Počáteční vzdušná růžová svěžest se sladkým pepřem a lehkým citrusovým závanem a růže v podobě celé rozkvetlé rostliny různě se proměňující, přesto pořád růže. Přidaná hodnota se projevila až po rozvonění v podobě suchého hliněného prachu na kořínkách a růže nabyla podobu sušené růže macerované v oleji se stopou sladkého přezrálého angreštu. V dojezdu pak okořeněný růžový olej. Každopádně růže je to moc pěkná.
...jo, májová růže,
a pak i další odrůdy růží,
a jo, je tam kurkuma i pepř, akorát husté, nepříliš větrové, jen jemně orientálně provzdušňující a nakonec snášející se růžový orient oblak na základ z pačuli.
Hmm... ...dobré je to. Celkem hodně-
Cítím, vnímám to mnohem barvitěji a intenzivněji než kdysi, když jsem vůni sepsula.
Asi potřebuji růže...
(škoda, že ztrácí brzo na intenzitě a i jasnosti/originalitě, stává se z ní něco na způsob růžových vůní od Niny Ricci...)
Kráska v růžovém. Tak se jmenovala romantická komedie z 80. let pro teenagery s Molly Ringwaldovou. A proč právě tenhle film? Rose Prick je totiž taková slečna v růžových volánových šatech s pomerančově rezavými vlasy, přepudrovaná na bílo, popíjející sklenici citronové bublinkové limonády se strouhaným zázvorem, špetkou soli. Místo lodiček si obula černé Marteny a v druhé ruce drží zelenou sametovou kabelku, zdobenou kovovými cvočky, ve které schovává prázdný obal od bílé čokolády.
Autonehoda. Růže růžová, přepudrovaná na bílo. Polámaný stonek, totálně, růžové lístky kolem rozházené. Masakr. Krev sice neteče, ani slané slzy. Drží bolest v sobě. Ale nedaří se jí to úplně, trochu kyselých krůpějí místo slz. Někdo se pokouší rozlámanou růži zafačovat starými elastickými ztyřelými obvazy a možná si zvrácené představuje, jak k tomu používá gumová škrtidla. Je tak bezmocná. Z rádia vybouraného auta hraje nějaká hardrocková písnička a kolemjdoucí si pobrukuji její melodii... To je drsný. Ne ta vůně, ale to, co mě k ní napadá.
Věc první – měla jsem esteticko-emoční problém zařadit TF do mainstreamové sekce, ale překonala jsem to. Věc druhá – s Rose Prick mě spojuje (zatím) pouze jednodenní aférka (znáte to – maminka kolegyně vašeho přítele má vzorek, tak se nesměle optáte, mohla-li byste být poctěna spoluúčastí na této události, přičemž jste při nejbližší příležitosti obřadně navoněna...), takže nelze mluvit o nějakém detailnějším prostudování, ale obrázek jsem si udělala, tozasenežene... A věc třetí – neříkejte mi tomu Rose Prick, tohle je prostě Carnal Rose, můžete s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno...
Ne.
Není to temně rudá růže s neodolatelně tajemnou svůdností. Tohle je O´Hara v plném květu, pudrově růžová, se vzdušným ovocným nádechem a s instinktem Lolity, která pod dětsky nevinnou tváří tají tisíc a jednu nedětskou vášeň. Je to prostě fordovská růže. Ta už z principu všehomíra nemůže být cudná, čistá, rozjímavá, nekomplikovaná. Fordova růže MUSÍ mít kouzlo mytických Sirén, musí hedvábně vábit, nepodbízivě, nepřehlédnutelně, nemilosrdně, nezapomenutelně.
Krásná je.
Pustit tě nechce.
Tak přemýšlíš, čím to je...
Pak ti to dojde.
Tahle vůně má spodní proudy jiskřící pryskyřičné mízy, stahují si tě k sobě, podrážejí nohy – a vlastně by ani nemusely, stejně se ani nesnažíš těm růžovým tenatům utéct, vzdorovat...
- post scriptum -
Následující fakt mi došel až o něco později, ale s o to větším přesvědčením. Tohle není růže. Tohle je tuberóza v v dokonalém převleku, hollywoodští maskéři a kostyméři na ní museli strávit dlouhé dny a bezesné noci, aby vytvořili téměř dokonalou masku. Prozradí ji jen detaily. Určitý přízvuk, občas jí uklouzne ostřejší slůvko, které by růže nevyslovila. Tak takhle to tedy je...
