Pinot Noir souhlasim, ze obdobi vzdoru u nas znamena, ze neguje uplne vsechno co reknu nebo udelam a prevraci to do opaku. Jen mam dojem, ze se u nas terrible twos prelilo rovnou v threenagera!
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
continuity naše děti jsou vzdorné odjakživa, ale mezi druhým a třetím rokem se jednoho dne opravdu probudí ve stavu odporu vůči všemu, to se nedá přehlédnout. Ríšovi to potom vydrželo rok a čtvrt, Viktor je právě v tom, v kombinaci s jeho diagnózami je to lahůdka.
711990 tak to je jak Ríša. Nevím, co má za období teď, ale hláškami "už prosím tě nediskutuj", "to máš blbý", "až budu dospělej, stejně si budu dělat, co chci, a ani vás nepozvu na návštěvu" atd. ale nešetří. Aspoň je ale možné ho něčím motivovat nebo uplatit. S Viktorem prostě nehne nic.
dzizisketa přesně tak, úkolem rodiče není mít hodné dítě, ale vychovat samostatného jedince schopného se rozhodovat sám za sebe.
Já teda s dětmi běžné i vyjednávám ( když to teda není před půlnocí) a kolikrát je cíleně nechávám vyhrát. U nás doma bylo ne, vždy ne - pro rodiče je to jednodušší, protože se tolik nediskutuje, ale pro mě to v dospělosti byl příšerný výchovný relikt, kterého jsem se těžce přetežce zbavovala.
Pinot Noir suhlasim, obdobie vzdoru je iné, aj keď skusanie hraníc je stále prítomné.
A keď píšeš o prístupe svokrovcov, ako to berú deti? Posluchaju ich?
U nás je to s mojou mamou stále horšie, proste dieťa musí poslúchnuť na prvý raz a môže robiť iba to, čo sa mu dovolí a nevyťahovať veci, to je jedno, že sú zaujímavé, atď. Včera mal L. také to tričko s flitrami s obrázkom tyranosaura. Takže je to úplne nevhodné tričko, lebo sa hladkal a nepozeral na cestu 
Pinot Noir 
u nas je to "a stejne to budu delat" a "mne se to libi"(kdyz reknu, ze se mi nelibi co dela) a uplne nejhorsi jsou vzteky na verejnosti, kdy se rozhodne v metru kricet "tady lidi nebudou!!!!" pripadne sermuje rucickou a rve "neeeeee tady nemuzete!"
dzizisketa tak jasně, že se mění, ale prostě zmrzlinu a sušenky místo oběda jako zdravá jíst nebude. Nemusí jíst všechno, klidně ať jí suché špagety nebo jen bramborovou kaši, ale prostě sušenky nedostane, no. I když si užiju peklo. Stejně jako nebude běhat po stole a mlátit psa.
Pinot Noir tak jinak má období, že všechno sama. Takže tam nemáme konflikty, protože jí nechám, ať se sama oblékne, ať si sama nalije mlíko do hrnečku, ať v tramvaji sedí sama... Může si vybrat jestli pojede v kočárku, na motorce nebo půjde pěšky a jestli si vezme tenisky nebo sandály. To jsou věci, co mi jsou jedno. Ale na jídle trvám, resp na tom že sušenky nebudou, a je scéna. Já jí vlastně chápu, jen do teď se vztekala tak nějak standartně, že si chvilku pobrečela, pokňučela a byl klid. Hysterický záchvat na x hodin je novinka. Ale tak co, začínají všechny kroužky, kde to miluje a je bez problému, tak se to nějak utřepe a od října si snad budu moct večet dát aspoň skleničku vína na nervy 
Pinot Noir naše starší vždy byla strašné mimino, řvala prakticky od narození kromě úplně první noci po porodu. neodlozitelne dítě. ve chvíli, kdy začala brát rozum se nám strašlivě ulevilo. asi jsem to nebrala tak ukorně, protože občas se mi s ní povedlo, na rozdíl od toho brečícího mimina, nějak domluvit.
Mladší byla trochu horší, tady asi můžu potvrdit, že větší šok je to pro rodiče, které měli děti do té doby hodné a poddajné.
MPLee no jako víš co, ono ty mas někde nějaký hranice, přes který nejede vlak, to je správný, ale ona je furt malý mimino, který není schopny ty frustrace a emoce ještě moc zvládat, takže holt ječí
MPLee já bych se o těch sušenkách pokusila o nějakou domluvu. Třeba takovou, že když sní nějakou rozumnou porci, tak si jednu může dát. Nechat ji trochu prostoru, aby měla pocit, že taky vyhrala.
