Duet sladce vonícího karafiátu a máslově hebkého kosatce … balzamicky opojné ozvěny květů se zlehka pohupují v pomalém rytmu chladnoucího vánku, který pootevřeným oknem přináší do ztemnělého prostoru letité knihovny slaně vonící vzduch. Svou přítomností probouzí k životu nehybnost prostoru … tuhle pohladí starý intarzií zdobený stolek a jen tak kradmo z něj polapí vůni několika zapomenutých snítek tabáku, támhle se dotkne ztracené minulosti ukryté ve věkem poznamenaných kožených vazbách knih … zdánlivá neživost prázdného místa. Nespočet myšlenek povstává z prachu za ozvěn opojných květů, je vdechnut jim život, na chvíli, nebo napořád … to záleží, kdo zachytí ten šepot vzdálených světů a nechat jej dál v sobě žít, nebude se bát.

Proč krásné odchází v zapomnění … otázka či povzdech? Spíš to druhé. Zlehka se dotýkám měkkého kožíšku, prsty protéká hedvábně šedá, odkudsi přišlo pár zlatých odlesků, pár zlatých prasátek co chytit se nedá … Kolik květin, tolik vjemů. Hřebíčkově sladký karafiát, máslově bohatý ylang, zlatavě nahořklý pomerančový květ, růžově omamné poupě a semišově hladivý kosatec. Bohatá květinová skladba, jejíž předehrou je chvilka patřící svěže zeleně dřevitým tónům, tak podobným těm, které znějí v Cristalle (Chanel). Předehra však zmizí jak mávnutím kouzelného proutku a v plné síle se rozezní květinový chorál, slitý v jeden duši hladící hlas. Krása květin je ukotvena sladkou vanilkou a jantarovou ambrou. Ovšem jen lehoučce, aby celý ten půvabný květinový sbor nebyl rušen. Metalys je pro mě vůní časů minulých, vůní vzbuzující emoce, asociuje mi představu letního prázdninového odpoledne, kdy si jen tak líně sedím v křesílku a sním … okouzlující retro vůně.

Barevná … Zelené jablko nemám ve vůních ráda a tady ho vnímám jako první složku. Světe, div se, líbí se mi to. Příjemné, osvěžující, šťavnaté jablíčko, které je navíc i lahodně sladké. A za chvíli vykoukne něžná fialka doprovázená růžovým poupětem. Čekám na pudr. Nakonec se objeví, ale je ho poskrovnu. Jen troška, co zůstala na štětci. Hezká, romantická, barevná, něžná … taková holčička, kterou v sobě každá nosíme a někdy stačí jen drobnost, aby se ozvala. Třeba vůně.

Pomalu dohasínají poslední paprsky slunce. Je letní soumrak a zatímco tam, kde slunce zapadlo za obzor, má obloha ještě měkký oranžový nádech, jinde se již zahalila do temného indiga. Vzduch je teplý a provoněný omamnou vůní kvetoucích růží. Ale i chladnoucí zem vydechuje svou vůni, temnou a vlhkou, a ta se mísí s růžovou sladkostí … Midnight Poison je pro mě pačuliová růže s jemnou stopou ovoce, které nenechává vůni příliš ztěžknout. Přesto však v tomto modrém „jedu“převládá zemitý a tmavý charakter.

Ve žluté … Prachově suchá sladkost a bylinkově kořenitá hořkost. Tak půl na půl. Po pár hodinách zůstává na kůži v něžné nasládle pudrové podobě. Vůně prohřátá sluníčkem a zároveň chladivá svěžím vánkem. Příjemná, hezká, relaxační ...

Květinovka pro mě … Tohle je tedy květinová vůně podle mého gusta. Vzdušná, přesto však dostatečně intenzivní a sladkost květin je zde okořeněná pepřem, což se mi ohromně líbí. A tam kdesi vespod vnímám půvabný nasládlý pudrový poprašek. Krása!

