Aromatická, nahořklá, průzračná. Jako džbánek ledového čaje s mátou, trochou koření a plátky broskve. Posezení ve stinné zahradě s bílými proutěnými křesílky, romantické šaty, slaměný klobouk… Na mojí kůži nenese ani náznak pudrovosti, fialky necítím vůbec a často zmiňovaný anýz (či možná spíše badyán) jen lehce. Květinové srdce a dřevitý základ. Zlatavá, čirá, radostná vůně - možná trochu lehkovážná, ale dospělá. Osvěžující jiným způsobem než dnešní svěženky. A docela vydatná, jde do prostoru, drží.

Lehká a jasná jako paprsek slunce. S fialovým Alienem je spřízněná jako odraz v zrcadle - podobu nezapře, ale neublíží. Valníky nacpané jasmínem jely jinudy. Postrádá i hutnost tmavožluté Essence Absolue. Kašmeran a ambra jsou řádně odlehčené a společně s citrusy vyšlehané až do pěny, znatelná je i čajová nota. Vše volně zasypáno květy tiaré. Neobtěžuje ani v horkých dnech, pohříchu však bez ohledu na počasí prachmizerně drží.

Základem je tady bezpochyby fialový Alien. Znáte ten vlhký, lesní tón v EdP? Tak tady je v plné kráse. Rozpálená paseka s jasmínem kvetoucím o život, pod kterým bublá kotel ambry, zůstala kdesi v dálce - víme o ní, ale jsme hlouběji v lese. Je cítit vlhkost podrostu, žádné tlející listí, spíš mech a jehličí. Závan pryskyřice a to hlavní: obrovský kus starého dřeva stravovaný tichým plamenem. Občas z něj vyrazí pramínek dýmu, ale víc voní samo dřevo, spalované žárem. Kdo má v Alienu hořící pneumatiky nebo nepříjemné živočišno, ucítí je tady nejspíš taky. Pro mě nenositelnost fialového Alienu spočívá v pocitu ohromné masy jednolité hmoty, kterou na mě někdo nahrnul bagrem, a v tomhle mi dělá drsná dřevitost oudu ohromnou službu: tu masu prokresluje, tvaruje a svým způsobem nadlehčuje. Celkově mi vůně připadá jemnější než EdP. Svědčí mu vlhké a pošmourné počasí.

Tohle je andělská vůně. Představte si velký, čistý prostor a v něm zní jeden tón - jako když cinknete do misky. Zní a zní, je to jednoduché, jemné, a zároveň výrazné a pronikavé. Nekonečno. Sedí mi skvěle k zimnímu období: nadýchaná sněhová pusinka s vláčným středem, ochucená drceným pačuli, červenou pikantní zavařeninou a trochou karamelu.

Hlavní hvězdou je tady lískový oříšek - zpočátku prudce opražený, později zalitý mléčnou čokoládou a nakonec šlehačkově mastný. No a pak je tady růže: ta je naopak suchá, tmavorudá, ve spojení s vetiverovým základem až drsná. Pačuli celou kompozici jen decentně dokresluje a ke slovu se dostává až později. Nepřeslazená, nevšední, ale zároveň poměrně „bezpečná“ vůně. S původním Angelem moc společného nemá. Výdrž je dobrá, ale ne excelentní, stejně jako siláž. K tomuto pocitu možná přispívá i velmi jemný rozprašovač flakonu. Krásný kousek pro pozdní léto i sychravý podzim.

Je přesně tím, co slibuje: vodní, tropickou verzí klasiky. Z ní si bere ovocné tóny, zde zastoupené karambolou, a velmi decentní pačuli, které tvoří nevšední harmonii s pikantním zázvorem. Voda je chladivá a kýčovitě modrá, jak to umí jen příroda a Thierry Mugler, drink ve sklenici člověka osvěží a příjemně rozdráždí. Vydařená polívačka.

Písek v žabkách a slano na jazyku.

Elegantní a ženská harmonie pižma s ambrou a santalem. Semišový tón je jemný, neodradí ani ty, kdo kůži v lásce nemají. Díky pižmu (a asi i santalu) působí pudrově. Květiny se ozývají spíš zkraje a žádná z nich nepřevládne, ovocný dotek je taktéž velmi lehký, jen parfém doprovodí z rozprašovače na místo určení. Na oblečení zůstává svěží déle, na kůži víc pracuje a mění se. Po rozvonění mi trochu připomíná Jil, je podobně vyvážená. Další srovnání se nabízí s Citizen Queen: ta je o poznání vzdušnější a jiskřivější, Aura tlumenější, drží se víc při zemi. Výdrž střední, siláž umírněná, umí být diskrétní. Vidím ženu v pouzdrové sukni, hedvábné blůzce a kožených lodičkách, s přirozeným líčením. Je profesionální, ale zároveň přívětivá. Možná recepční nebo asistentka. Každopádně se vůně hodí spíš do práce než na domácí lenošení nebo pro svádění, tuhle energii v sobě nemá.

