Čo vás dnes rozosmialo?

Sweet Potato fakt ne? Ani ty, co jeste porad maji ty sesity? Tak to ja teda rozhodne jo:) ale samozrejme, pokud maji pocit, ze to potrebuji, tak proti gustu...:)

nolita Tak sešity možná Ale dokud k nim nepřidávají pořád další a další, napadají mne k těm sešitům třeba staré kalendáře, diáře, tak pořád dobrý.

nolita já teda pár sešitů z gymplu mám, z nostalgie, taky nějaká skripta z VŠ, ty pravděpodobně nepoužiju už nikdy. Ale hromadič určitě nejsem, třeba oblečení vyhazuju docela ráda.

Sweet Potato No to uz je pak uplne zabito:))) ale ja pro tohle fakt nemam pochopeni, takze me to desi i v dost male mire:)

Evaeva Nechapu:) vubec:))

nolita chápu;) Ne že bych si je nějak prohlížela, jsou ve sklepě. Ale vím, že tam jsou, a myslím, že jednou budu ráda, že je mám. Pro mě to bylo hezké období.

Evaeva já si schovala skripta z oblíbených předmětů. no, teď jsem je chtěla ukázat chlapečkovi aby věděl do čeho jde a nemůžu je najít

viktorka_od splavu asi ti je někdo pokoutně vyhodil. My si rádi prohlíželi tátův index, měl tam totiž 4 z pružnosti a pevnosti. Vysvědčení radši nechal u babičky, to by se totiž ukázalo, že měl čtyřku už ve čtvrté třídě, z ruštiny:)

Ja moc nerozumim tomu nostalgickemu schovavani obycejnych veci ( neco vyjimecneho jo, treba ponechat si jednu oblibenou hracku, cepicku ci naramek z porodnice, prvni boticky ditete). Ale jinak beru veci tak ze maji urcitou funkci a kdyz ji splni a uz je nepotrebuji, jde to pryc z domu, nenecham si nimi zahlcovat svuj zivotni prostor. Hlavne nejjednodussi je nechat ty kramy u rodicu a sam si uzivat uklizeneho minimalistickeho prostoru, to mi prijde vuci tem rodicum nepekne- nebydlet tam, nepodilet se na uklidu a udrzovani domacnosti, ale na moje veci mi nesahejte, i kdyz zustanou 15 let nepovsimnute...  Podle mne je to jen lenost si k tomu sednout a vyhazet to  ( Mam v rodine priklad- je na prodej dum po babicce, ale strejda ktery tam dlouho bydlel, tam ma porad spousty kramu a jaksi vic nez rok porad nema cas si to prijit vyklidit, ostatnim sourozencum se do toho taky nechce a dum je tim padem tezko prodejny a stoji neobydleny a chatra a chatra a ztraci na hodnote... mam proste na takove chovani trochu nerva, no ) 

Já jsem teda docela velkej vyhazovač (odmítač) věcí, ale pár sešitů z gymplu, kde jsou i nějaký moje osobní kresby, průpovídky a básničky, jsem si nechala. Za deník, co jsem si psala, v 6. a 7. třídě, kterej je tak trochu soft porno :-D, jsem vyloženě vděčná, za pár zápisků z období kolem 20 taky. Mě tyhle setkání s mým bývalým já docela baví a spíš mě mrzí, že jsem si toho nepsala víc.

Mě hromadění věcí vadí. Syn si po odstěhování něco nechal u nás, byteček mají malý a já se těším, až dostaví a pak mu všechno sbalím. Jenže, čím víc odstraním, tím víc muž zabírá místa. Takže nekonečný příběh. Aspoň svoje skříně a zásuvky musím mit zaplněné jen zčásti. Jakmile ztrácím přehled, začnu být nervózní. Pak ovšem, když se něco nemůže najít, padá podezření na mě. Ze jsem to vyhodila. A někdy neprávem.

Evaeva nee to určitě nevyhodil, buď jsem je vyhodila nebo někde zašantročila:-) jinak to nechávání u rodičů musím přiznat jsem praktikovala taky, ale oni ten pokoj (v mini bytě) vlastně doteď skoro nevyužívají.

Já jsem právě ve fázi vyhazování. Konečně jsem se k tomu dostala. Nové jsme vytapetovaly s dcerou verandu a při té příležitosti vyhazuju.. Klobouky, čepice, trofeje, snad desatery srnčí a jelení parohy. Vycpanou sojku.. Záclony. Staré bundy, vesty, mikiny.

A vezmu to zgruntu. Doteď jsem nemohla, nešlo to. A najednou nový impuls. A jde to. Hurá. .

nolita taky to vůbec nechápu. Nechala jsem si z dětství jedinou hračku, plyšáka, kterého jsem opravdu milovala. A koukám teda, kolik lidí má doma ty sešity. Nechápu absolutně. U první zmínky jsem to považovala za dost zvláštní úchylku, ale vidím, že je vlastně značně rozšířená

Pinot Noir no přesně

Já si teda nechávám "sešity" z VŠ - mám to skvěle zpracovaný a když si potřebuju něco osvěžit, tak jen mrknu a vidim . V tomhle moc nostalgie neni teda. A moje podklady ke státnicím slouží jiným dodnes, ty mám zakázáno vyhodit. 

Ale mám tu samo pár neužitečných věcí, který nedokážu vyhodit, občas se v tom ráda pohrabu (ehm, třeba starý milostný dopisy ). V tom je teda nostalgie až až. 

Já dneska presunovala knihy apod. do nové knihovny a samozřejmě jsem přitom opět našla něco na vyhození. K tomu jsem dvakrát nesla něco do skladu pro pěstouny a před dvěma týdny na lokální swap (odkud jsem si nic neodnesla!) Teď se chystám prohodit v šatníku věci letní za zimní, počítám, že zase objevím něco dalšího, co už nepotřebuji. 

Pinot Noir No, co sesity. Moje segra pri jednom donucenym najezdu na jeji starej pokoj, me zacala obvinovat, ze jsem ji vyhodila jeji sbirku obalu tavenych syru(!!!!). Ty jo, jako asi 15 let si po tom ani nevzdechla, ale ona byla skutecne nastvana, ze to nema, nebylo to pro legraci zmineno. Fakt k tomuhle se hodi hlaska ,,no vzdyt to tady muze bejt,, kterou z domova znam:-D. Ja teda nesnesu pomysleni i na rodinne kramy na pude, snazim se proto na ne nemyslet a jejich existenci proste popirat. Ja mam z detstvi treba schovany nejaky denicek, fotky, dopisy, darky od prvnich kluku, no veslo by se to do mensi krabice od bot;-).

Já žádné sešity nemám a je mi to docela líto. Nevidím v ponechání památek na dětství (v rozumné míře) nic patologického :)

Synovi nějaké zajímavé věci schovávávám: notýsky, kde má třeba zajímavé poznámky a osobní hodnocení od učitelů, první písanku, herbář atd. 

Karja já kromě té jedné krabice sešitů, mám ještě tak dvě krabice od bot různých vzpomínkových věcí, už nějakou dobu se chystám do toho kouknout a protřídit, ale teď nejsem nikdy doma sama. Funkční hračky se teda u nás v rodině moc nevyhazují, ale v podstatě jsou pořád v permanenci, minimálně na té chalupě. Díky tomu má syn velkou krabici dupla, já koupila jen tři autíčka a vláček;)