Tak tu máme novinku: Cio Cio San
http://www.luckyscent.com/product/36518/cio-cio-san-by-parfums-mdci
Podle složení a názvu to zatím vypadá na svěženku v asijském stylu.
Yuzu, limette, lemon, ginger, grapefruit, cherry blossom, peony, lychee, oolong tea, gaiac, cedarwood, musk
zloženie znie výborne!
Cio Cio San
Cio Cio San, motýlek neboli Madama Butterfly, Japonka ze stejnojmenné opery Giacoma Pucciniho, jejíž nešťastný osud ženy opuštěné lehkomyslným mužem dojímá už několik generací.
Cécile Zarokian ale nechtěla dělat tragickou vůni, spíše se snažila zpodobnit vůni Japonska v představách Evropanů a všem s tím spojeným klišé se nevyhnula úmyslně. Proto musí být ve složení limetkově mandarinkové yuzu, třešňové květy, samozřejmě čaj a také v Japonsku oblíbené pivoňky - symbol bohatství a ženské krásy.
Cio Cio San je lehká ovocně květinová vůně. Schválně neříkám ovocná květinovka, protože si to ta vůně nezaslouží. Vidím před sebou na talířku čerstvé ovocné želé z mandarinky a liči naservírované s třešňovou marmeládou. Z květin je tu pivoňka a poté, co vůně želé začne pomalu slábnout a sladkost se vytrácí, objevuje se zelený čaj. A to všechno splývá s pižmovým základem.
To by sa mi mohlo páčiť...
Tobě by se mohla líbit. Můj styl to není, nějak se ke mně nehodí.
Les Indes Galantes
Jak jsem nedávno zmiňovala v novinkách, Claude Marchant letos překvapil, když ještě před koncem tohoto roku uvedl po pro mě nevýrazné Cio Cio San další vůni znovu ve spolupráci s Cecile Zarokian. Vůně má být inspirovaná stejnojmenným operním baletem z 18. století od francouzského skladatele Jean-Phillipe Rameaua, který je postavený především na příběhu lásky, intrik a galantního dvoření, zasazený do exotického prostředí míst jako Osmanská říše, říše Inků v Peru, Persie a Severní Amerika.
A přesně exotická místa bych tu hledala spíš než baletní jeviště. Les Indes Galantes totiž v sobě kombinuje vánoční koření s gurmánskými a orientálními tóny. Nejprve vás uvítá sladkým rybízovým sirupem, čerstvě oloupaným slaďoučkým pomerančem a bari mandlemi. Po chvilce se přidá teplá skořice s palčivě dřevitým hřebíčkem a pralinky z bílé a mléčné čokolády, plněné medovým marcipánem. Rozhodně se ovšem nedá říct, že by se jednalo o klasickou gurmánku, jelikož tím vším se prolíná jemná vůně nových dámských kožených rukaviček a kadidla.
Vůně jde hezky do prostoru a dobře drží, takže sama za sebe můžu říct: ano, pro mě se Parfums MDCI konečně vrací do starých kolejí. Líbit se podle mě bude hlavně příznivcům Sunshine od Amouage, ale byla na ně příliš sladká a už moc gurmánská. Spojovací bod mezi nimi tvoří sladký rybízový likér, mandle, bílá čokoláda a kůže (zde výraznější). Zatímco však Sunshine společně s přidanou broskvovou vonokvětkou a vůní opalovacího krému evokuje léto, Les Indes Galantes ve mně celkovým pojetím spolu s pomerančem, zahřívacím kořením a kadidlem vyvolává spíše příjemnou adventní náladu.
Fêtes Persanes
Moderní lehká orientálka. Sice na začátku to vybalí intenzivní náloží koření s pepřem, kardamomem, bergamotem a pryskyřicí, takže chybí už jenom oud, ale těžká munice byla vystřílena na začátku a orientálka vyjde z bitevního pole zkrocená, ale rozhodně ne poražená. Skořice a ovocná růže, k tomu sladká vanilka a guajakové dřevo. V této krátké gurmánské fázi jako bych cítila i švestku v likéru. A nakonec happy end, stejně jako v 3. dějství operního baletu Les Indes Galantes, v podobě sladké pižmové vanilky s dřevem a pačuli. Moc hezké, Cécile. Umíš to.