Tělová vůně. Trochu pižmová, trochu dřevitá, lehce nasládlá. Na začátku je opravdu cítit hrášek a vodní svěžest, rychle ale ustoupí a vyznění vůně se překlopí spíše do pudrové, lehce drhnoucí podoby. Typově mi připomíná Burberry Body.

Pamatujete se na excentrickou, šťavnatou holku z reklamy na původní Candy? Tak tu někdo vypral v odbarvovači, zalepil jí pusu a zavřel ji za plexisklo, kde schlíple sedí a snaží se gestikulovat, aby cosi sdělila, leč marně. Místo cukrové vaty je tu kousek vaty obyčejné, té bílé. Při velmi pečlivém zkoumání a když se opravdu hodně soustředíte, vydává skutečně slabou vůni. Je mdle nasládlá po vanilce a zachytilo se v ní pár lístků pomerančového květu. White musk v drahém obalu, převázaný vyrudlou mašlí. Je mi líto.

Studená, hebká vanilka.

Zlatý prach.

Voskové květiny pod skleněným poklopem. Pomerančový květ bez pomerančového květu. Všechno, co na bílých kytkách nemám ráda, hutná vlezlost a nasládlá omamnost zpracované tak, že váhám, jestli mám tu ruku umýt, nebo očarovaně tisknout nos k zápěstí. Po vyvonění se z ní stane vlastně docela příjemná, krotká květinovka s pár kapkami mandarinky a vanilkovo-medovým nádechem. Nevyvolá žádné gejzíry představ, prostě jen tak voní. Jsou dny, kdy mi připadá jemná, hladivá a prosluněná… a dny, kdy se mi z ní zvedá žaludek. Bohužel nikdy nevím předem, jaký den je právě na řadě.

Švestka tady není kořeněná, pikantní ani neprošla destilací, je čerstvě utržená a spolu s hrozny dává vůni ovocnou šťavnatost svého druhu - nevybavuju si, že bych znala podobný parfém. Bílé květiny jsou poměrně krotké (nehrozí přidušení ani hlavobol), santal mléčný, celek harmonický a trochu starosvětský. Optimistická, ale ne rozjuchaná. Pěkná vůně za pár peněz, do pozdního léta a teplot kolem dvacítky jako stvořená.

Mléčný, lehce "chlupatý" santal, květinové srdce a navrch krvavý pomeranč.

Zrníčka zlatého pylu, nakyslé zralé ovoce a chlupatý santal. Úvodní mimóza je nasládlá a hladká, po čase vůně získá více barev a díky vetiveru i robustnější strukturu. Zajímavější než EdP, ale při nošení se chová celkem nenápadně, drží se u těla. Příjemná vůně v krásném flakonu.

Tahle vůně to má trochu pomíchané: většinu času se v ní střídají a chvílemi i sváří vrchní tóny se základem a prostřední patro přijde na řadu až úplně nakonec. O úvod se stará sladce pikantní švestka a šafrán, velmi brzy a poměrně silně se přihlásí ambra a vetiver. Tyhle dvě tváře se střídají a celek působí podobně jako slané preclíky v čokoládě: Je to příjemné, nebo spíš divné? Musím si dát další kousek a líp to prozkoumat… Vůni to rozhodně víc sluší na kůži než na papírku a spíš na těle než na zápěstí. Potřebuje teplo, aby se rozvinula. Za důvěru se odmění vcelku slušnou siláží i výdrží, a když budete mít štěstí, dočkáte se i té růže, kosatce a jasmínu. Hlavní problém Decadence vidím v tom, kdo ji bude nosit? Milovnice značky dost možná zklame a odpůrkyně si nezíská - pro první je příliš zvláštní a pro druhé málo fajnová. Ale jestli máte rádi neobvyklá spojení a odpustíte jí všechno to nabubřelé pozlátko, dost možná zjistíte, že je to vlastně fajn holka.

Velmi zvláštní vůně. Cítím v ní něco jako saponát, ale není to vůbec nepříjemné, jen nemám lepší pojmenování pro tenhle druh svěžesti. Lilie i se zelenými stonky ve váze plné chladné vody. Mimóza ještě napůl zelená, neomamná. Konvalinky mírné, vanilka něžná. Po rozvonění tělový krém s kakaovým máslem. Decentní a klidná ženská vůně. Velmi se mi zamlouvá.

V horku čaruje: vychlazené pátky citronu zasypané moučkovým cukrem a pod nimi vanilkové oplatky. Do jiného počasí se nehodí, je pak trochu hrubá a křiklavá, ale když je vedro, díky za ni - navíc drží.

Napřed vás bací čistá cukrová vata. Když to přežijete, odmění vás ta největší kytice, jakou jste kdy viděli, rozšafně protkaná řezanými čajovými listy. Hladká, mámivá vůně. Jsem šťastná, že ji konečně mám.

