Chlpáči a iné

Zu to je ještě dobrý, naše vlčice se pokaždé pokoušela o demolici celé ordinace

Bowle tak tuhle ještě udržím, ale zdrapaný ruce a propocený triko mám pokaždý, ještě v tý roušce a hroznym dusnu, měly jsme dost obě ale jsem ráda, že v tom nejsem sama, na povel ke mně měla takový výraz jako by ho slyšela prvně v životě

Zu Toipla bych, že jsou to všechno projevy strachu, i když některý zdánlivě nedávají smysl. Naši čokli se na veterině taky bojí, ale jsou ukočírovatelní, a u zákroků docela spolupracují. Terk při odběru naplňuje přísloví krve by se v něm nedořezal, žíly má dobré, ale krev prostě neteče, nikdo neví proč. A zachovává poker face, takže jestli ho něco bolí, zjišťuje vet podle toho, že zatajuje dech, že by kníknul, nebo se ohnal neexistuje, ani kdyby ho v kole lámali.

A ještě teda tomu, co píše rasaNori - na veterině všichni naši psi zásadně předstírají 100% zdraví, imo se cítí v ohrožení, tak zapnou rezervy na záchranu života

Zina chudinky malý! mě je jasný, že to je strach, jen si říkám, co si asi myslí ten veterinář, nemaj to jednoduchý. Týna teda odmítá vlézt i do psího salonu, kde nikdy nebyla, nechápu, že ví, co jí čeká! Nebo jestli cítí velký množství psů, co tudy prošlo? Ale psů se nebojí, je přátelská

Zu do psiho salonu jsem jednou vezla s coklem dceru, pes z auta ochotne bezel asi 50m, ale pred domem pak zapustil packy do chodniku a musel byt dovnitr odnesen. Cestou zpatky se primo nadnasel, manekyn, viditelne pysnej na svou krasu.

Zu ti psi prostě vycítí že se "něco" děje. jednou měla veterinářka přijet k nám domů, a pes byl už hodinu před jejím příjezdem zalezlý hluboko v boudě a odmítal vystrčit byť jen čumák

Zu oni to asi fakt ví ... protože např v předsíni mám kočičí přepravku a běžně do ní lezou, ale pokud jdu s nimi k vetovi a chci, aby tam vlezli, tak se vzpouzí :-)) (nebo když jsme se na chvíli stěhovali kvůli rekonstrukci bytu, to byla hrozná hysterie než jsem je všechny pochytala...)

Mně čeká v pondělí veterina s kocourem, zase kašle ten trouba zůstal zase venku, když pršelo, a on se prostě nedokáže držet v suchu. Já lítám kolem baráku, volám, on nikde, a přišel zase úplně mokrý asi za dvě hodiny. Minule z toho měl zápal plic a i tak při ošetření řádil jako černá ruka.

(Kočka přijde vždycky suchá...)

Zina nastesti i ted se chova jako ze je vse ok:)

Tak si dneska i zaplavala

Zu My mame veterinu u tchanovcu v prizemi, a kdyz jsme u nich na navsteve v byte v prvnim patre a nekdo z nas sejde dolu k ordinaci a vola naseho psa, ta mala potvora beha po celem byte, nekdy i vybehne do dalsiho patra, a predstira, ze hleda a vazne netusi, odkud se ten volajici a lakajici panicek vlastne ozyva  Obvykle pomuze jedine ji popadnout a odnest dolu

Myrtila To je dobrý

Magráta Snažit se dát do přepravky tvojí smečku si nedokážu představit. Jednou jsem měla tu čest muset trochu opláchnout kožich několikaměsíčnímu kotěti, který bylo trochu čuně a přiběhlo ze zahrady komplet od bláta, divím se, že jsem přežila vcelku

Zina Corinu jsem jednou lovila v prilehlem parciku u veteruny, jsem se nejak zamyslela a otevrela ji dvere, psice vystoupila a vzala caru. To zvire ma 99,5% privolani, no tenkrat jsrm vzteky (na sebe) nevidela. Od te doby voditko pripinam uz v aute :D

Zu to je boží fotka!

Zu Náš pes se rozklepe už když parkuju před veterinou. V čekárně, ač se nerad chová,  vyžaduje být u mě na klíně prisatej jak klíště a stále vibruje.  Do ordinace musí být vnesen a následně totálně ztuhne.  Zase je fakt, že nebojuje. Když je po všem, byl by schopnej prolezt i klíčovou dirkou,  hlavně ať už je pryč. Jako malej pes fajn. Byla jsem svědkem toho,  jak tři lidi tlacili do ordinace nemeckou dogu, která se prostě rozhodla,  že tam nepůjde. 

Kora Tady u tech velkych psu jsem nekolikrat pozorovala z okna, jak se sprajcli v aute, takze tchan se svagrem vzali pomucky ven a psa osetrili v kufru nebo na zadni sedacce. Kdyz jde treba jenom o ockovani, je to asi snazsi, nez se snazit toho psa dostat do ordinace

Kora Takže na tom jsme vlastně dobře, když se do ordinace nahrne jako velká voda, sice na sebe nechce nechat sáhnout, ale vlastně pak nechce ani odcházet  u nás je měřítko rozrušení jídlo, takže dokud si i od doktora bere piškoty, tak je to vlastně paráda. 
A jsem fakt ráda za výběr toho psa, sambo by sice chtěl většího, ale vzhledově, povahově a velikostí jsem trvala na bordíkovi, i proto, že jsem věděla, že tu veterinu budu potřebovat zvládnout i sama, má necelých 8 kilo a udržet byť jen tu hlavu byl masakr.

Myrtila Joo, jednou dostala injekci i v čekárně na zemi, aby se nebála na tom stole! Ten stůl je pro ní vlastně asi nejhorší, pro mě teda taky, je to nějak moc vysoko a nejde se o něj zapřít :))

Mohučanka Díky. V tý přírodě to zvířatům sluší prostě nejvíc! A to ještě ve vysoké trávě bordíci skákají jak na pérku, já to nikdy nenatočím na video, protože se musím chechtat ale viděla jsem je tuhle na FB, zkusím to najít