Ono nejvíc problémů působí tyto kategorické ne. Kdybys trvala na těch jiných věcech, co popisujes, ječela by úplně stejně. Alespoň u nás to tak bylo.
Já si myslím, že to je ONO, to je jedno, jak tomu kdo říká. Se starším jsem byla v šoku, když to období začalo, ale byl vlastně celkem zlatý, když to srovnám s mladší, která je v té opozici 24/7. Na jakoukoliv otázku nejdřív vystřelí NE!, pak teprve přemýšlí a hledá odpověď. Emoce nezvládá a projevy má velice intenzivní, v obou pólech teda, což jí zachraňuje život. S tím malým miminem je fajn, že pak člověk prostě nemá kapacitu na to, aby to nějak intenzivně prožíval, přežene se to
Reakce na viktorka_od splavu:
Vari pes je tvarnej, dite mi prijde spis jako kocka - te kdyz jedinkrat povolis, tak uz ji to nikdy neodnaucis
trochu blby mi přijde, ze zvlášť s tím prvním ditetem si člověk kolikrat neumí představit, kam to povede, takže povolí nějakou neskodnou drobnost, která casem přeroste do tezko snesitelnych rozměru (u nás malý autíčko ve vane, aktuálně tam chce tahat dva velký náklaďáky, vláček a milion duplo panáčku a zvířátek...)
Pinot Noir moje děti tohle neměly, že by byly apriori v opozici. Samozřejmě, že mají svou hlavu, ale dá se s nimi celkem domluvit. Ale jednou za čas se objeví třeba týden, kdy je potřeba se ujistit, že zmrzlina k obědu nebude a televize nepoběží 10h denně.
MPLee ono to může být i prázdninami, to přecejen člověk víc povolí, různé ty výlety a dovolené dítě unavují...
Potrefenáhusa u nas ve vane nejde videt ani hladina a na piskovisti pisek
A s druhým dítětem SI MYSLÍŠ, že víš, přitom jenom zjistíš, že víš stejný houby jako před 2 lety... Já mám fakt dva hrozně odlišný jedince.
Jo a jak jsme teď na té chalupě s mužovou rodinou, tak tady zažívám spoustu vtipných momentů. Třeba když jsme byli na výletě a Rosťa s sebou furt vláčel nějaký klacek a různě s ním ťukal a mlátil. Tak muž mu říká, ať toho už nechá, že nemusí do všeho pořád mydlit. A na to se švagrová a tchán začali smát a povídat histoky, jak při jakékoliv příležitosti muž jako dítě mlátil klacky do stromů
A když mu někdy řeknu, že se v Rosťově věku beztak choval jako on, tak se dušuje, že rozhodně ne! Tůdle nůdle, teď to mám i potvrzené .
Vari no u nás to ještě souvisí s tím, ze ona celou tu sestavu tahá po schodech nahoru a dolu, chce si to brát sebou ven, nosi to ze zahrady a zpět...a po těch schodech s náruči kramu nevyleze, takže nám to podává a podává a ještě pak často natáhne ruce, ze chce nest nebo něco strašně nutne potřebuje zespod ty hromady, co člověk s vypětím sil drží v náruči a pobizi ji, ať už konečně jde
tuhle se nás ptala sousedka, co s tím ditetem delame, ze tak strašně řve...muž pribehl v poledni pauze vyvencit trnku, holcicka, ze půjde s nim a zacala sbírat tu tunu kramu, tak jsme se ji snažili vysvětlit, ze ne, ať si vezme jen jednu menší věc (ona mu to pak postupně podává a na závěr chce nest), ona se chudinka nějak vůbec nebyla schopna rozhodnout, tatínek nervózní s rukou na klice od vrátek a jednou nohou venku a ona se furt pro něco vracela...až to nakonec psychicky nedal a odešel...chudák dite pak leželo celou dobu, nez se vrátili, na zahradě na zemi a řvalo a nebylo k utiseni
Mňa to prekvapí, keď syn so mnou súhlasí na prvu dobrú a nemusím vyjednávať. A už sa to deje trebárs aj 3-x do týždňa!
Potrefenáhusa ja som zaviedla pravidlo, že berieme len 1 vec von a musí si ju nosiť sám.
letfenixa Jojo, ven je to v pohode, tam mi to nepřijde tak tezky, horsi je teď to stěhování po domě...ale jako dari se to postupně, s menšími výkyvy
tady si taky měla vzít ven jen jednu věc a brala to, jen se nemohla rozhodnout, která to bude