Úplně jednoduše: med, pačuli, bílé květy. Matou mě recenze této vůně a mate mě uváděné složení, které se různě liší. Do třetice mate flakon, podle kterého by člověk čekal výraznou, temnou pecku. Tak jsem se rozhodla napsat, jak mi tenhle Gucci voní a jak na mě působí. Parfém se otevírá světlou šťavnatou dužinou guave, které sekunduje hruška. Vzápětí to rozbalí bílé květy tiaré s kapkou medu. Celkový dojem je pro mě skutečně spíš světlý, což vůni také zachraňuje, aby se nevydala směrem k „fruitchouli“. Důvody by pro to byly - je sladká a je pačuliová. Má v sobě i něco exotického, ale je příliš solidní na to, aby evokovala pláže a tropy. Přesto nemohu souhlasit s častým označováním za podzimní a večerní vůni. Do velkého horka se určitě hodit nebude, ale jinak poslouží kdykoli, kdy na ni dostanete chuť. Není příliš vyzývavá, takže ani v práci nebude působit nepatřičně, ale cítím se s ní trochu potutelně, jako bych měla nějaké intimní tajemství. Je elegantní, ale ne usedlá. Osobně mi nejvíc sedí na jaře - na podzim jsem z ní byla zklamaná (právě proto, že jsem čekala jinou pecku). Má rozhodně šmrnc. Je v ní elán, chuť do života, vědomí vlastní ceny.

Vanilka a mandle v nepříliš sladké, suché podobě. Suchost zde evokuje bílé obvazy nebo starou omítku a může za ni zřejmě santal. S nosem u zápěstí lze rozeznat závan kmínu, jádra meruněk nebo kokos.

Ve svém celku je pro mě tahle vůně hlavně vanilková, mohla by se jmenovat Vanilla Chocolate. Ale popořádku. Při zkoušení je všechno jasné: napřed dostanete do obličeje hrstí kakaového prášku. Jakmile si promnete oči, přispěchá koflík silného espresa a v těsném závěsu vůně kakaových bobů, hutná, plná, nepříliš suchá ani zvlášť sladká. Sladkost se vkrádá postupně a je to sladkost vanilková - hladká, ale i pikantní, jak jen vanilka umí být. Na kousku kůže je to při zkoušení takový úhledný balíček nacpaný všemi možnými dobrotami a vůně se zdá silná - rozhodně nemusíte tisknout zápěstí k nosu, abyste ji na sobě ucítili (ale nejspíš ho tisknout k nosu budete, pokud tedy nejste odpírači jmenovaných dobrot zkoušející vůni z čirého masochismu). Pokud se rozhodnete jít do toho a řádně se navonět, radím vám dobře: otevřete si k tomu okno. Vůně v prvních vteřinách připomíná lak nebo mořidlo (v odstřiku vidím, že tomu vcelku odpovídá i barva) a není vyloučeno, že budete potřebovat kapesník, abyste se vysmrkali a utřeli uslzené oči. Suché kakao se tentokrát nekoná, prvních pár minut se pohybujete v oblaku, jaký by nejspíš mohl vzniknout v čokoládovně, kdyby tam někdo zrovna rozlil kafe a loupal si u toho pomeranč, a pořád není vyloučeno, že za rohem číhá natěrač s kyblíkem laku. Po pár minutách se vůně uklidní a začne tiše pracovat na tom, aby vám prosákla všemi póry, což oceníte večer ve sprše, kde se najednou ocitnete na lázeňské kolonádě u stánku s horkými oplatky. Celý den mezi ranní smrští a večerní sprchou vás bude provázet vůně nejvybranější přírodní vanilky a kakaových bobů s dotekem kávy a pomerančových slupek. Nechci říct, že je nevýrazná nebo slabá, okolí ji nejspíš zaregistruje, ale obtěžovat s ní nikoho nebudete (leda byste ji chtěli přiživit, což ale není nutné). Dokonce ji druhý den z oblečení sotva ucítíte - tahle kráska jde opravdu především po vás a vašem těle.

Sladší, nijak těžká vůně se smyslně květinovým srdcem v balzamickém rámu. Je v ní cítit jemný destilát, snad krémový likér v broušené sklence. Vůně působí důstojně a slavnostně, hodí se k elegantnímu i romantickému stylu - ten první zjemní a ozvláštní, druhému dodá vážnost. Flakon, jakkoli překrásný, trochu klame tělem. Vůni by lépe odpovídal tvar krystalu a čisté, čiré sklo. V mrazu by mohla vyniknout.

Spolehlivá parťačka. Nejradši má jaro, to je křehká a rozverná. V létě zvážní, je až strohá, ale drží a podrží vás. V chladu gumovatí - taky si zaslouží oraz.