databáze 131715 vůní od 8969 značek a 1696 parfumérů

Rouge Comme des Garçons

Rouge
značka: Comme des Garçons
parfumér:
rok: 2020
určení: unisex
hlava: růžový pepř, indonéský zázvor
srdce: list egyptské růžové pelargónie, červená řepa
základ: kadidlo, pačuli, labdanum
Tito uživatelé vůni
Diskuze:
Komentáře k vůni (6)
Avatar
jerry (23.7.2021 )

Stará polorozpadlá kamenná kaple, v otlučených květináčích dávno uschlé zaprášené muškáty, které se rozpadají pod letmým dotykem na prach. A všude kolem pepř....spousta pepře - sladkého a zároveň úderného. Pepř byl nakonec udolán kadidlem - ledovým jako kamenné zdi uprostřed tuhé zimy. Byla jsem zvědavá na červenou řepu - zůstalo jen u zvědavosti, protože u mě převládl nejprve pepř a pak kadidlo v předlouhém dojezdu. Vůně je to kazdopádně v duchu nejlepších tradic značky - neobvyklá, rozpoznatelná, vzbuzující emoce.

Avatar
andry (11.5.2021 )

Smoothie z červené řepy! Velmi vege a zdravé, ale zteplalé tím intenzivním zpracováním v mixéru. Přidává se k němu zakouřená kožená ambra, moc zajímavá, a hipísácké pačuli, které dává řepě stylovou korunu a odkazuje na nějaké ty zemitě zatuchlé sklepy a sklípky, kde se skladují nejrůznější věci. Nakonec je z toho ale spíš jen špatně vypláchnutý kelímek od toho smoothie, na jehož stěnách zůstaly zbytky rozšmelcované zeleniny, s pikantním zázvorem s rozdrceným pepřem a studenými zbytky kadidla.

Avatar
wendulka (21.3.2021 )

​Dopadla jsem velmi podobně jako Fleur. Čerstvě vykopaný hrob uprostřed léta zdobí smuteční věnce z mátově svěžích pelargónií. Mně naštěstí ty hroudy vlhké hlíny voní jen těmi rostlinnými kořínky a červenou řepou (bez žížal). Kněz to dnes přehnal s mešním vínem tak, že v jednu chvíli zavrávorá, až se musí rukou opřít o kovovou rakev na katafalku, což neunikne pozornosti jedné z truchlících s malinovou rtěnkou, která z toho dostane záchvat smíchu, až to na svých kožených jehlách taky málem neustojí. Vůně těžkého kadidla s labdanem v základu pak napovídá, že se nacházíme na katolickém kostelním hřbitově.

Avatar
Fleur (13.12.2020 )

Nezapomenutelná vůně jako scéna ze zapomenutelného béčkového filmu.
Symfonické smyčce a záběr na sluncem zalitý hřbitov uprostřed léta, nad čerstvě vykopaným hrobem postávají truchlící a kněz. Hroudy tmavé těžké hlíny jsou cítit rostlinnými kořínky i přeťatými žížalami, obří věnce s natěsno vázanými květinami štiplavě voní pelargóniemi a drobnými karafiátky. A pak přijde střih, rozvernější melodie a hřbitovem to šněruje mladík, evidentně zápletka startující obvyklým klišé "nehodný syn málem zmeškal otcův pohřeb". V ruce svírá láhev nedopitého červeného vína, ostatně stopy po něm má i na zmačkané bílé košili a evidentně si na kuráž dopřál i něco silnějšího. Účastníci pohřbu se před ním s pohoršeným pohledem rozestupují, jen jedna dobrosrdečná tetička ho zachytí, když balancuje na okraji jámy. Zdá se, že jako jediná má radost z jeho přítomnosti, přitiskne ho k sobě v pevném objetí a jeho odér červeného vína a jointa se promísí s nasládlým pudrem, vařenými bramborami, malinovou rtěnkou a ..., no ano, ta rakev je pár centimetrů od nich na katafalku, uprostřed léta...

Avatar
teena-s (12.12.2020 )

Nálož pepře,jako z vtipu Felixe Holzmana...jak ten kůň fouknul dřív...
Štípe do nosa,až se mi spustí krev,fakt je ta vůně červená a živá,Rh+,nastrouhatý zázvor Ginger shot,skarifikace pelargonií,řízná vůně,zajíkám se jí,jako polknout nálev z nakládané řepy,jazyk mám úplně zabarvený dorůžova,potřebovalo by to vydrhnout
"Jestli budeš mluvit sprostě vydrhnu ti pusu mýdlem" říkavala jedna učitelka...
Určitě jsem něco řekla...
Hodně dobrá vůně,jiskřivá zvláštní,trochu sladká,trochu chladná po kovu,štípe jak devítivoltová baterka,dneska budu nabitá energií

Avatar
euridike (22.10.2020 )


Vůně zemitě plnokrevná, srdce mi s ní a z ní tluče a tepe, vůně červeného vína svařeného se šťávou z červené řepy, v té táhlé rudé vůni černé nitky vláken ze stonků pelargonie, do flakonů ji snad plnila sama Lucrezia Borgia pod dohledem dvorního kardiologa, protože kdo má srdce, ten docela jistě zemře – a tahle vůně – ano, ta srdce má, je jím ona sama, nonšalantně, nekompromisně, sladce a krutě.

Tohle je Baudelaire a jeho víno samotářovo, v něm prach a zemina a vzpomínka na van Gogha a jeho Jedlíky brambor, pro tu rustikálnost. Červené víno, červená řepa, červené pelargonie, černé koření, černá zem.
Tahle vůně rozrazila dveře, podrazila mi nohy a řekla: “Chceš mě.“