Infuze fialek. Hebká, vláčná, sytá. Nemůžu se jí nabažit.

Modrošedý, semišový kosatec - a nefalšovaný okurkový salát.

Šťastné spojení anglické venkovské noblesy a francouzského šarmu, ale i zemitosti. Budu stručná: začíná to jako (rozvoněný) Shalimar a končí jako Lavandula od Penhaligons. Chová se spíš jako kolínská. Nadčasová, s velkým příběhem, ale beze špetky nepřístupnosti, jakou vnímám třeba u Modré hodiny a jiných velkých parfémů. Žádné zdvořilostní tance a okolky, nasednout a jedem! Opatrně s ní musí zacházet ti, kdo jsou velmi citliví na živočišné tóny.

Pižmová, vanilková, pudrová vůně ozvláštněná levandulí. Štiplavý úvod brzy vyprchá a nastoupí květinové srdce. Svěží vlahostí květin začne po pár desítkách minut vzlínat a hlásit se o pozornost tu pižmo, tu vanilka. Na mojí kůži má vůně i nepřehlédnutelný pudrový nádech, který se, jak vanilka prachovatí a květiny vyprchávají, může chvilkami zdát až lehce dusivý. Naštěstí je tu pořád něco bylinně drsného, co vůni uzemňuje. Drží se spíš u těla, ale vím o ní. Vydrží nějakých pět šest hodin, mizí spořádaně všechny složky pospolu, nenechává ocásek. Elegantní a ženská vůně s jiskrou v oku.

Pokojná, nepříliš sladká, negurmánská vanilka s třešňovým květem a proužkem kadidla. Pudrová díky rýži, otočníku a pižmu. Vůně do rozbouřených časů.

Ač květinovka, evokuje mi kamenitou pláž někde na severu. Pokud bytost, tak rozhodně ne rozevlátou plnokrevnou žínku v romantických šatech - spíš strohou eleganci bez úsměvu, ve lněné košili nebo šedivém asymetrickém úpletu. Může za to asi neroli, které je nejen nahořklé, ale za zdatné podpory levandule také lehce olejnaté, takovým technickým způsobem. Takřka nesladká, z květin cítím víc pivoňku, základ dřevitý. Studivá vůně do teplejšího jara a možná i pozdního léta, má v sobě něco mimo čas. Drží celkem dlouho, ale je poměrně slabá. Nebude obtěžovat ani v kanceláři, kam se podle mě hodí víc než na volný čas nebo na milostnou schůzku.

Svoji rodinu nezapře: sladkost a třešně jsou tu pořád. Oproti růžovým šatičkám jsou tyhle zelené určitě lehčí a vzdušnější, ale o svěžesti bych nemluvila, i úvodní citrusové tóny jsou jaksi matné, drhnoucí, zastřené. Podobně pistácie a mandle - připadají mi syrové, beze stopy pražení či typické ořechové mastnoty. Výrazně cítím i mandlový květ, jinak se květiny spíš schovávají a splývají s jemnými ovocnými tóny v univerzální nasládlé hutnosti à la LPRN. Impozantní je razance, s níž jde vůně do prostoru, člověk jí má plný nos. I proto bych ji vzala spíš na jarní procházku parkem než do kanceláře. (No dobrá, nebudeme si lhát: nejlepší na této vůni je její barva. Přesto jsem ráda, že jsem se tímhle obchodním trikem dala nachytat, aspoň nakrátko.)

Kdysi jsem měla originální vzorek. Plastická zelená pusa s nosem mě tehdy fascinovala, i vůně ukrytá ve vialce. Ze zvědavosti jsem přihodla k nákupu malý flakon a pokud mě paměť nešálí, připadá mi stejná - aromatická, vodní, šťavnatá. Cítím něco jako anýz, i když ve složení není, spoustu ovoce, mléčný kokos a santal. Pravda, taky trochu plastové, nahořklé konvalinky, ale ty jí odpustím.

Takhle nějak by mohlo vonět slavné turecké cukroví: hutné, sladké, s bílou matnou vrstvičkou nahoře. Tu drsnost a mat tady obstarává zelená mandle - nádech trpké svíravosti drží vůni, aby se neutopila v cukru. Pod zelenými mandlemi najdeme kandovaný pomerančový květ. Dojezd je vanilkový. Vůně do chladnějšího jara, při umírněné aplikaci docela něžná.

