Růže - nejprve se znatelným koženě-šafránovým "arabským" nádechem, posléze s trochou studené svěžesti a po rozvonění pak růžové lístky poházené na sušených maliníkových listech. Nenápadná až "tichá" vůně...zato povedená.
Veľmi zaujímavý, hladký, vetrový úvod...a hneď po ňom sa hlásia ruže...ale aj so zeleným chladom, akoby rástli v blízkosti hustého ihličnatého lesa. Ruža je spracovaná podobne ako v mnohých arabkách, jasne cítim malú trošku oudu - ten je pravdepodobne zodpovedný aj za lesný a chladivý tón.
Už viem, je to hustý les a uprostred neho opustený zámok, ktorého staré chladné múry sú celé obrastené ružami. Ruže na slnku opojne voňajú, ale nikde nikoho....vie sa niečo o tom, čo sa s ním vlastne stalo, keď odtiaľ princ odniesol zachránenú princeznú?
Zkouším ji od úterý a první, co mě napadlo: "Já ji znám! Co mi to připomíná!?" Nojo, jasně. Portrait of a Lady. A já jsem přesně ten případ, o kterém píše Vendulka. Portrait of a Lady je na mě hodně výrazná, takže Rose of No Man's Land umisťuji definitivně do svých parfémových přání a možná i favoritů na příští návštěvu Prahy ;-)
Ve středu jsem se vítala s kolegy, hned mi vůni chválili, prý "jak se jmenuje", tak jsem jim ji představila a dostalo se mi odpovědi: "A víš že jo? Úplně tam cítím to světlo na konci tunelu." Od té doby ji s ním budu mít úsměvně propojenou :D
Ano, "Byredo mainstream", to je vždycky něco, co se mi bude líbit :)
Tak už vím, co mi připomíná! Ne m'Oubliez Pas :-) Ale došlo mi to úplně náhodou. Ve složení toho je společného málo, ale na mě teda jsou to rozhodně příbuzné. Ne zrovna sestry, ale mám tam podobný akord (růže-tabák-ambra).
Subtilní krása usychajícího keře planých růží s posledními květy zářícími do dálky svou sytou barvou na pozadí šedohnědé vyprahlosti okolní krajiny. Na úvod nás přivítá malinový sirup, který se ale během chvíle stáhne a uvolní prostor plné vůni lehce kořenité růže, která místy získává až nádech likérovosti. Růžový pepř ji dělá pikantní, pichlavou jako její trny. Není odtažitá, postupně se prolíná s malinovou nasládlostí, tak akorát přiměřenou, aby byla znát křehkost růže, již navenek nechce ukázat. Suchost papyru ji brzy obklopí a působí až trochu stroze, žádná opulentnost nebo rozmařilost, krotí dívčí ovocnost malin. Růže se snaží působit nenápadně, ale nejde ji přehlédnout, na to je příliš výrazná. Lehký opar nasládlé, nebalzamické ambry ji zahalí až úplně ke konci.
No, já jsem (kromě růže z názvu) neočekávala nic, takže se mi dostalo pořádný, velkokvětý rudý růže a kila malin. Suchej papyrus to trochu zachránil, díky němu to není tak nudný a ulepený... ale i tak žádná hitparáda - ve smyslu, že od Byredo už znám lepší a specifičtější kousky. Tohle je Byredo mainstream.
Původně mě na téhle vůni upoutal víc samotný příběh, který ji provází. Očekávala jsem líbivě sladkou růži s ovocným bonbónem a tentokrát jsem se netrefila, protože Rose Of No Man´s Land není ani jedno z toho. Růžový pepř tu v úvodu vůbec nepůsobí "limonádově", jak je pro něj typické v řadě mainstreamovek, místo toho jen jemně zdůrazňuje nasládle kořenitou vůni samotné turecké růže.
Totéž platí i pro květ maliníku. Není to vůbec výrazně malinové ani marmeládové jako u Isparty a ani tak sladké, jako u Nin-Shar, spíš ovocně nakyslé, nepatrně nazelenalé (dojem nezralých malin) a jen zlehka prohřáté ambrou. Takže co nám z téhle kombinace vychází, když bychom si přimysleli pačuli, kadidlo a oud? Kdo hádá Portrait of a Lady, trefil se.
Jenom tady je ta růže díky papyru jakoby víc suchá a měkce dřevitá. Dokonce i intenzitou a výdrží z toho vychází velice podobně. Na druhou stranu kdo zná nebo má Portrait of a Lady, nejspíš Rose of No Man´s Land nebude potřebovat. Ovšem komu zase třeba v FM vadí i ta trocha oudu a to ostatní a rád by jen tu růži, pro toho by mohlo být Byredo řešením - můj případ to není.
