Violet Blonde voní pokaždé trochu jinak. Někdy jako:
* fialkový pudr = sladká a ženská vůně,
* rtěnka = sladká a plnotučná fialková vůně,
* fialková vata = obyčejná a trochu nudná vůně,
* cirkus = dřevěné piliny a cukrová vata (bez zvěřince),
* typická fordovka = ostrá, sypká, až nos protahující dřevitá fialka, po které zůstane v nose ten luxusní fordovský vonný ocásek.
Vysledovala jsem, že v teplém počasí se Violet Blonde rozvoní jako některá z prvních tří variant (nejraději mám tu rtěnkovou - bohužel někdy se dostaví ta nudná jednotvárná vůně, kdyby tak šlo si vybrat...) a v chladném počasí jako poslední dvě možnosti. Proto Violet Blonde vytahuju nejčastěji za studených podzimních dnů.
Začátek asi budete znát, tedy mně je povědomý…
…celkem podobno začátku Shalimar Parfum Initial = suchý nesladký bergamot, čerstvý, právě ustřižený kosatec ze záhonu, vetiver a nazelenalý semiš.
Drhne to chvilku zčerstva, ale pak vůně začíná měknout a prachovatět.
Nesladká.
Sladce nesladká.
Kosatec, kosatcové máslo píší.
Ano – to hrubo a drsno je promazáno vyšlehanou kosatcovou pastou, proslazenou pouze nasládlým odérem teplého těla.
V první třetině(?) rozvoje/usazování Violet Blonde se dá zachytit i tón z růží zkombinovaný právě s kosatcem – jen se to nenápadně převalí, jakoby naschvál téměř nepostřehnutelně…
A na „konci“ vůně(při finálním usazení) se v oné nestydaté, luxusně hříšné a přitom křehké tělové/pižmové mazlivosti líííně protahuje i jasmín.
Pro mě je to delikátně dřevitě pudrová vůně s měkkým heboučkým prachově krémovým nesladkým kosatcem, kdy ke konci se jak hedvábná šála sklouzne do roviny delikátně květinově pižmové, teplé…
Luxusně elegantní tělová vůně.
Svůdnice.
Musím to napsat – sofistikovaná…
To není rána přes nos v akčním radiusu pěti a více metrů,
to je nebeské pohlazení čichových buněk, které se vám(nebo nejspíše muži) dostane, pokud si přivoníte v rozhalence k ženině kůži…
Je to vůně úsměvu, úsměvu blondýnky…
…blondýnky,
která se sklání nad mužem,
blond vlasy jsou jak zlatý závoj nad jeho tváří,
a svými rty mu přejíždí – zlehka, jak chvění motýlích křídel – po čele,
po spáncích, lehký dotek na špičce nosu, po jeho rtech a pak šeptání… …šeptání do ucha s bezelstným výrazem, šeptání tak křehké, že musí být i oči přivřené, aby se opatrně vysílaná slova nevyplašila,
šeptání,
při kterém se mužovy oči nejdříve skrčí a úsměvem protáhnou do pobavených škvírek, ale pak
trochu zvážní, potemní a
začnou pomalu a nebezpečně jiskřit…
…a z těla sálá elegantně nebezpečná vůně…
02/08/11
Osobně jsem tuhle fialku narozdíl od Black Violet nikdy nějak nepochopila. Možná proto, že ono tam té fialky zase tolik není, zato štiplavým pepřem a ultra svěžími citrusy nešetřili. A což o to, kosatec za normálních okolností miluju, když ukazuje postupně všechny své polohy. Jenže tady smíchali dohromady suchý prašný zemitý kosatec s kosatcem máslovým a zalili to zvětralým šampaňským z Champacy Absolute tak, že vytvoří zkyslou mazlavou kašovitou hmotu.
No když člověk vydrží, dostane se mu i pár těch "sametově" zelených lístků fialek pokropených několika kapkami sladkého fialkového nektaru s bonbónkovými podtóny. Ovšem to by je nesměl trhat na cucky poměrně ostrý cedr. Teprve v základu vše uhladí krémová, lehce vetiverově zakouřená vanilka s hřejivým pižmem, která konečně pomůže dovytvořit tu slibovanou blonďatou semišovou fialku nazpět, jen kdyby jí taky dokázala zbavit té nakyslosti.
