Příjemné překvapení v podobě sice stále poměrně dost sladké, ale neotřele pojaté karamelové vůně. Karamel je totiž slaný a kdo rád dezerty a zmrzlinu (například tu, co byla před pár lety pod Petřínem, pokud tam ještě je...), ten se bude rozplývat podobně jako krystalky mořské soli na jazyku. Kašmeran přidává karamelu na chumlavé hebkosti a nudnosti, ale zase takové klišé to naštěstí není - pálivé chilli dostává vůni na úplně jinou úroveň. Pikantnost je, pravda, o intenzitě spíš podvědomé, ale skvěle tlumí přeslazenost. Vůně se příliš nevyvíjí, bohužel, ale za vyzkoušení určitě stojí.

S přehledem unisex. Hořkosladká, hned od začátku tu máme vanilkovou ambrou ztěžklá uhlazená dřeva s velmi příjemným hořce bylinným podtónem dodávajícím zajímavou drsnost (ve smyslu zdrsnělého povrchu, ne Sylvestera kříženého s Arnoldem). Ozývá se se i suché pačuli a pikantní nádech pepře. Skořice se u mě nijak zásadně nevyskytuje. Je to zajímavé a na ambrovku to vůbec není přeslazené. Na mně hodně vynikají ty aromatické složky (suché byliny). Kdo má rád hořký styraxový začátek Orinetal Brulantu, mohl by tohle zkusit; podobnost je ale samozřejmě jen typová, a to ještě vzdáleně – jde mi o tu hořkosladkst. Z mainstreamu velmi, velmi slušná ambrovka. Testovací objekt č. 2 (chlap) – velmi sladké, spíš vyloženě hutně vanilkové než ambrové, s nádechem perníčků.

přesně to, co slibuje název: suchý, nesladký pudr smíchaný s (rovněž suchým) pikantnějším kořením (pepř a spol.), které je tím pudrem ovšem poměrně výrazně přidušeno. kdo hledá, najde několik květů muškátu i se zelenými stonky.

Výrazně krémový kosatec se suchým, nesladkým kosatcovým pudrem; našla by se jistá podoba s Infusion d'Iris. Kosatec místy lehce gumovatí, místy dýchá vanilkovým prachem a je obestřený perlivým cocacolovým otočnínkem.

V první vteřině - prášek na praní. Ne ten řvavý z Chloé, spíš z Cotton Musk od Monegala. V další vteřině se zaleje značným množstvím jemného sladkého medu a potom v rychlém sledu přejde do vanilkového pudru, do opalovacího krému s exotickou tiaré, do sladké křehké růže z PG Brulure de Rose ... potom odmlka, je to gurmánsky květinovo krémovo pudrové - ale není to přeplácané, naopak naprosto kompaktní a uhlazené. V této chvíli je intenzita poměrně výrazná, ale když zmírní, objeví se záhadný drhnoucí tón cedru, co mi stávkuje i ve Voulez-vous Coucher Avec Moi od Kiliana. Naštěstí ani u něj nezůstane; med se přetransformuje v javorový sirup, co má trošku připálený podtón sám o sobě, a z počátečního víru vůní zůstane jemný sladce květinový rýžový pudr s lehce zakouřeným benzoinem. A ten jsme přece celou dobu hledali, ne? Tohle fakt není letní vůně, ale skvělý doprovod ke kašmírové šále a kabátu. (černý flakon s "okem")

Jak k tomu jen přistoupit... Nevím, vůně je to poněkud podivná, z dálky působí uměle, zblízka už ne tolik. Extrasuchý cedr v hlavní roli je lehoulince jemně zakouřený a doplňuje ho opravdu velký kopec pepře růžového a menší kopec pepře černého, pikantnějšího. Jako rozvířený suchý prach, ani kapka vláhy. Jemně benzoinový základ dodává balzamickou sladkost, která ale zůstává upozaděná za prašně pepřovým cedrem. Pudr se nedostavil - nebo aspoň ne v klasickém slova smyslu. Možná jestli ten jemný záchvěv v nose od heliotropu s tonkou?

Pudrove zivocisna, neco mezi Angel's Dust bez medu a broskve a Matosovou Doraphilií. Sametova tepla kuze a jehly.

smrt pudrem!

hlína

oříškové oplatky ... spíš ořech de ořech a za ním nějaká kytka, sladší, hebká, krémová. dřevo se schovává až za ní, zatím neidentifikovatelný druh. suché lískové ořechy ustoupily do pozadí, ta kytka je podle složení heliotrop a cítím ji asi nejvíc spolu se dřevem. výsledek je suchý a zároveň sladký, pro mě trochu protivný.

první dojem: jednoduchá, ale povedená lehce orientálně-květinová vůně na sladkém a teplém základě (vanilka + ambra), ale čím déle ji mám na zápěstí, připomíná mi méně hutnou a „průraznou“ verzi EL Amber Ylang Ylang.

růžové maliny v extra husté vanilce, šíleně jde do prostoru, drží věky

Na úvod můžu říct dvě (no možná tři) věci. Nemám ráda kadidlovky. Na to, jak mi máloco sedne, existují značky, ve kterých jsem se tak nějak našla a tady to by mohla být jedna z nich. A současně je tato vůně snad první kadidlovkou (dobře, po Calling All Angels Tanji Bochnig v pětatřiceti stupních), které ráda dám palec nahoru. Vlastně Calling All Angels je vůně, která se mi vybaví i při přivonění k Preludio. Pryskyřicemi a ambrou prohřáté kadidlo. Zpočátku je teda typicky studené a lehce štiplavé, ale nijak protivně, a stejně jako vás slunce zahřeje, když na podzim vykoukne zpoza mraku, zahřeje se i Preludio postupně se vynořujícími balzámy. A aby teda došlo i na ten orient, podkresluje to suché koření. Najdeme tu i zemitost pačuli v podobě prašné hlíny. Kůže? Lehce, v zapudrované měkké podobě. Oud? Velmi mírně a příjemně, spíš temně dřevitě. Vlastně se vůbec nedivím tomu, že je tak dobře hodnocená. Zaslouží si to.

mléčný santal s fíkem je o poznání lepší (než cedr v Philosykosu), ale jak je u L'Artisánů nechvalně známým zvykem, je dost slabý a jemný, což je škoda (skoro není cítit, a to jsem ho aplikovala stejné množství, jako ostatních zkoušených vůní) - nebýt toho, dávám palec nahoru.