suše, štiplavě kořenitá, dřevitá, s (pěknou, ale strašně málo zřetelnou) růží zamaskovanou pod vrstvami šafránu a oudu. vyznívá hodně chyprově a musím říct (snad se mi to jenom nezdá), že mi připadne jako jemnější verze nedávno zkoušené Soir de Lune. strašně ráda bych se o ní nějak poeticky rozepsala, ale nemám jak. jo, je zdařilá, ale na mé kůži to není něco, co by mě uchvátilo. takže jsem dosáhla kýženého cíle: ani jednu z Thierryho orientálek nepotřebuju. sláva! :)

Jmenuji se Růže. Ráno se osvěžím nahořklou dužinou z Grepu a čerstvé slupky dám na slunce uschnout. Po poledni jdu tančit s Frézií, naše pohyby začínají pomalu a odděleně, ale přimykáme se postupně k sobě. Jak se stíny prodlužují, přibližujeme se k temnému lesu a naše bosá chodidla se zabořují do země, kterou slunce neohřálo a nevysušilo, Pačuli je naším kobercem. Stíny jsou všude kolem, les nás obklopuje. Objímáme se ve tmě a tvoříme jeden celek, hladký a kulatý, v zelené drsnosti Větvičníku. Zmožená teplem a únavou, má kůže má Pižmový dech. Vracím se domů zahalená v nasládlém plášti ze Semiše a Labdana. Nepotřebuji opulentní vanilkovo-čokoládové hody, abych přitáhla pozornost, nepotřebuji šafrán, abych byla pikantní – na rozdíl od Noir de Noir mou hostinou je vůně mého těla. Jsem ten samý druh růže, jen nejsem gurmánská a vzala jsem k sobě do páru Frézii, kterou později opouštím a upřednostňuji doprovod Semiše, čímž se NdN vzdaluji. Nejsem sladká vanilkou, ale prohřátým Pižmem. A v Berlíně mám dceru, ke které se ale přiznávám jen zpočátku :mrgreen: Živočišná růže doplněná frézií, což jí dodává květinové zaoblenosti a narušuje dojmovou barevnost jinak tmavších odstínů, na chyprovém podkladě. Pižmo není zpocené nebo stájové, jen s dojmem tělesného tepla. Nakonec se růže usadí v labdanu a semiši, zapomene na veškerou chyprovost a květinovost, zesládne a taková setrvá – dlouho. Prochází opravdu výrazným vývojem, na konci byste nepoznali, jaká byla na začátku, na začátku byste nečekali, jaká bude na konci.

Subtilní krása usychajícího keře planých růží s posledními květy zářícími do dálky svou sytou barvou na pozadí šedohnědé vyprahlosti okolní krajiny. Na úvod nás přivítá malinový sirup, který se ale během chvíle stáhne a uvolní prostor plné vůni lehce kořenité růže, která místy získává až nádech likérovosti. Růžový pepř ji dělá pikantní, pichlavou jako její trny. Není odtažitá, postupně se prolíná s malinovou nasládlostí, tak akorát přiměřenou, aby byla znát křehkost růže, již navenek nechce ukázat. Suchost papyru ji brzy obklopí a působí až trochu stroze, žádná opulentnost nebo rozmařilost, krotí dívčí ovocnost malin. Růže se snaží působit nenápadně, ale nejde ji přehlédnout, na to je příliš výrazná. Lehký opar nasládlé, nebalzamické ambry ji zahalí až úplně ke konci.

růže na hnoji

sytá, nasládlá a trochu mýdlová růže, dobře držící

Klasická bulharská růže se sladce pryskyřičnou ambrou a macerovanými švestkami přechází do růžového pudru s otočníkem prohřátého skořicí a hřebíčkem. Hřejivá, hutná balzamická růže s likérově ovocnými tóny.

Růže jako víno. Doslova. Začíná jako růžové želé s napůl usušenými růžovými lístky na temném hořkozeleném chypre polštáři. Postupně měkne a ovocně sládne do podoby lokumu z růžové vody s temně zemitým pačuli a kadidlovým oparem. Tady trochu připomíná Portrait Of A Lady. Rozplývá se do měkkých polštářů nasládlého kosatcového pudru čím dál víc, trnitá růže bez trnů, je temná a přitom přístupná, krvavě rudá a vřelá - a hlavně z dálky voní jako červené víno. Granátové barvy, s tóny jahod a malin, trpkého jalovcem a s doznívající vůní dřevěného sudu, přitom nijak těžké.

odpustili si prášek na praní a ponechali jen čerstvou kytici růží a pižmo.

začátek vynikající, sytá ovocně sladká růže s opojným, ale neindolickým jasmínem, jako být obklopen divokou zahradou v plném květu. postupně se začíná objevovat jakási „čistá“ verze oudu, připomínající ty montalovské, takže se ovocná květinovost mění na orient. složení sice žádný oud neuvádí, možná to bude to jejich „křišťálové pižmo“, každopádně špatnou stránkou je to, že postupně květiny vymizí úplně a máme z toho neurčitou lehčí Montalku jak vyšitou. nelze nedodat, že flakony Mancery mi taky hned asociovaly Montale.

Sladká, výrazná rudá růže s marmeládou z téměř černých lesních bobulí s pačuli temným a měkce tlejícím, zahalená dřevitým kouřem, kterým postupně změkne sladkými pryskyřicemi. Zpočátku drsnější a poněkud ukřičená; na podobné téma toho bylo zpracováno hodně a mnohdy poněkud elegantněji. Na druhou stranu aspoň neskrývá svou temnou stránku.

Smoothie z červené řepy! Velmi vege a zdravé, ale zteplalé tím intenzivním zpracováním v mixéru. Přidává se k němu zakouřená kožená ambra, moc zajímavá, a hipísácké pačuli, které dává řepě stylovou korunu a odkazuje na nějaké ty zemitě zatuchlé sklepy a sklípky, kde se skladují nejrůznější věci. Nakonec je z toho ale spíš jen špatně vypláchnutý kelímek od toho smoothie, na jehož stěnách zůstaly zbytky rozšmelcované zeleniny, s pikantním zázvorem s rozdrceným pepřem a studenými zbytky kadidla.