Violet Blonde voní pokaždé trochu jinak. Někdy jako:
* fialkový pudr = sladká a ženská vůně,
* rtěnka = sladká a plnotučná fialková vůně,
* fialková vata = obyčejná a trochu nudná vůně,
* cirkus = dřevěné piliny a cukrová vata (bez zvěřince),
* typická fordovka = ostrá, sypká, až nos protahující dřevitá fialka, po které zůstane v nose ten luxusní fordovský vonný ocásek.
Vysledovala jsem, že v teplém počasí se Violet Blonde rozvoní jako některá z prvních tří variant (nejraději mám tu rtěnkovou - bohužel někdy se dostaví ta nudná jednotvárná vůně, kdyby tak šlo si vybrat...) a v chladném počasí jako poslední dvě možnosti. Proto Violet Blonde vytahuju nejčastěji za studených podzimních dnů.
Typicky fordovský zabijak, tentokrát v mimoriadne miernej forme, a ešte aj maskovaný roztomilou púdrovou fialôčkou...
Začátek asi budete znát, tedy mně je povědomý…
…celkem podobno začátku Shalimar Parfum Initial = suchý nesladký bergamot, čerstvý, právě ustřižený kosatec ze záhonu, vetiver a nazelenalý semiš.
Drhne to chvilku zčerstva, ale pak vůně začíná měknout a prachovatět.
Nesladká.
Sladce nesladká.
Kosatec, kosatcové máslo píší.
Ano – to hrubo a drsno je promazáno vyšlehanou kosatcovou pastou, proslazenou pouze nasládlým odérem teplého těla.
V první třetině(?) rozvoje/usazování Violet Blonde se dá zachytit i tón z růží zkombinovaný právě s kosatcem – jen se to nenápadně převalí, jakoby naschvál téměř nepostřehnutelně…
A na „konci“ vůně(při finálním usazení) se v oné nestydaté, luxusně hříšné a přitom křehké tělové/pižmové mazlivosti líííně protahuje i jasmín.
Pro mě je to delikátně dřevitě pudrová vůně s měkkým heboučkým prachově krémovým nesladkým kosatcem, kdy ke konci se jak hedvábná šála sklouzne do roviny delikátně květinově pižmové, teplé…
Luxusně elegantní tělová vůně.
Svůdnice.
Musím to napsat – sofistikovaná…
To není rána přes nos v akčním radiusu pěti a více metrů,
to je nebeské pohlazení čichových buněk, které se vám(nebo nejspíše muži) dostane, pokud si přivoníte v rozhalence k ženině kůži…
Je to vůně úsměvu, úsměvu blondýnky…
…blondýnky,
která se sklání nad mužem,
blond vlasy jsou jak zlatý závoj nad jeho tváří,
a svými rty mu přejíždí – zlehka, jak chvění motýlích křídel – po čele,
po spáncích, lehký dotek na špičce nosu, po jeho rtech a pak šeptání… …šeptání do ucha s bezelstným výrazem, šeptání tak křehké, že musí být i oči přivřené, aby se opatrně vysílaná slova nevyplašila,
šeptání,
při kterém se mužovy oči nejdříve skrčí a úsměvem protáhnou do pobavených škvírek, ale pak
trochu zvážní, potemní a
začnou pomalu a nebezpečně jiskřit…
…a z těla sálá elegantně nebezpečná vůně…
02/08/11
Osobně jsem tuhle fialku narozdíl od Black Violet nikdy nějak nepochopila. Možná proto, že ono tam té fialky zase tolik není, zato štiplavým pepřem a ultra svěžími citrusy nešetřili. A což o to, kosatec za normálních okolností miluju, když ukazuje postupně všechny své polohy. Jenže tady smíchali dohromady suchý prašný zemitý kosatec s kosatcem máslovým a zalili to zvětralým šampaňským z Champacy Absolute tak, že vytvoří zkyslou mazlavou kašovitou hmotu.
No když člověk vydrží, dostane se mu i pár těch "sametově" zelených lístků fialek pokropených několika kapkami sladkého fialkového nektaru s bonbónkovými podtóny. Ovšem to by je nesměl trhat na cucky poměrně ostrý cedr. Teprve v základu vše uhladí krémová, lehce vetiverově zakouřená vanilka s hřejivým pižmem, která konečně pomůže dovytvořit tu slibovanou blonďatou semišovou fialku nazpět, jen kdyby jí taky dokázala zbavit té nakyslosti.