Chvíli být vílou a chvíli priceznou dětských her v srdci ozvěna ač tichá tak stále zní a vzpomínku probouzí líbeznou Pod bosými chodily cítím vlhký chlad mechového koberce. Měkoučká zeleň uklidňuje a hladí a místy se rozzáří zlatými prasátky, které se neposedně zachvějí vždy, když jemný vánek rozhoupe větve stromů a všechno listí na nich. Sluneční prsty jsou však hbité a dlouhé a vždy si najdou nějakou skulinku, aby mohly mechové polštářky pošimrat. A šimrají i mě. Všude, kde se mě nedotýkají plátěné letní šaty nebo tenoučký vílí závoj. Ano, jsem víla. Jsem víla, protože mám závoj. Pravda, je maličko potrhaný a možná i lehce ušmudlaný, když ležel tak dlouho ve starém kufru na staré půdě u babičky, ale to přece vůbec nevadí. Má hezkou barvu, zelenkavě fialkovou. A jak krásně voní! Cítím mýdlo a květiny a snad i trochu pudru. Takového, který tak ráda očichávám u maminky na toaletním stolku. Můj závoj voní tajemstvím, které znají jenom víly a les … Starosvětská, půvabná, měkce mechová … vůně přesahující čas.

Bez pudřenky ani ránu … Vůně dřevěného šuplíku plného šminek, vůně pudřenky, vůně krémové rtěnky … všechno co moje holčičí já rádo má. Misia voní sladce po růžích a fialkách a sametově po kosatci. A celé je to pudrové, tak trochu retro, koketérií lehce šmrncnuté, prostě ryze ženské a krásné!

Saténově hladká pižmová vůně s květinami. Jednoduché, ale krásné, naleštěné a velmi přitažlivé.

Krásná jemná chypre vůně s mýdlovým akcentem. Vidím ji v pastelově světle zelených a bílých tónech. Vyniká zde nahořkle svěží aromatické galbanum, ale jeho údernost vyvažuje omamný jasmín. Elegantní vůně pro dámu.

Květiny sešněrované cukrovou krustou, která jim nedovolí dýchat. Není zde ani stopa po náladě jara, lehkosti, optimismu a všemu, co neodmyslitelně patří k jarním květinám. Sladkosti je zde příliš. Je těžká, dusivá a ubíjející vše, co by mohlo být pěkné.

Hedvábně hladká květinová vůně, něžná a romantická, se špetkou ovocnosti. Dominuje zde sladkost pivoňky a vytváří lehounce zasněný dojem. Skvělá vůně na jaro!

Růže z jantaru … Plamínek co se mihotá a do duše vlévá klid. Kamínek co mě připoutá a do sebe vpíjí svit. Vzpomínka co se třepotá a do srdce vdechne cit. Je tu zas ze dne míň a noci více podzimu čas šedý stín a teplo svíce … Vzpomínka co pokouší a na tváři nechá horké slano. Kamínek co netuší že necítit mi není dáno. Plamínek co utěší to bezútěšné šedé ráno. Je tu zas ze dne míň a noci více podzimu čas šedý stín a teplo svíce … kaminek v prstech obracím, tu růži z jantaru, a ke snům svým se navracím, k některým ... co pryč už jsou… bez tvaru. Jantarová vůně, pryskyřičná, balzamická, nektarová, hřejivá, nostalgická, podzimní a krásná.

Obracím času proud, sfouknu prach z obrazů ztracených, duši svou nechám v bezčasí plout, k mladosti lásek věkem tak znavených. Obracím času proud, vdechnu pel hebkosti poznáním do vrásek vpletených, zbavím se těžkých stárnutí pout, rozeznít nechám tóny krás srdcem mým šeptaných.

Sladké koření a růže a pryskyřice … co jen mi to připomíná? Voní mi to jako zastřený Lyric Woman od Amouage. Přidá se prachová vanilka s kapkou lesního medu a maličko dýmu. Je to velmi krásné!

Moc pěkný retro flakon, ale s obsahem je to horší. Divná synteticky vyznívající květinová směska.