Tak už ji taky zkouším. S tím začátkem s drceným pepřem, kardamomem a drsnějšími pryskyřicemi máš pravdu, ale to je paradoxně jediná opravdu originální část celé vůně. Totiž ta turecká červenovocná růže s teplou skořicí, která následuje, připomíná Hortense (Rancé). Ale to je jenom chvilka, protože pak se přidá zázvor s pačuli = Cécile zase vykrádá svojí vlastní Mon nom est rouge jako v Cuir Altesse (David Jourquin). Nezdá se ti
? Akorát Fetes Persannes má méně pryskyřičnatý a víc vanilkovo-pižmovo-dřevitý základ.
Povedená je určitě
, ale přece jen Les Indes Galantes má u mě bod navíc, že u ní se Cécile, byť v mírně upraveném schématu, neopakuje.
Tak to nedovedu posoudit, protože Mon nom est rouge jsem zkoušela kdysi dávno a jenom letmo a nijak zvlášť mě neuchvátila, myslím, že mi v ní vadil ten kovový tón. Cuir Altesse a vlastně ani nic jiného od David Jourquin zatím neznám a to bych měla napravit, kožené vůně mě zajímají. 
Ono taky k té růži se už asi těžko vymýšlí něco nového, když existuje ve stovkách verzí, to se podaří málokomu.
Mně se líbila. Jednu dobu jsem dokonce uvažovala o jejím pořízení, než jsem si zase pro změnu u ní uvědomila příbuznost s Epicem - taky od Cécile
. Já to taky nemyslela tak, že by jedna vůně kopírovala druhou. Jen ten základní akord / myšlenku. Nepozoruju to jenom u Cécile Zarokian, ale podobný případ je i Byredo a Jerome Epinette a v neposlední řadě Francis Kurkdjian
.
Ale máš úplnou pravdu, vymyslet něco skutečně nového a podařeného k tomu, je opravdu těžké plus pak si myslím, že možná mají parfuméři už svoje oblíbené základní akordy a s jejich všemožnými variacemi pracují.
Péché Cardinal
Název této vůně je prý malou slovní hrou, jelikož Le Péché znamená hřích, zatímco La Pęche je francouzsky broskev. Nicméně hned po přivonění zjistíte, že hlavní roli tu má podobně jako v o rok mladší Vepres Siciliennes broskev jen s tím rozdílem, že Péché Cardinal je klasicky květinově ovocná, zatímco druhá zmiňovaná je spíše moderní ovocná chypre. Tady je to broskev pěkně masitá, šťavnatá až přezrálá.
Je politá čerstvě uvařenými švestkovými povidly (davana) a posypaná strouhaným kokosem. Po rozvonění k ní dostanete už opravdové švestky a teplé meruňky (obě opět přezrálé), za jejichž vůni je podle všeho zodpovědná plnotučná máslová tuberóza. V základu už ovoce jenom podepře vanilkově mléčný základ s trochou santalu a špetkou bílého pižma. Jak to kdysi napsala Miru, Péché Cardinal je vůně se skvělou intenzitou a výdrží, vybízející k hříšnému přecpání se sladkým, lehce lepkavým ovocem.
Les Indes Galantes
Vánoce. V kuchyni se připravuje vánoční cukroví, voní to po kandovaných pomerančích, skořici a hřebíčku. Na plechu leží hvězdičky s marcipánovou polevou, připravená je rybízová marmeláda na promazání lineckého cukroví. Ve vzduchu je cítit vanilka a karamel.
Kromě vánočního cukroví, které ale není nijak přeslazené, spíš takové zdravé a bio, je tady hlavně pěkný kožený, nebo spíš semišový, tón a zakouřené kadidlo a díky nim není Les Indes Galantes pouze gurmánská vůně.
