných vůní sedí Over The Musk asi nejlépe. Business casual jak vymalovaná, spíš minimalistická, přitom není odtažitá nebo chladná, ale hebce pohladí. Od Muglera jsem čekala nějakou předimenzovanou šílenost a hle - ono to jde i jinak. Po této zkušenosti by mě zajímaly i ostatní jeho exkluzivky...

Idealni les! Nej pomer jehlicnate svezesti, dreva, hliny, vlhkosti, tleni, nasladlosti, aromaticnosti... nakonec ale vyleze moc vetiveru

dojem vysokých kamenných kleneb, ale žádná asociace kostela, prostě jen kadidlo. už vím… zřícenina uprostřed lesů. a na polorozbořené zdi sedí žena, podvedená, opuštěná, zhrzená, zklamaná, a v prstech mne usušená poupata rudých růží, které si schovávala na památku, a pouští je do větru. Emotivní vůně. Dokonalá. Náladová. Obtížně nositelná – chce ten správný čas, to správné místo i toho správného nositele. Štiplavě kořenitá růže v hustém kadidlovém dýmu na suchém dřevitém základu. Před vyzkoušením jsem uvažovala nad dvěma možnými podobami: Lyric – ne, je mnohem uhlazenější pižmem a santalem a má v sobě sytý nádech červeného vína. Perles se Lalique – ne, to je decentní tlumená zemitost kosatce a pačuli, ne ostrá řezavost kadidla a koření.

je to chypre? je to plastový bergamot v misce, zasypané dost chabým lipovým pylem? jsem z toho rozpačitá a nikterak uchvácená. pokus o originální kompozici se vlivem nic moc surovin změnil v plochou umělou divnou nudu.

Jedna z vůní, která začíná úžasně a pak... už to nějak není ono (dalšími zástupci této kategorie jsou Monegalova Mon Patchouly a Frapinovic L'Humaniste). Úvodní růžové dřevo je výrazné, hladké, syté, přesně tak dřevité, jak by si člověk přál, a natěší na další vývoj. Následuje mlhavá kadidlová clona a transformace na tužkový cedr s povážlivým náběhem na březový tér. Tak daleko to naštěstí nedojde, tuhle "drsnejší" část ukončí nástup kořenitých květin ve složení muškát, svěží růže, hladká mletá skořice na prohřátí, pikantnost růžového pepře, zde v kombinaci s tou skořicí až podivně hladkého, a bílopižmový opar se špetkou ambry, které vůni tělově osladí. Ne že by se potom dřevitost ztratila, jen už není tak markantní a výsledná směs složek přece jen působí sice hladce, ale poněkud řídce.

sladký mlíko s macerovaným dřívkem

Lógr z turka, kde byl poměr kávy a cukru 50:50. Dostává se na sofistikovanější level turka pravého. Káva z cezve, protože psáno počeštěně to vypadá stejně podivně, jako napsat mítink nebo mič bjůkenen. Vaří se strašně pomalu. Ta chuť, co zůstane v puse. Ráno, dřív než člověk začne fungovat, pomalý rituál probouzení. Omamné indolické květiny sytě voní za okrajem hrnku, chtivá tuberóza a ylang na tenké hranici své nahnívající polohy. Podivně přitažlivé, přes všechnu tu černou hořkost. Suchý tabák slabě doutnající vedle, krémová vanilka s balzámy hustými jako smola. Vezmeme si 1 maličký sladce mentolový bonbón a pokusíme se přehlušit pověstný kávový dech. Frido, kolik vypiješ denně hrnků, pět, šest? Cítíš vůni své kávy nebo svého Shalimaru?

CHŘUP. Zakousnete se do zeleného kyselkavého jablka, čerstvého, první jakost. Na hladině studeného zeleného čaje plave právě utržený, citronově krémový květ magnolie. Kolem je bambusový les sahající přes dva metry vysoko, vyrůstající z vlhké pačulové hlíny, a vzduch je ztěžklý teplem. Vůně je sladkokysele zelená a křupavá, plná chladivé vláhy, doplněná měkce vanilkovým hutným pylem z květů ovocné vonokvětky a s nádechem citronovníků z Lutensovy Fleurs de Citronnier bez mýdla. Zelený ekvivalent Pulp od Byreda (slupka ze sladkého červeného jablka).

wasabi zajímavé, pikantní, ale rozvoní se hodně kořenitá a suchá, to se mi do vedra úplně nezamlouvá