Zpočátku je vůně šťavnatě ovocná po mandarince. Po chvilce se objeví poprašek skořice, hřejivé santalové dřevo, které je zde ochucené sladkou vanilkou a tonkovými boby. Složení slibuje jasmín a heřmánek, která však moc nevnímám. Spíše velmi jemný vzdušný květinový akord, v němž ale nic konkrétního neodhalím. Sladká, hedvábně hladká, příjemná vůně.

Můžeš mě hřát a měkce objímat, když mráz všechno svírá a v srdci je díra … Můžeš mi náplast na duši dát. Mon Guerlain zde přichází s porcí lehké rafinovanosti, která pro můj nos činí verzi Intense přitažlivou. Čím déle ji zkoumám, tím více v ní nacházím zalíbení. V úvodních tónech hraje prim levandule. Sotva odezní prvotní sprška šťavnatých citrusů, nastoupí aroma horkým sluncem odkojené levandule. Chvíli se drží a s lenivou ospalostí se převaluje v podobě hořkosladkého obláčku kolem mě. A pak se stále více ukazuje růže, která přidává na nevtíravém dojmu starosvětskosti, společně s kosatcem, jenž postupně vede celou skladbu směrem k pudrovým akordům tlumených nadýchaným kopečkem vanilkového krému. Mám ráda původní Mon Guerlain a s jeho intenzivním mladším sourozencem tomu nebude jinak.

Sladká levandulová … Příjemně tepý den, v němž slunce svými zlatými prsty hladí fialovou drobotinu kvetoucích levandulí. Vzduch se tetelí teplem i jejich jemně kořenitou vůní, ke které se přidává jasmínová omamnost. Bylinně květinový duet zazní krátce v plné síle, avšak po chvíli neodolá pokušení sladkých laskomin a spojí se s vůní karamelu a vanilky. Sytá, šťavnatá, gurmánsky laděná levandulová vůně. Návyková!

Podzimní růže ... orientálně laděná vůně odhalující kouzlo královny květin velmi přitažlivou formou. Pro mě je tato kompozice převážně o růži, koření a dřevitých akordech. Příjemně suchá sladkost se nechává rozehřát teplem těla a vytváří decentní obláček kolem své nositelky. Mon Nom est Rouge je velmi ženská, velmi dospělá, velmi smyslná a naprosto dokonalá pro teplejší podzimní dny nebo letní večery.

Ta perla, co nosím, má tajemství zná ... Ó, to je tak pěkné! Něžná květinová krása ozdobená bílou perletí, jejíž matný lesk je tak dokonale hladký! Velmi ženská, velmi elegantní, velmi půvabná vůně.

Vůně zahradní kavárny v bronzových paprscích pozdně odpoledního sunce ... dlouho jsem tento nektar obcházela, přesto si moje srdce nakonec získal. Je to velmi noblesní záležitost, aroma pomerančového květu, mandlově vonícího pudru, do pěny vyšlehaného vanilkového krému a drahého tvrdého dřeva. Lahůdka ...

Bez tíhy těla tančím pro tebe andělský chór mi k tomu zní a melodie hvězd táhne mě do nebe když s každým pohybem ztrácím se v ní … Jemný ovocný tón přechází do květinových akordů. Vnímám růži, která je saténově hladká, ukáže se mi pudrová fialka a tuberóza je zde jen tichou společnicí. Cítím ji, ale prim nehraje. No a pačuli přidává zemitý chlad, noční svět. Tohle je vůně, u které se dá snít. Magická, hedvábná a něžná.

Citrusově zelený úvod vůně příjemně osvěží a suše dřevité pokračování naopak lehounce zahřeje. Pro můj nos zde výrazně vystupuje cedr. Zralá elegance pro pány.

Holčičí snění … Voní to jako ty barevné čínské gumy, které chtěla mít snad každá holka v dobách, kdy jsem byla školačka. Stačí pár minut počkat, než vyvane poněkud neučesaný křídově podivný úvodní tón a barevný holčičí sen je tady v plné parádě. Sen vonící měkoučce, sladce, trochu žvýkačkově, snad i malinko rozpustile. Už dávno jsem „velká“, ale ta holka v mém srdci pořád existuje. A chce takhle vonět.