Moon Dance. Poison! Přesně to, co jsem v něm kdysi hledala a nenašla. Zadumané noční květiny někde u studánky uprostřed temných lesů, kde na cestu svítí akorát bludičky – a stříbrný měsíc – jinak nevidno na krok před sebe. V té chladné, temně fialové inkoustové noci kvetou jen tak samy pro sebe kouzelné květiny: bělostná a překvapivě křehká tuberóza, co hlasitě voní do ticha, a drobné, měkce šeptající pudrové fialky na sametově smaragdovém polštáři z pačuli. Mezi jednotlivými květy rostou černé bobule a halí se do modravého kouřového oparu mlhy držící se tak nízko, že sotva sahá nad kotníky. Bude někdo tančit? Možná, a možná ne, až se nikdo nebude dívat. A černá noc o tom nikomu nepoví.
Jednoho večera vykvetly něžné, křehké, zranitelné bílé květy různých ras, jemné, ještě pomačkané, teprve si zvykají, že tu jsou, že umějí a mohou vonět.
Pak přijde noc – a s tou nocí mráz.
Ty květy, čerstvě narozené, vylíhlé a vyklubané, zmrznou.
Křišťálově tenká vrstva ledového chladu je pevně obejme a sevře, ozdobí diamantovým jíním.
A ráno – ráno, které by s sebou mohlo přinést sluneční paprsky, třeba chladné, ale přece… to ráno je daleko, v nedohlednu; a květy nevědí, nemohou vědět, jsou tu jen chvíli, jestli to ráno vůbec přijde.
A tak mohou jen jedno jediné – čekat a vonět.
I přes to všechno.
Vonět, co jen srdce dovolí, snad…
Snad ta vůně rozbije ten led, snad něco, někoho přivolá, snad…
Tisíckrát snad…
Tohle je můj Moon Dance.
O duši, o srdce, o život vonící ledové bílé květy.
Ale když chci, když snažně chci, je v té vůni ještě něco.
Trocha objímavé něhy, měkké, stříbrosivé, uklidňující, tiché, trpělivé, klidné, nadějeplné…
Taková něha to je, co jednu odnese až k měsíci...
Mám ráda emoce,čekala jsem další "trapně růžovou"vůni .Rozbalím,ťupnu,založím,zapomenu.Už z balíčku tu růži s fialkou cítím,vnímám ji a spouští mi po tváři slzy,je v ní tolik bolesti jako v těch bezesných nocích kdy jsem nemohla spát,tak bezmocná jsem vzhlížela k chladnému měsíci a ptala se proč?... Ta vůně nechala vytanout na povrch vzpomínky a pocity,které jsem dávno chtěla pohřbít,ale jsou tam a už se jich nikdy nezbavím,tu vůni budu použivat jen nihilisticky,sebedestruktivně,samotrýznitelsky.Je vymydleně temně modrá a svítí na ní hvězdy a já vím,že on se na mě z jedné z nich dívá a hlídá mě,měsíční kráter v mém srdci a ja bych si s ním tak ráda zatančila a řekla mu jak moc...Pláč...
Bez tíhy těla tančím pro tebe
andělský chór mi k tomu zní
a melodie hvězd táhne mě do nebe
když s každým pohybem ztrácím se v ní …
Jemný ovocný tón přechází do květinových akordů. Vnímám růži, která je saténově hladká, ukáže se mi pudrová fialka a tuberóza je zde jen tichou společnicí. Cítím ji, ale prim nehraje. No a pačuli přidává zemitý chlad, noční svět.
Tohle je vůně, u které se dá snít. Magická, hedvábná a něžná.
Dlouho se na tu recenzi chystám, protože máloco vyvolá emoce tak hluboké, že by se v nich utopil doktor Mráček, aniž by kdokoli hnul prstem:
Tohle totiž není nic jiného, než tragická Rusalka bledá, verze 2019:
Rusalka zatouží poznat svět, vydá se do undergroundového baru v okresním městě a rázem se zamiluje do posledního žijícího bývalého metalisty s ustupujícím čelem jen proto, že jí během příjemného večera dává pocit výjimečnosti. Rusalka se mu náramně líbí. Je malá, štíhlá a její velké černé oči ho po celý večer hypnotizují. Ach, jaká škoda, že je z jiného světa, tolik by si přál, aby s ním začala žít a mohla s ním po nocích poslouchat Arakain...:D
Rusalka je cizím elementem také zcela pohlcena. Přestože nesplňuje ani jedno z jejích pěti "P" ze seznamu "Požadavky na manžela", jeho lásku opětuje.
