Kismet (2016)
Jak je u Lubinu poměrně častým zvykem, jedná se o reedici jedné vůně z dvacátých let minulého století. Tehdy se jednalo o flakon ve tvaru slona, který byl prý navržen pro jistou princeznu, o níž se věřilo, že pocházela z Indie. Jmenovala se Kismet a v té době bavila pařížskou společnost. Mnozí věřili, že byla tajnou špiónkou Osmanské říše. Prý tehdy toužila po vůni, která by po ní zanechala nezaměnitelnou stopu v místnosti. Těžko odhadovat, jak původní verze voněla, v případě té současné jde o znovu maximálně povedenou pudrově květinovou vůni.
Úvodní bergamot s ledově vychlazenými plátky citrónu si co do bio kvality absolutně v ničem nezadá se Shalimarem Cologne. Dokonce je posypaný i stejným vanilkovým cukrem. Nicméně po pár minutách, jakmile vstoupí do hry růže, se podoba vytrácí. Je to stejný druh jemně kořenité růže s perlivými podtóny, jaká se představila už v Upper Ten for Her, avšak tato je mnohem méně sladká a zásluhou pačuli působí sametověji. V kombinaci s labdanem, pudrově pryskyřičnatým opopanaxem, bílým pižmem a vanilkou pak evokuje dámský růžový budoár, jiskřivé šampaňské a vůni líčidel.
Pokud bych měla být hodně kritická, možná není celkově tak propracovaná a originální jako Upper Ten for Her, ale to už bych byla opravdu extrémně přísná. Pro mě je podstatnější především to, že je méně sladká a momentálně přesně odpovídá mojí náladě. Navíc s ní má srovnatelnou intenzitu a výdrž. Komu se tedy líbí Shalimar, růže, případně Potiche (Les Voiles Depliées), může podle mě klidně zkusit i naslepo.