Ta se s tím nepáře. Santal, skořice, orchidej, vše ve větším než malém množství, surové a plné barbarských šťáv. Tohle se nečichá, tohle se fetuje.

Zvedač nálady do chladného léta nebo začínajícího podzimu. Rozverná, šťavnatá vůně. Začátek je ve znamení tropického ovoce - ananas, maracuja, citrusy, ale nějakým zázrakem z toho nevzniká multivitamín. Spíš ovocné smoothie, nadupané elánem do života. V srdci se rozvíjí růže s trochou pepře. Základ je hutný - pačuli, ambra, pižmo, pralinka… vanilku cítím až úplně nakonec, prachově jemnou. Je v ní sladkost zralého ovoce a teplo posledních prosluněných dnů. Velmi nositelná, se slušnou výdrží.

Trochu balzamická, trochu pudrová, trochu bylinně trpká. Vanilková zmrzlina plná černých zrníček, bohatě obložená rozdrcenými lístky pačuli a heřmánku. Nevšední spojení hladkého a drsného - je plná a přítulná, ale je v ní něco dramatického, má drápky. To hutné a hladké je vanilka s tonkou, heřmánek dodává této tváři vůně až medový nádech. Ve střední fázi se zlehka přidá heliotrop a santal a zdálo by se, že vůně směřuje do pudrovo-krémových vod, ale chyba lávky. Je tady totiž to neučesané, trpké (chvílemi až nahořklé) a drsné - pačuli, stonky heřmánku a vlastně i to santalové dřevo, neohlazené, plné mízy. Zplna se tahle tvář ukáže těsně po nástřiku a v dalších hodinách se s hladce sladkou vůní prolínají a soupeří. Něha se nakonec ukáže být silnější: po vyvanutí zbude nasládlá vanilka a pár pikantních vzpomínek.

Ne, ne, ne. Hmmmm. Jo...

Pro mě je tohle vůně ženy v plném rozpuku, škádlivé a přístupné sbližování. Jestli jste natěšení na maliny, budete nejspíš trochu zklamaní - jsou tady, ale hrají vedlejší úlohu: posouvají citrusový začátek blíž ovocnému vyznění. Hlavní hvězdou je mandlový květ. Vůně v této fázi zvláštně drhne, asi jako kdybyste si váleli po jazyku neloupanou mandli. Jasmín se projevuje jako loajální sekundant. Nejradši mám závěrečnou fázi - připomíná mi Insolenci EdP, je hebká a vláčná, jako prohřátá pokožka natřená tělovým olejem, připravená přijmout laskání. Vlastně mi nepřijde nijak zvlášť sladká, spíš taková přítulná. Na mojí kůži velice dobře drží a jde celkem i do prostoru. Flakon je nejkrásnější ze všech Insolencí - stříbrná obruba mu moc sluší, třicítkové provedení je roztomilé, praktické a neošizené.

Krémová. Kdybych byla maminka, voněla bych takhle.

Zabte mě, já tam cítím hrušku - ledovou, nahořklou, trpkou. A pak už jen pudr a dřevo a dřevo a pudr. Přijde mi taková zdravá, opravdová.

Růže pozpátku. Napřed sevřená, velmi intenzivní, ale stažená dovnitř, až trpká. Ale to je jen začátek. Mění se, pookřívá, nalévá. Na vrcholu sil tmavorudá, dramaticky otevřená, volně vydechující. A po mnoha hodinách medová, něžná, vláčný příslib. Usíná jako poupě. Krásný osud.

Přijde mi jiná než klasická Nina v červeném jablíčku, lepší - tlumenější, sytější, hladší. Pořád je to hlavně ovocná, jablečná vůně, ale víc v ní vystupuje pivoňka a také dřevité tóny. Hezky se rozleží a nenechává ocásek, tričko je druhý den vyloženě k sežrání.

Sladkoslané můžu a tahle je kýčovitě krásná - skvěle ji vystihuje reklama.

