epidOr: poprvé jsem zkoušela v tropických vedrech, kdy se mi vůně zdála trochu monotónní, cítila jsem hlavně přezrálé švestky v dřevěném sudu. V chladnějším počasí je již vůně mnohem komplexnější.
První vteřiny jsou jako vůně barevných fix a čínské gumy, lehký lihový závan se promění v hořké mandle a potom exploduje žluté slunce z medového jasmínu.
Okamžitě se mi vybavuje báseň Ivana Blatného Srpnová: Je zlaté jako dukáty/ to žito, které právě kosí,/a žlutě kroužkované vosy/ usedají ti na šaty.// Osmahlí ženci na souvrati/ přihýbají si ze džbánku,/ jablka voní v altánku/ a léto se nám brzy ztratí.// Za chvíli ucítíš, jak z hor/ zavane vítr, chladný, jiný,/ už letí vzduchem pavučiny,/ je srpen, padá meteor.//
Tmavě fialové švestky opadané ze stromu na polní cestě mezi čerstvými strništi, kolem nich bzučící vosy, na patře hořká chuť omylem rozkousnuté pecky. Cedr nasládlý tonkou a vanilkou vůni mírně prohřeje.