Vše by možná mohlo končit sice ne klasickým, ale zato velmi zajímavým happyendem, nebýt velké tlusté čarodějnice, která posledního žijícího Arakaina již dlouhé roky tajně miluje. Zloba závist zášť a...Žárlivost. Všechny tyto vlastnosti totiž čarodějnice bravurně smíchá do lákavě vyhlížejícího koktejlu a naservíruje ho Rusalce s nebývalou ochotou a s přátelským úsměvem. Rusalka po jeho požití těžce onemocní, Arakain zpanikaří a spokojí se s vrabcem v hrsti v podobě čarodějnice a vše končí rozpačitým potleskem. Bylo tohle nutné?
Ne. Rusalka se po dlouhých měsících probouzí z komatu. Bude nakonec happyend? NE! Moon dance je totiž nádherná tragédie, kde si hrábnete na absolutní dno. Strašně, ale fakt strašně se mi líbí, ale ten smutek, který vyvolává je pro mě na hranici snesitelnosti. Bylo mi ctí...
Za vůní hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál, je palouček kouzelný. Ve dne je docela obyčejný, ale sotva ho večer přikryje černočerná tma, začnou se tam dít podivuhodné věci. Nejdříve to v kalíšcích květů tuberózy zažbluňká, ve fialkách zašelestí, zlomený růžový stonek lupne, ve starém hrbu hrkne a teprve potom se objeví vílí stařena. Je to bábí lektvarů znalá a už nedočkavě vyhlíží, až se na nebi zatřpytí první hvězda. Ví, že bez měsíčního svitu její čarování nemá žádnou sílu. Při minulém úplňku voňavý lektvar připravila a při tomto úplňku díky němu zvrátí běh času. Zase bude krásná a žádoucí tak, až bude všechny muže při pohledu na ni jímat závrať. Měsíc právě vychází, přišla její chvíle. Začíná tančit...
Ta vůně je hustá. V dobrém slova smyslu.
Takže si zkuste představit marmeládu z růžových lístků, čokoládového pačuli a fialkových bonbónků, lehce okořeněnou pikantností bergamotu a pomerančového květu. Přidejte k tomu omamnou ovocnou tuberózu a jemné pižmo, které splyne s bělostnou kůží a dostanete Moon Dance. Koktejl pro luxusní kurtizánu, které muži leží u nohou. Komplimenty zaručeny.
Marmeláda z růžových lístků, pačuli a pomerančového květu v Moon Dance mi připomněla Coco Mademoiselle a možná i trochu samotnou Coco (Chanel). Ale tam, kde je Coco Mademoiselle koketní květinová dívenka a Coco odměřená chypré dáma, jde Moon Dance rovnou na věc. Je to ženská každým coulem a dává to patřičně na odiv. Svádět nevinností dívek nebo důstojností dam se nesnaží. Jednoduše SVÁDÍ!
Taky mě napadlo postavit Moon Dance i vedle sladké La Vie Est Belle (Lancome). Ale ve srovnání s Moon Dance je LVEB příliš prvoplánová a dá se říci dokonce vulgární.
Tahle vůně je
proradná ale sofistikovaná
děvka...
Krásná!.
...Coco Chanel x Narciso Rodriguez For Her EdP x Anonimo Veneziano.
Na Moon Dance bude mít málokterá žena
koule...
...tohle je
WOMAN.
(nedělal ji naaahodou zas Francis K. .?..)
Už loni mi při prvním zkoušení na papírku nápadně připomněla Coco a teď na kůži se mi to jenom potvrdilo. V Moon Dance byl akorát místo mandarinky použit bergamot, vynechala se skořice, zůstal jen koriandr, ale jinak je tu stejná růže s jasmínem, pomerančovým květem a ylangem. Jen sem přimíchali navíc jen krotkou tuberózu, švestky a malinký úlomek fialkového bonbónu. Ponechali dokonce i stejný pačuliový základ s ambrou, místo orientálního opopanaxu přidal bílé pižmo a vypustil tonku s vanilkou a santalem. Přesto ani přes všechna tahle škatulata to opisování od Chanelu pořád nezapře.
