Blížej se daně (to teda není ten předmět pobavení 
) a zjistila jsem že mi chybí jedno potvrzení. Tak volám do tý provozovny, jestli by nebyli tak laskavi... vzal to nějakej chlap a: Jo jo, to je za pana barbuchu - nejste vy jeho dcera?! Já na to že jo. A tu se pán zaradoval: Pamatujete, jak se jezdilo s rodičema každej rok na lyže na Bouřňák? (no, mlhavě) Já byl jedním z vás! Banda lumpů nám říkali! Vzpomínáte, jak jsme rozbili to sklo v přízemí? To jsme si užili!
Zjevně nezapomenutelnej zážitek - anžto se to odehrálo před padesáti lety! 