Růže - nejprve se znatelným koženě-šafránovým "arabským" nádechem, posléze s trochou studené svěžesti a po rozvonění pak růžové lístky poházené na sušených maliníkových listech. Nenápadná až "tichá" vůně...zato povedená.
Veľmi zaujímavý, hladký, vetrový úvod...a hneď po ňom sa hlásia ruže...ale aj so zeleným chladom, akoby rástli v blízkosti hustého ihličnatého lesa. Ruža je spracovaná podobne ako v mnohých arabkách, jasne cítim malú trošku oudu - ten je pravdepodobne zodpovedný aj za lesný a chladivý tón.
Už viem, je to hustý les a uprostred neho opustený zámok, ktorého staré chladné múry sú celé obrastené ružami. Ruže na slnku opojne voňajú, ale nikde nikoho....vie sa niečo o tom, čo sa s ním vlastne stalo, keď odtiaľ princ odniesol zachránenú princeznú?
Zkouším ji od úterý a první, co mě napadlo: "Já ji znám! Co mi to připomíná!?" Nojo, jasně. Portrait of a Lady. A já jsem přesně ten případ, o kterém píše Vendulka. Portrait of a Lady je na mě hodně výrazná, takže Rose of No Man's Land umisťuji definitivně do svých parfémových přání a možná i favoritů na příští návštěvu Prahy ;-)
Ve středu jsem se vítala s kolegy, hned mi vůni chválili, prý "jak se jmenuje", tak jsem jim ji představila a dostalo se mi odpovědi: "A víš že jo? Úplně tam cítím to světlo na konci tunelu." Od té doby ji s ním budu mít úsměvně propojenou :D
Ano, "Byredo mainstream", to je vždycky něco, co se mi bude líbit :)
Tak už vím, co mi připomíná! Ne m'Oubliez Pas :-) Ale došlo mi to úplně náhodou. Ve složení toho je společného málo, ale na mě teda jsou to rozhodně příbuzné. Ne zrovna sestry, ale mám tam podobný akord (růže-tabák-ambra).
Subtilní krása usychajícího keře planých růží s posledními květy zářícími do dálky svou sytou barvou na pozadí šedohnědé vyprahlosti okolní krajiny. Na úvod nás přivítá malinový sirup, který se ale během chvíle stáhne a uvolní prostor plné vůni lehce kořenité růže, která místy získává až nádech likérovosti. Růžový pepř ji dělá pikantní, pichlavou jako její trny. Není odtažitá, postupně se prolíná s malinovou nasládlostí, tak akorát přiměřenou, aby byla znát křehkost růže, již navenek nechce ukázat. Suchost papyru ji brzy obklopí a působí až trochu stroze, žádná opulentnost nebo rozmařilost, krotí dívčí ovocnost malin. Růže se snaží působit nenápadně, ale nejde ji přehlédnout, na to je příliš výrazná. Lehký opar nasládlé, nebalzamické ambry ji zahalí až úplně ke konci.
No, já jsem (kromě růže z názvu) neočekávala nic, takže se mi dostalo pořádný, velkokvětý rudý růže a kila malin. Suchej papyrus to trochu zachránil, díky němu to není tak nudný a ulepený... ale i tak žádná hitparáda - ve smyslu, že od Byredo už znám lepší a specifičtější kousky. Tohle je Byredo mainstream.
Původně mě na téhle vůni upoutal víc samotný příběh, který ji provází. Očekávala jsem líbivě sladkou růži s ovocným bonbónem a tentokrát jsem se netrefila, protože Rose Of No Man´s Land není ani jedno z toho. Růžový pepř tu v úvodu vůbec nepůsobí "limonádově", jak je pro něj typické v řadě mainstreamovek, místo toho jen jemně zdůrazňuje nasládle kořenitou vůni samotné turecké růže.
Totéž platí i pro květ maliníku. Není to vůbec výrazně malinové ani marmeládové jako u Isparty a ani tak sladké, jako u Nin-Shar, spíš ovocně nakyslé, nepatrně nazelenalé (dojem nezralých malin) a jen zlehka prohřáté ambrou. Takže co nám z téhle kombinace vychází, když bychom si přimysleli pačuli, kadidlo a oud? Kdo hádá Portrait of a Lady, trefil se.
Jenom tady je ta růže díky papyru jakoby víc suchá a měkce dřevitá. Dokonce i intenzitou a výdrží z toho vychází velice podobně. Na druhou stranu kdo zná nebo má Portrait of a Lady, nejspíš Rose of No Man´s Land nebude potřebovat. Ovšem komu zase třeba v FM vadí i ta trocha oudu a to ostatní a rád by jen tu růži, pro toho by mohlo být Byredo řešením - můj případ to není.