Povedena libiva sveze koremita

kosatec ve zvlhlém pudru, lehké živočišno

Violet Flame je pro mě americkou variací na Genie des Bois od Keiko Mecheri. Křehké fialky s nesladkým kosatcovým pudrem na starém dřevě obrostlém mechem uprostřed věčně zeleného lesa se stromy vysokými až do nebe. Tiše žhnou pikantně hřejivou kořenitostí podobnou jako v Id od Mendittorosy - styčnými body jsou hřebíček a ravensara. Oproti zmiňované Keiko je vůně méně pudrová a bohatší, oproti Mendittorose je lehčí, přece jen žhne, není to vulkán. Opět jsem měla z vůně obavy, fialka není moje oblíbená složka, a nakonec ji hodnotím jako jednu z těch povedenějších pro můj nos.

Carské Rusko necháme stranou, nehledě na rok vzniku původní vůně ji vnímám poněkud jinak. Nepřehlédnutelná tmavě sametová fialka z Insolence EDP se sladce vyspala a když se labužnicky protáhne a vstane do pozdního odpoledne, začne si pomalu oblékat upnutou koženou kombinézu. Není kam spěchat, centimetr po centimetru a fialková sladkost se utlumuje. Zapudrovat tvář nesladkým kosatcem a vyrazit do víru zakouřených dřev, balzámů a pryskyřic, užít si nadcházející noc, jako by neměl být zítřek. Fialkové oči zajiskří zpod černých hustých řas, když si objednává Cuba libre (vystoupivší perlivě cocacolový otočník), pomalu vkládá cigaretku do úst (guajak) a nechává si připálit od nejnovějšího obdivovatele na baru...

bylinky a jehličí s vanilkou a bílým pižmem

Chytře nekomplikovaná vůně tak akorát sladkokyselých, lehce namrzlých malin, hladkého jednolitého kusu dřeva a čistého prádlového pižma. Jako kdyby do molekulární vůně těch malin nasypali celou misku. Vůně nepůsobí synteticky, ale nemá smysl tu očekávat velký vývoj: co vidíte, to dostanete.

Výjimečná tím, že ji dosud nikdo nepohaněl :D Sladké, šťavnaté ovoce je dostatečně uhlazené a aby se moc nerozjuchalo, výborně jej pacifikuje hlubší základ s pačuli a kůží. Díky němu je Visa líbivkou na úrovni. Oceňuji taktéž její univerzálnost co do počasí i příležitostí. (květinové tóny mi evokují Coco Madm. a Flowerbomb) --- znatelné rozdíly mezi šaržemi

ze začátku příliš citrusová, rozvoněla se do takového docela zajímavého štiplavého koření, asi pepř a něco.

agresor :)) poněkud napružená (pokud mají kytky nálady) zubatá kytka, karafiát se spoustou pepře a muškátového oříšku a špetkou papriky. kupodivu to koření nijak neštípe, je docela uhlazené, ale ta vůně na mě působí hrozně neuroticky. ale k té fialové i do jakési dvojice s klidnou De profundis mi kupodivu pasuje. /// karafiát se spoustou pepře a muškátového oříšku a špetkou papriky, koření je ale uhlazené

Jo, svým způsobem připomíná Modrou hodinu - kořenitější. Kořenitý karafiátek v hutné kosatcovo fialkové hmotě ala Ombre Mercure (Terry de Gunzburg) přechází do anýzové husté vanilky s máslovým ylangem a fialkovým pudrem. Vůně je tmavě modrofialová, klidná, retro. Sladké, hřejivé, husté, kořenité. I kmín tam bude, ten klasický. Závěr navíc kořenitě dřevitý, hřejivě ambrový, s fialkou temnou, Vjolovou (Nishane), a jemným pudrem z kosatcového kořene. A pak to ještě postupně tělově měkne.

Fialka extra intense haute couture. Bez bonbónů, bez pudru = konečně normální! Ze začátku sice poněkud gumová, ale co, pak je to autentická fialka, květ i lístky, nahořklá zeleň a zemitý prach, a k tomu pugét dalších květin. S vývojem se střídají v tom, která bude fialku zrovna doplňovat nejvýrazněji: nejprve je to tuberóza zeleno-ovocná, potom sytý jasmín doplněný konvalinkou, magnolie s citronovým krémem a na závěr je to tlumený zimolez a jemná prachová vanilka s créme brulée připálenou zkaramelizovanou krustou. Vůně není i přes složení rozjásaná a veselá a je to tak dobře. Kdysi dávno jsem tu cítila kůži; to se dnes nekoná, prostě květinovka velkolepá.