Přiznání

Ale do toho rodině fakt nic není, zvláště té širší (kor neoblíbenému strýci). Taky jsem si v představách říkala jak by to asi dopadlo a zjistila jsem, že mám okolo sebe docela rovné lidi, kteří by mi jen přáli a nic po mě nechtěli. Stejně tak jsem přesvědčená, že slušný člověk takovou věc dokáže ustát v mezích a dát si trochu odstup. A jo, bylo by to fajn, ale opravdu nesázím :-) vyhozené prachy.

já si taky umím představit co všechno bych s tolika penězi udělala a asi není nikdo, kdo by nechtěl mít víc než má... ale v reálu bych se opravdu bála. bála bych se že to co píšeš je jen iluze... že se tím spousta věcí změní a ne všechno k dobrému. samozřejmě život s penězi je lepší než bez nich, ale s těmi opravdu velkými je to i hodně starostí. hodně.

Radši nevyhrát než někomu vysvětlovat, že ho neobdaruju? Já teda jako Andulka mám asi taky štěstí, že má rodina ani okolí nemá pocit, že si může něco nárokovat, ani pozvání natož peníze, strašná drzost.

Ale no ták, jak hodně starostí? Jakejch?

jelikož to mám v rodině tak vím jakejch, ale rozepisovat se tu za někoho jinýho nebudu.

No treba nedavno probehla u nas debata, ze nam svagrovci nemuzou neco dovezt, protoze je to pro ne zajizdka, ze si pro to mame zajet radsi my. Bydlime po ceste k jejich cili, zajizdka cca 5 minut, opacne to znamena pul hodiny tam a pul hodiny zpet. Ze pro ne je to hodne penez za naftu, zatimco my jezdime zadarmo (chapej podnikatele). Vazne mas pocit ze takovi lide by si nedelali narok (ac neopravneny?).

Bez urážky, neber osobně, ale když je někdo trotl a neschopa, tak i bez peněz, jenom se to nemá kde a jak projevit, není to ale vina peněz.

Starostí asi docela hodně, ovšem teď jsem třeba v situaci přesně z té druhé strany, jsem švorc :-) a to bych radši klidně ty starosti s přebohatostí :-)
Jasně že bych se podělila s nejbližší rodinou. I přesně vím, koho bych musela odpálkovat, protože by přišel s nějakými "skvělými" investičními plány. Ale jinak jsem vážně přesvědčená, že kolem sebe žádné svině nemám. A jinak nevím co by se tak extra měnilo... všichni žijou své životy (všichni jsou celkem zajištěni, někteří bohati), většina má co potřebuje a chce. 

Ale zásadní je, že sázení pokládám za zbytečné krmení hydry, zvlátě poté, co už nic z toho nejde do sportu. V Anglii jsem ze sentimentu sázela National Lottery, jenže to je prostě jedna libra oproti tiketu na eurojackpot nebo co to je.

to jiste ne. dalo by se to take nazvat zkouskou charakteru:-) a jelikoz jsem pesimista...

Tam si ale naopak vy nárokujete něčí službu, se pak nedivte, že si neoblíbený stýc bude nárokovat barák, je to nemlich stejný.

Já si neumím představit, že kdybych vyhrála 7,5 miliardy (nebo kolik ta paní vyhrála), že bych se nepodělila s blízkými. Co mne tak napadá, asi bych nejřív našim a švagrovým doplatila aspoň hypotéku, ať mají o starost míň. Ale to je jen takový nápad, ale nechat si vše jen pro sebe, to by asi svědomí nedovolilo.

já jsem si taky myslela, kolik rovných slušných lidí kolem sebe mám, než začalo jít o (naprosto směšné) majetky. a kolem taky bylo víc takových bloudů, kteří mysleli, jak jsou skvělá rodina, než se začali soudit kvůli metru zahrady, o kterém jedni zjistili, že vlastně patří jim, ale druzí na něm již desítky let pěstovali třeba nějaké vzácné stromy a nechtěli, aby jim je zničili, protože první si na tom kousku chtěli postavit garáž nebo gril.

věřte, že kdybyste vyhrála miliardu, podrazila by vás možná i vlastní babička. ne doslova, ale prostě někdo blízký, od koho byste to nikdy nečekala. třeba by po vás nic nechtěli, ale tiše by vás nenáviděli, protože by z ničeho nic dospěli k závěru, že jsou rodina a mají logicky nárok na kus vašeho štěstí. 

souhlasím s tím, že člověk, který není zlý idiot, to podle mě ustojí a je schopen s takovými penězi rozumně naložit. 

to mi nicméně nebrání v tom, abych si někdy nepřála tu miliardu vyhrát....stačil by klidně milion, jsem skromná (ale pořád jsem si nevsadila, takže se mé možnosti blíží nule )

Toho si vaz. Opravdu. Proto radsi nevyhrat, nez tohle resit. Ja bych totiz nasim splatila hypoteku, tu nasi taky, a zbytek by se videlo. Ale uplne vidim ty natazene ruce ostatnich... jako kdyby byli potrebni (myslim opravdu potrebni, ne ze si vlastni neschopnosti nejsou schopni zajistit za 50 let produktivniho zivota vlastni bydleni, svagrovci dtto) tak davam jak zjednana.

Já když vidím, kolik je tady na sídlišti aut a jak ti lidi, kteří sami mají určitě děti a musej se někdy s nima mezi auty motat, tady jezdí, tak taky nevím, jestli nebudu svoje děcka pouštět ven samotné až tak někdy v jejich patnácti.

A já bych si tady pořídila řadovkou s menší zahradou a ještě jednoho psa! A zajela bych se podívat po světě, do severní Evropy, do Karibiku a na mrtvou trať na Sibiři, to je moje top trojka.

Meli pujcene pomerne drahe stroje na rekonstrukci, kdyz se o ne manzel ozval, bylo nam receno tohle. Nic jsme si nenarokovali, pravidelne jednou tydne jezdi pres nas za tchanovcema. Po ceste to mohli vylozit u nas. Ale ok, ocividne se neshodnem.

To že vraceli něco od vás půjčeného je poměrně stěžejní informace. 

Změnila by se pouze jediná věc a to ta nejzásadnější. Byla bych VOLNÁ!!!!

Mohla bych si dělat co chci. Zaměstnání  a kariéra pro mě nikdy nebyly prioritou, pouze prostředkem k živobytí. Mohla bych zkusit cokoliv na světě - cestovat, ochutnávat, poznávat, učit se. Naučit se další jazyky, věnovat se více svému sportu (i ho zasponzorovat), podpořit projekty kterým věřím, pozvat na super dovolenou lidi které mám ráda, věnovat se více svému zdraví, podpořit děti v rodině ve vzdělávání. Tohle všechno bych mohla.

Jo, má to svá úskalí. Taky bych se mohla uchlastat dobrým vínem :-) Ale opravdu nemám cuky si pořizovat domy, diamanty a rychlá auta ve kterém se zabiju (protože přece auto s řidičem, když už, ne? :-)

Jsem fakt ráda, že jsi to napsala. Už jsem se cejtila jako exot, protože všem svým žijícím příbuzným, bych při takovýmhle megabohatství splnila úplně každý přání. A ráda.

Řadovka s malou zahradou, toť jeden z mých snů, už mám vybranou i lokalitu. Akorát místo toho psa tam mám kočku.:)