Moon Dance. Poison! Přesně to, co jsem v něm kdysi hledala a nenašla. Zadumané noční květiny někde u studánky uprostřed temných lesů, kde na cestu svítí akorát bludičky – a stříbrný měsíc – jinak nevidno na krok před sebe. V té chladné, temně fialové inkoustové noci kvetou jen tak samy pro sebe kouzelné květiny: bělostná a překvapivě křehká tuberóza, co hlasitě voní do ticha, a drobné, měkce šeptající pudrové fialky na sametově smaragdovém polštáři z pačuli. Mezi jednotlivými květy rostou černé bobule a halí se do modravého kouřového oparu mlhy držící se tak nízko, že sotva sahá nad kotníky. Bude někdo tančit? Možná, a možná ne, až se nikdo nebude dívat. A černá noc o tom nikomu nepoví.
Jednoho večera vykvetly něžné, křehké, zranitelné bílé květy různých ras, jemné, ještě pomačkané, teprve si zvykají, že tu jsou, že umějí a mohou vonět.
Pak přijde noc – a s tou nocí mráz.
Ty květy, čerstvě narozené, vylíhlé a vyklubané, zmrznou.
Křišťálově tenká vrstva ledového chladu je pevně obejme a sevře, ozdobí diamantovým jíním.
A ráno – ráno, které by s sebou mohlo přinést sluneční paprsky, třeba chladné, ale přece… to ráno je daleko, v nedohlednu; a květy nevědí, nemohou vědět, jsou tu jen chvíli, jestli to ráno vůbec přijde.
A tak mohou jen jedno jediné – čekat a vonět.
I přes to všechno.
Vonět, co jen srdce dovolí, snad…
Snad ta vůně rozbije ten led, snad něco, někoho přivolá, snad…
Tisíckrát snad…
Tohle je můj Moon Dance.
O duši, o srdce, o život vonící ledové bílé květy.
Ale když chci, když snažně chci, je v té vůni ještě něco.
Trocha objímavé něhy, měkké, stříbrosivé, uklidňující, tiché, trpělivé, klidné, nadějeplné…
Taková něha to je, co jednu odnese až k měsíci...
Mám ráda emoce,čekala jsem další "trapně růžovou"vůni .Rozbalím,ťupnu,založím,zapomenu.Už z balíčku tu růži s fialkou cítím,vnímám ji a spouští mi po tváři slzy,je v ní tolik bolesti jako v těch bezesných nocích kdy jsem nemohla spát,tak bezmocná jsem vzhlížela k chladnému měsíci a ptala se proč?... Ta vůně nechala vytanout na povrch vzpomínky a pocity,které jsem dávno chtěla pohřbít,ale jsou tam a už se jich nikdy nezbavím,tu vůni budu použivat jen nihilisticky,sebedestruktivně,samotrýznitelsky.Je vymydleně temně modrá a svítí na ní hvězdy a já vím,že on se na mě z jedné z nich dívá a hlídá mě,měsíční kráter v mém srdci a ja bych si s ním tak ráda zatančila a řekla mu jak moc...Pláč...
Bez tíhy těla tančím pro tebe
andělský chór mi k tomu zní
a melodie hvězd táhne mě do nebe
když s každým pohybem ztrácím se v ní …
Jemný ovocný tón přechází do květinových akordů. Vnímám růži, která je saténově hladká, ukáže se mi pudrová fialka a tuberóza je zde jen tichou společnicí. Cítím ji, ale prim nehraje. No a pačuli přidává zemitý chlad, noční svět.
Tohle je vůně, u které se dá snít. Magická, hedvábná a něžná.
Dlouho se na tu recenzi chystám, protože máloco vyvolá emoce tak hluboké, že by se v nich utopil doktor Mráček, aniž by kdokoli hnul prstem:
Tohle totiž není nic jiného, než tragická Rusalka bledá, verze 2019:
Rusalka zatouží poznat svět, vydá se do undergroundového baru v okresním městě a rázem se zamiluje do posledního žijícího bývalého metalisty s ustupujícím čelem jen proto, že jí během příjemného večera dává pocit výjimečnosti. Rusalka se mu náramně líbí. Je malá, štíhlá a její velké černé oči ho po celý večer hypnotizují. Ach, jaká škoda, že je z jiného světa, tolik by si přál, aby s ním začala žít a mohla s ním po nocích poslouchat Arakain...:D
Rusalka je cizím elementem také zcela pohlcena. Přestože nesplňuje ani jedno z jejích pěti "P" ze seznamu "Požadavky na manžela", jeho lásku opětuje.
