Pokaždé, když mě něco takhle uzemní, jsem nadšená. Pokaždé, když dvě kapky vůně zaplní s přehledem celou místnost, jsem potěšená. A pokaždé, když mi voní nějaké arabka, jsem příjemně překvapená (holt na ně nejsem moc typ ). Tahle vůně je jako film o růži: záběr zblízka, aby byl vidět sebemenší detail, rudá barva, žilky, které protkávají okvětní plátky, drobounké kapičky rosy… A my pozorujeme, jak se z poupěte stává květ v plné kráse, jak se jednotlivé okvětní plátky rozvíjejí a vystavují se slunečním paprskům. Tenhle květ nejen že nikdy neuvadne, ale postupně se k němu přidávají další a další, celá kytice, celá zahrada… Růže je to „denní“, nijak temná, ale nepopiratelně osobitá; doplněná mírnou citrusovo-bergamotovou svěžestí a lehkým oudem.

obrovská hromada kari a nic jiného

první mnou zkoušený neoudový arabský olej z kategorie „dražší než El Nabil“ na mě dělá docela dobrý dojem. dominují citrusy přezrálé až do sladka a pod nimi se ukrývá poměrně plné květinové srdce s převládající růží. pro ty, kdo oblibují výše uvedené, slušná jarně-letní vůně. /// edp je podstatně méně hladká, kytky nahnívají.

podoba s Allegro con Brio - nálož tonky/kumarinu

Hezke! Smes abstraktnich kvetin a paculove zelene s teple zivocisnym nadechem

Na papírku mi připadla taková modrozeleně chladivá, přesně jako název, asi jako když máte (méně sladké) ledové bonpari a kápnete k nim kapku citronu pro osvěžení. Na kůži ovšem překvapila, vzít to stručně, napíšu Eau de Shalimar haute couture. Ta podoba se mi tam skutečně jeví – sladký citron (sladší než EdS), vanilka (neshalimarovská), špetka průsvitného kouře (rozhodně výraznější než v EdS) a dál už to, čeho si v EdS nevšimnete. Krystalky cukru o hrubosti krupice pomalu tají ve sladké citronové šťávě na čerstvě nakrojeném plátku, ten citron není prakticky vůbec nakyslý, hustý vanilkový krém, co skoro neodkápne, a do toho květiny – napůl suchá růže, jejíž okvětní plátky vítr rozfoukal v divokém víru spolu s tím kouřem, sladce aromatickým jako z vodní dýmky, pár čerstvých rozmačkaných a zapudrovaných malin a ztěžklé exotické dusno máslovo-gumového ylangu ve skleníku. Jako zatím všechny Agonisty vůně mnohovrstevnatá, bohatá, sytá.

Jedna z nejpopulárnějších vůní značky. Začíná jako sametově živočišná, tmavozeleně pačulová růže s měkce pikantním kořením a postupně sládne vanilkou do růže gurmánské, topící se v benzoinové pryskyřici s labdanem, pižmově hřejivou ambrou a zeleně nahořklým koriandrem na podkladu z exotických dřev. Velmi podobná Fordově Noir de Noir, hlavní rozdíl je absence lanýžů a o kapku víc sladkosti (srovnávám se starší formulací Forda). Naprosto chápu její oblibu!

Napoprvé voní jako aromaticky nasládlá kolínská zralého pána, taková kouzelná lahvička, co spravuje daddy issues. Napodruhé už to s tou kolínskou není tak akutní. Je z toho spousta měkce sladké vanilky na syntetických steroidech, ze které se místy vynořuje zelená dřevitost vetiveru a květinová kořenitost muškátu. Leč sladkovanilka má převahu, všechno utopí a jen tak lehce drhne a hřeje ambrou. Tohle už by žádný issues nespravilo.

velmi příjemně kořeněná, až perníčková.

kdysi jsem testovala na ruku. pak jsem šla do práce. do práce s lidmi. byla to strašlivá síla linoucí se cca 2 metry kolem mě a strašlivě na mně nevoněla. chudáci lidi, tak koukali :D

sladší než původní

silný bylinný likér... něco jako parfémovaný jégr :)

podoba s Feminité du Bois? spíš s Aziyadé nebo Diane Brill...

= Ajmal Senora