Počáteční vzdušná růžová svěžest se sladkým pepřem a lehkým citrusovým závanem a růže v podobě celé rozkvetlé rostliny různě se proměňující, přesto pořád růže. Přidaná hodnota se projevila až po rozvonění v podobě suchého hliněného prachu na kořínkách a růže nabyla podobu sušené růže macerované v oleji se stopou sladkého přezrálého angreštu. V dojezdu pak okořeněný růžový olej. Každopádně růže je to moc pěkná.
...jo, májová růže,
a pak i další odrůdy růží,
a jo, je tam kurkuma i pepř, akorát husté, nepříliš větrové, jen jemně orientálně provzdušňující a nakonec snášející se růžový orient oblak na základ z pačuli.
Hmm... ...dobré je to. Celkem hodně-
Cítím, vnímám to mnohem barvitěji a intenzivněji než kdysi, když jsem vůni sepsula.
Asi potřebuji růže...
(škoda, že ztrácí brzo na intenzitě a i jasnosti/originalitě, stává se z ní něco na způsob růžových vůní od Niny Ricci...)
Kráska v růžovém. Tak se jmenovala romantická komedie z 80. let pro teenagery s Molly Ringwaldovou. A proč právě tenhle film? Rose Prick je totiž taková slečna v růžových volánových šatech s pomerančově rezavými vlasy, přepudrovaná na bílo, popíjející sklenici citronové bublinkové limonády se strouhaným zázvorem, špetkou soli. Místo lodiček si obula černé Marteny a v druhé ruce drží zelenou sametovou kabelku, zdobenou kovovými cvočky, ve které schovává prázdný obal od bílé čokolády.
Autonehoda. Růže růžová, přepudrovaná na bílo. Polámaný stonek, totálně, růžové lístky kolem rozházené. Masakr. Krev sice neteče, ani slané slzy. Drží bolest v sobě. Ale nedaří se jí to úplně, trochu kyselých krůpějí místo slz. Někdo se pokouší rozlámanou růži zafačovat starými elastickými ztyřelými obvazy a možná si zvrácené představuje, jak k tomu používá gumová škrtidla. Je tak bezmocná. Z rádia vybouraného auta hraje nějaká hardrocková písnička a kolemjdoucí si pobrukuji její melodii... To je drsný. Ne ta vůně, ale to, co mě k ní napadá.
Ruža s niečím, čo ju robí mimoriadne protivnou. Navrch vonia nepríjemne povedome, aj keď som (zatiaľ) neprišla na to, čo mi pripomína. Priečna ruža.
Věc první – měla jsem esteticko-emoční problém zařadit TF do mainstreamové sekce, ale překonala jsem to. Věc druhá – s Rose Prick mě spojuje (zatím) pouze jednodenní aférka (znáte to – maminka kolegyně vašeho přítele má vzorek, tak se nesměle optáte, mohla-li byste být poctěna spoluúčastí na této události, přičemž jste při nejbližší příležitosti obřadně navoněna...), takže nelze mluvit o nějakém detailnějším prostudování, ale obrázek jsem si udělala, tozasenežene... A věc třetí – neříkejte mi tomu Rose Prick, tohle je prostě Carnal Rose, můžete s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno...
Ne.
Není to temně rudá růže s neodolatelně tajemnou svůdností. Tohle je O´Hara v plném květu, pudrově růžová, se vzdušným ovocným nádechem a s instinktem Lolity, která pod dětsky nevinnou tváří tají tisíc a jednu nedětskou vášeň. Je to prostě fordovská růže. Ta už z principu všehomíra nemůže být cudná, čistá, rozjímavá, nekomplikovaná. Fordova růže MUSÍ mít kouzlo mytických Sirén, musí hedvábně vábit, nepodbízivě, nepřehlédnutelně, nemilosrdně, nezapomenutelně.
Krásná je.
Pustit tě nechce.
Tak přemýšlíš, čím to je...
Pak ti to dojde.
Tahle vůně má spodní proudy jiskřící pryskyřičné mízy, stahují si tě k sobě, podrážejí nohy – a vlastně by ani nemusely, stejně se ani nesnažíš těm růžovým tenatům utéct, vzdorovat...
- post scriptum -
Následující fakt mi došel až o něco později, ale s o to větším přesvědčením. Tohle není růže. Tohle je tuberóza v v dokonalém převleku, hollywoodští maskéři a kostyméři na ní museli strávit dlouhé dny a bezesné noci, aby vytvořili téměř dokonalou masku. Prozradí ji jen detaily. Určitý přízvuk, občas jí uklouzne ostřejší slůvko, které by růže nevyslovila. Tak takhle to tedy je...