Zkraje se na mě vyvalil kouř ze švestkového dřeva, posypaný hrstí koření. Tenhle drsný nástup se mi na vůni líbí nejvíc a přála bych si, aby se zdržel déle. Vůně pro rockerku s tmavofialovou rtěnkou. Rockerka se ovšem poměrně záhy uklidní a usadí ke stolu v prostorné místnosti s látkovými tapetami. Stůl je z masivu, napuštěný poctivou leštěnkou. V rodině se traduje, že stará hospodyně tuhle leštěnku vaří v kotli z všelijakých pryskyřic a mechů uprostřed noci za doprovodu podivných říkadel… Dnes už je to ale sotva víc než legenda. Uprostřed stolu stojí čínská váza plná bílých květin. Jejich vůně se mísí s vůní ovoce na míse, trochu stranou zahlédneme i skleničku medu. Mladá žena hledí přes stůl do dálky a přemýšlí, proč se cítí tak stísněně, když má všechno, co si kdy přála. Chybí jí probdělé noci a chuť polibků…

První dojem: ještě horká cukrová vata. Posléze převládne dojem marcipánu, hutné mandlové sladkosti. I tu kapku hořkého pomeranče bych bez váhání přičetla mandlím, do marcipánu se vejde i kořeněnost vanilky a tonky a vůně růže. Při bližším zkoumání se objeví víc barev, pohybujeme se ovšem čistě na gurmánské půdě. Cítím lékorky, dobrotu z dob, kdy slunce víc svítilo a obloha byla modřejší. Sladkost téhle vůně není suchá ani šťavnatá, je balzámová, vláčná. Možná by takhle mohl chutnat i nějaký likér, i když alkoholu tu není ani kapka. Nabízí se srovnání s jinými růžovými slaďárnami. Je podobná některým dalším vůním a jejich milovnicím by se mohla líbit, ale není zaměnitelná. Tak třeba: Prada Candy, to je karamel a cukrová vata. LVEB je pralinka s oříškem uprostřed. Poison Girl je marcipán s vanilkou. Umím si představit dny, kdy mě potěší, a úvahy, jestli je to dost Poison, ráda přenechám jiným.

Zpočátku řezaná zeleň, aromatické stonky a listy lehce vysušené pozdním sluncem. Vzlínající vlahost stinné zahrady. A hlavně fialka. Fialka podepřená hrstí lístků, proteplená mimózou, dobarvená růžemi a usazená mezi fíky. Projasňuje se, pozvedává nad všechno a cestou k nosu si vypůjčila něco i od rtěnky. Mizí mezi listím a zase se objevuje spolu se závany vzduchu tu vlhkého, tu bylinně teplého. Nesladká, téměř bez citrusů, vůně pro teplé, ale ne horké dny od jara do babího léta.

Ovocně květinová vůně na dřevitém, sladším základu. Jablko v karamelu, podávané ovšem stylově. Kašmírové dřevo. Vůně, která možná neohromí, ale bude pracovat pro vás. Je svěží spíš po ovoci než citrusově - cítím hlavně jahody a zelené jablko. Po rozvonění hebká a splývavá. Škarohlíd by si mohl mumlat něco o aviváži, na někom může jít do čpava, pro ostatní je to prostě bezpečná volba. Pro dny, kdy chci jen tak hezky vonět.

Pomalu začínám rozumět, co mají být ta roztavená dřeva. Představte si kusy dřeva stravované ohněm: ztrácejí plnost a tíhu, ztrácejí pevné obrysy a jasné kontury. Sensuous je taková - rozplývavá, odhmotňující se, a jistě i hřejivá, za což může taky med a ambra. Chybí v ní zřetelná, jasná linka, jako by při soutisku barev vynechali černou. Hledáte-li pořádnou, drsnou dřevitou nálož, hledejte dál. Tahle vůně je sice sytá, ale zároveň jemná a snad až mazlivá, ovšem spíš na zachumlání s hrnkem čaje než na dráždivé kočkování. V jádru je to slušňačka - jen se podívejte na všechny ty bílé kytky, a k svačině měla mandarinku. Přesto palec nahoru, je to povedená a příjemná vůně.

Jasná a hladká vůně, až krémová, ale přitom svěží. Asi nejvíc cítím fialkové lístky a otočník. A dost výrazně mi připomíná My Name od Trussardi. - Spíš ne, nesedí mi. Jako když loupete mandarinku a lechtá to v nose...