Vše by možná mohlo končit sice ne klasickým, ale zato velmi zajímavým happyendem, nebýt velké tlusté čarodějnice, která posledního žijícího Arakaina již dlouhé roky tajně miluje. Zloba závist zášť a...Žárlivost. Všechny tyto vlastnosti totiž čarodějnice bravurně smíchá do lákavě vyhlížejícího koktejlu a naservíruje ho Rusalce s nebývalou ochotou a s přátelským úsměvem. Rusalka po jeho požití těžce onemocní, Arakain zpanikaří a spokojí se s vrabcem v hrsti v podobě čarodějnice a vše končí rozpačitým potleskem. Bylo tohle nutné?
Ne. Rusalka se po dlouhých měsících probouzí z komatu. Bude nakonec happyend? NE! Moon dance je totiž nádherná tragédie, kde si hrábnete na absolutní dno. Strašně, ale fakt strašně se mi líbí, ale ten smutek, který vyvolává je pro mě na hranici snesitelnosti. Bylo mi ctí...
Za vůní hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál, je palouček kouzelný. Ve dne je docela obyčejný, ale sotva ho večer přikryje černočerná tma, začnou se tam dít podivuhodné věci. Nejdříve to v kalíšcích květů tuberózy zažbluňká, ve fialkách zašelestí, zlomený růžový stonek lupne, ve starém hrbu hrkne a teprve potom se objeví vílí stařena. Je to bábí lektvarů znalá a už nedočkavě vyhlíží, až se na nebi zatřpytí první hvězda. Ví, že bez měsíčního svitu její čarování nemá žádnou sílu. Při minulém úplňku voňavý lektvar připravila a při tomto úplňku díky němu zvrátí běh času. Zase bude krásná a žádoucí tak, až bude všechny muže při pohledu na ni jímat závrať. Měsíc právě vychází, přišla její chvíle. Začíná tančit...
Ta vůně je hustá. V dobrém slova smyslu.
Takže si zkuste představit marmeládu z růžových lístků, čokoládového pačuli a fialkových bonbónků, lehce okořeněnou pikantností bergamotu a pomerančového květu. Přidejte k tomu omamnou ovocnou tuberózu a jemné pižmo, které splyne s bělostnou kůží a dostanete Moon Dance. Koktejl pro luxusní kurtizánu, které muži leží u nohou. Komplimenty zaručeny.
Marmeláda z růžových lístků, pačuli a pomerančového květu v Moon Dance mi připomněla Coco Mademoiselle a možná i trochu samotnou Coco (Chanel). Ale tam, kde je Coco Mademoiselle koketní květinová dívenka a Coco odměřená chypré dáma, jde Moon Dance rovnou na věc. Je to ženská každým coulem a dává to patřičně na odiv. Svádět nevinností dívek nebo důstojností dam se nesnaží. Jednoduše SVÁDÍ!
Taky mě napadlo postavit Moon Dance i vedle sladké La Vie Est Belle (Lancome). Ale ve srovnání s Moon Dance je LVEB příliš prvoplánová a dá se říci dokonce vulgární.
Tahle vůně je
proradná ale sofistikovaná
děvka...
Krásná!.
...Coco Chanel x Narciso Rodriguez For Her EdP x Anonimo Veneziano.
Na Moon Dance bude mít málokterá žena
koule...
...tohle je
WOMAN.
(nedělal ji naaahodou zas Francis K. .?..)
Už loni mi při prvním zkoušení na papírku nápadně připomněla Coco a teď na kůži se mi to jenom potvrdilo. V Moon Dance byl akorát místo mandarinky použit bergamot, vynechala se skořice, zůstal jen koriandr, ale jinak je tu stejná růže s jasmínem, pomerančovým květem a ylangem. Jen sem přimíchali navíc jen krotkou tuberózu, švestky a malinký úlomek fialkového bonbónu. Ponechali dokonce i stejný pačuliový základ s ambrou, místo orientálního opopanaxu přidal bílé pižmo a vypustil tonku s vanilkou a santalem. Přesto ani přes všechna tahle škatulata to opisování od Chanelu pořád nezapře.