Mon nom est rouge Majda Bekkali

Vůně kontrastů. Růže sametově rudá, okořeněná pelargonií, se koupe v sladce prachové skořici, je hebká, hřejivá a vřelá. Na druhé straně je aldehydově kovový tón, studený a ostrý jako čepel, s větrovou elemi a okořeněný chladivě pikantním kardamomem. Vše propojuje kadidlo a ambrově dřevitý základ, měkký kouř rozmlžuje hrany. teple je vůně kořenitě sladká a tulivá, kovový tón se schovává v pozadí. V chladu má však sklon být poměrně řezavá a chladná, když vedle kovového tónu vynikne i kadidlo a pepř.

hříšná vůně:-O
podvečer v klášterní zahradě, vyhřáté a suché, velká síta s kuličkami pepře a svazky koření se suší pod střechou, rozeschlé větve starého stromu se sklání k zemi.. truhlíky s muškáty, záhony růží, z povzdálí se line jemný kouř pálících se pryskyřic... vskrytu až docela vzadu v rozpálené kamenné zdi kovová branka, na kovovém stolku sklenky s červeným vínem, čekám tiše, maličko upíjím, hraju si s nezapálenou cigaretou. a už přichází ON... přidrží si sutanu, opatrně se ohlédne.. nikdo nás nevidí lásko

Květ podzimu ...

Orientálně laděná vůně odhalující kouzlo královny květin velmi přitažlivou formou. Pro mě je tato kompozice převážně o růži, koření a dřevitých akordech. Příjemně suchá sladkost se nechává rozehřát teplem těla a vytváří decentní obláček kolem své nositelky. Mon Nom est Rouge je velmi ženská, velmi dospělá, velmi smyslná a naprosto dokonalá pro teplejší podzimní dny nebo letní večery.

Moje první asociace na tuto vůni v podstatě líčí podobný příběh popisovaný zde Vendulkou, jen z jiného úhlu...
Růže.....ano, Mé jméno je červená růže - růže hozená do kostela....růže obětovaná....Zprvu je cítit silně dřevitě pokmínové elemi, a jako bychom z pytlíku koření a pryskyřic vyhodili vlahou růži - potud Epic, ale potom ty pryskyřice někdo zapálí v kadidelnici a vůně se vydává trochu jinou cestou. Nikoli orientálně kořeněnou cestou po hedvábné stezce k úbočím Himalájí, ale skrze obláčky kouře z vonných pryskyřic vidím (s)padlou růži na dlažbě snad orientálního chrámu a mladého duchovního, který ji zvedá. A jakoby mu připomněla zapomenutou dívku, spěchá s růží do své cely, schovává ji do dřevěného sekretáře hned vedle neumytého hrnečku od zázvorového kořeněného čaje, do poličky s pergamenem a perkem, tuší, se zbytky prachového pigmentu, se zaschlou kapkou krve.... s tajemstvím vepsaným do sametových stránek kouzelné knihy.
Vydrží hříšně dlouho a postupem doby je stále krásnější.

Počáteční svěží růže se smísila s růží na prach usušenou, sladce kořeněnou, s dřevitým stonkem a rozemnutym zeleným muškátovým lístkem. A vše zahalil závoj ledového bílého pižma. Originální a velmi luxusní vůně, hřejivá a tak trochu i hříšná... Typově připomíná Cabaret, ale ve vyšším levelu.

V případě této vůně byla parfumérka Cecile Zarokianová pověřená, aby vytvořila vůni inspirovanou a nazvanou po stejnojmenném románu Orhana Pamuka (nositel Nobelovy ceny za literaturu). Jedná se o příběh z prostředí tureckého Istanbulu 16. století, který se točí kolem pátrání po vrahovi a motivu jeho činu, kromě toho se však v knize rozvíjí i milostný příběh, je zde oslavováno i turecké umění iluminace (hlavní zavražděný hrdina je totiž předním iluminátorem rukopisů) a důležitým motivem je samozřejmě i červená barva. Vůně má tedy odrážet exotickou rozmanitost orientu a točit se kolem této symbolické barvy krve.

A skutečně temně červenou tu máme už od prvních tónů, kdy vás přivítá sladce kořeněné, teplé červené víno kontrastující s kovově chladnými aldehydy. Postupně nám to víno začíná v krůpějích dopadat na rudou růži a květinově sladký muškát (v této fázi připomíná Epic a taky Lyric) a nádherně ji osvěží. Po chvíli se nám obě červené krásky usuší a zahřejí se v prachovém obláčku nasládlé skořice a jemně pikantního zázvoru. V základu se nám tato kořeněná růže zahalí do směsi orientálních dřev, lehounkých tónů z kouřících pryskyřic, krémové vanilky a jemného tabáku. Navrch si k tomu bere sametově zelený kabátek.