Cuir Garamante
Je velmi delikátně zpracovanou koženou vůní, kterou bych podobně jako Chypre Palatin určitě nevyhrazovala pouze mužům. Pracuje s podobným typem měkounké kůže jako např. Cuir Royal z řady Armani Privé v kombinaci s orientální růži, kořeněnou suchým šafránovým prachem, špetkou muškátového oříšku a nasládlým růžovým pepřem.
Samotnou růži opět tipuji na tureckou, jelikož ji doprovází poměrně výrazný nádech červeného ovoce. Kůže začne v základu chvilku nepatrně drhnout díky přidanému teplému kadidlu, labdanu a kořenitému santalu, avšak vydatné množství hebounce nadýchané vanilky s bílým pižmem, které se přidají vzápětí, ji znovu změkčí a vrátí ji tak její počáteční jemně semišovou úpravu.
Péché Cardinal
Když jsem před lety zkoušela poprvé vůně MDCI, musím přiznat, že tahle na mě udělala asi nejmenší dojem. Broskvovému parfému jsem nějak nedovedla přijít na chuť. Ne že teď bych ho zařadila na přední místo u této značky, ale myslím si, že dovedu líp ocenit jeho kvalitu, zvlášť v současné době, kdy regály jsou plné syntetických sladkých ovocných vůní. I když bych ji nemohla nosit každý den, za občasné zhřešení stojí.
V Péche Cardinal je broskev jako živá, sladká a šťavnatá, nejdřív kapku do kysela s černým rybízem, potom likérová a tropicky krémová díky kokosu. Nezůstane ale sama, doplní ji tuberóza, decentně omamná bez zeleně a bez mentolu, bez dominantních rysů, ale o to vytrvalejší. Zakapaná švestkovou šťávou pak tuberózová broskev nebo broskvová tuberóza ozdobí santalově smetanový krém.
Tak to mně se líbila hned, ale taky jsem si jí zařadila spíš do kategorie vůní pro občasné přičichnutí.
Nuit Andalouse
Tahle vůně má představovat nejen osobní vzpomínky Claude Marchala na Granadu, ale obecně zprostředkovat atmosféru tamějších nocí. Inu v Andalusii jsem strávila jednu ze svých nejhezčích letních dovolených, takže vím velmi dobře, že takhle krásně to tam nevoní. Spíše bych řekla, že takhle bílokvětinovka vyjadřuje atmosféru, kterou jižní Španělsko pulzuje.
Zastupují ji rozkvetlé pomerančovníky, svěží zeleň a gardénie. Granadské cikánky vám zde místo snítky rozmarýny nabízí fialky, pomeranče, ale i fialkové bonbóny. Ylang s vůní přezrálých banánů, vydatně přislazený vanilkou pak posílá vůni ještě více na jih. Celkový španělský temperament pak podtrhne santalové dřevo v základu, jímž se Nuit Andalouse vzdáleně přihlásí k samsarovskému odkazu.
Nuit Andalouse
Pulzující život …
Ylang máslově krémový, horkokrevný, sluncem odkojený se dává znát hned od prvních tónů. Nakažlivá jeho poživačnost se rozpíná do okolí, ale po chvíli přece jenom tak trochu blahosklonně sleví ze svého „solo yo“ a dosavadní omamnou tíži odlehčí vzdušná fialka nesoucí s sebou i jemně zelenkavou stopu. Přidá se jako závoj lehounká nahořklost pomerančových květů, aby se však v upamatování se na nekonečnou sladkost věčného bytí nepřestala dotýkat prachové vanilky. Prohřátý polštářek měkkého pižma otevírá svou náruč jako poslední a slibuje slastné odpočinutí, až se pulzující rej života zmámený únavou pomalu utiší …
wendulka Tak já to mám do jisté míry podobné s tím původním nezaujetím a současným zalíbením. Mít ji na polici, nosila bych ji ráda.
© 2014 - 2024 parfumanie.cz
.
A mňa zas vďaka tebe očarila Peche Cardinal.
