Sweet Potato Musi to byt tezke. Oba jsou skveli.
Přiznání
Jitka77 já jsem ty konference milovala, kdyby existoval teleport, hlásím se první. Ale osm hodin řídit tam a pak zpátky jsem nedávala nikdy a nebudu s tím na staré kolena začínat.
No nic, já si myslím, že tohle si ještě sedne.
continuity Mně pomůže, když mám takhle náročný den, vzít si ráno Ibuprofen. Někdy se migréna nedostaví vůbec a někdy aspoň později. Ale dělám to výjimečně.
Moje nová doktorka se pozastavila nad tím, že mám migrénu od 20 let, a dodnes jsem nebyla na neurologii. Tak mám žádanku.
Jitka77 Být na sebe laskavá zní hezky, ale povinnosti se vrátily ze dne na den.
Mirka Laskavostí myslím postoj k sobě, když je něco těžké - nepřidávat si k zátěži a starostem ještě nadstavbu sebehodnocení ve stylu "je špatně, že to nezvládám levou zadní, měla bych to zvládat". (Tím nechci říct, že to děláš.) Rozjezd je těžký. Člověk se musel přeladit, aby mu tolik nechyběla aktivita a lidi, a teď by měl jít zase z nuly na sto. Jo, je to na hlavu.
dneska jsem si k uklízení pustila vánoční písničky
Tak teda ale já se přiznám, že se letos poprvé po cca 30 letech těším na Vánoce, a dokonce už teď! Něco se se mnou děje
Koukla jsem se dnes na Love island. To je božííí! Je tam jeden, co mele o Platónově jeskyni a spoluobyvatelce od boku diagnostikoval histriónskou poruchu.
A přišly jim tam zrovna dvě nové, jedna studuje bohosloveckou fakultu a druhá je modelka, takže na ni muži hledí jako na zboží, fňuky fňuk. Doplněno detailními záběry na její prsa a klín (v plavkách, jak jinak)
Jo a ta luxusní vila na rajském ostrově uprostřed vyprahlé pustiny.
Prodávám chalupu, srdeční záležitost, dva roky přemýšlení, ale je to obrovské, neudržitelné a daleko. Zítra a v neděli je tam 30 prohlídek. Asi by mě to mělo těšit, ale dochází mi, jak moc je to konečné, jak moc se to přiblížilo a je mi to vlastně spíš smutno.
Do toho se vedle v tématu bavíte, kdo má kde pokoj. U nás se odstěhovali rodiče a nám nechali byt, o který jsme později prodali a nezůstal tam nikdo. Všechny věci mám právě na té chalupě a vůbec nevím, kam s tím.
Karja to je fakt, taky mam ty podzimni/zimni milniky, na ktere se tesim - vylov, Vanoce, hory - a pak uz netrpelive vyhlizim jaro.
Renusatko ja obcas zalituju, ze jsme chalupu neprodali, dokud mi to tam neprirostlo k srdci. Je to strasne prace, casu a penez. Rozumim tomu rozhodnuti, zvlast kdyz je to daleko a taky chapu, jak je to tezke. Na druhou stranu, ted je na prodej nejlepsi doba, po chalupach je hlad a treba az bude prodano, tak to z tebe spadne, vydechnes a budes rada.
Karja já se na vánoce a celý prosinec těším každý rok, to období před tím nemám vůbec ráda, já nevyhlížím ani tak jaro jako světlo. A už mám dokonce dva dárky koupené!
Renusatko Vis co, ono když se nad tím zamyslet, jaké věci si chceš nechávat? Asi fotografie, korespondenci? Ono to dohromady moc nedá. Jako když se nad tím fakt zamyslís, co je třeba osobní nebo co chceš aby měli i tvoje děti a tak. My jsme takhle museli zbourat bohužel celý dům po babičce, některé věci jsme sbalili do krabic, ale jsou roky netknuté na půdě, na které budou než tento dům potká stejný osud. Jedinou menší krabičku osobních dokumentů a fotek má táta ve skříni a my každej nějakou drobnost na památku. Já myslím, že se ti pak uleví, teď jak je to v procesu, asi je to dost zatěžující.
Já se na Vánoce nejvíc těším vždycky tak začátkem listopadu. Pak jak se to blíží, nějak mě to těšení přechází.
Kokoska tak je důležité těšit se alespoň někdy :) klidně i v lednu.
Renusatko já ti rozumím, chalupa, kterou postavil děda je zaplavena pod přehradou. Dostali místo ní nový dům, takovou typovku, ale ten mi nikdy nepřirostl k srdci. Vlastně, když si na ně vzpomínám, vzpomínám na tu starou chalupu.
Já se letos na Vánoce netěším, resp. připadá mi, ze uz jsou za rohem - a to ještě nechci. Mam dojem, ze ty poslední byly úplně nedávno. A před nimi byl pracovní covidový shon, nákupy dárků přes internet, proste vic stresu než pohody, spousta chystání... a potom byly hned pryč. Určitě k tomu negativně přispívá práce v nemocnici, která Vánoce a vubec ten konec roku neumožňuje prožít doma, v klidu, na horách,..
continuity Lamicka Karja Já jsem se tam nenarodila, ale bydlela tam babička. Takže jsme tam jezdili každý víkend a později i s klukama. Prostě 46 let. Hlavně babička byla taková kvočna, na vánoce nás tam bývalo 15 a víc. Ani o víkendu jsme tam nebyli nikdy sami, ale je to obrovské a každý měl svůj pokoj. Tak ve dvou se to nedá zvládnout, ani finančně. Rodiče už nemůžou, sourozenci nechtějí, kluci maxmálně na pařby Tím, že je to naše několik generací, tak je tam prostě úplně všechno. Jenom vyklizení je strašné.
Nejnovější komentáře k vůním
Nejnovější články