dzizisketa Kdyby to byl sen, tak už jsme nejlepší kámošky a odjíždíme i s partnery na dovolenou na Havaj nebo tak něco. Takhle jsem se snažila nezírat a hlavně na sebe neupozorňovat. Přece se nebudu seznamovat s tím největším a nejhnusnějším pupínkem na tváři. A ne, že si teď 711990 uvědomíš, která že jsem to byla. Vsugerovala jsem si, že to řeším jen já a ostatním je to úplně jedno. 
Co Vám dnes udělalo radost.?.
11. srpna 2014 09:59
Brambora tyjo nastesti fakt nevim, ackoliv mi to teda vrta!
Reakce na barbucha:
wendulka
Uvidime. Ma nejakej cas na rozmyslenou. Mne se to musim rict kapku rozlezelo - osobne ze sobeckyho hlediska bych to samozrejme uvitala, ale nevim jestli je rozumny vytrhavat zritelnici z jejiho kolektivu atd., pac kdyby se mela za dva roky vracet, budou uz kamosi jak cizi... a tady s kym se seznami, tak zase opusti. Je to tak pul napul...
Gratuluju, to je super!! Jinak si zkus najít něco o dětech třetí kultury....má to pro i proti, to si nevybereš :-)
Škoda, že nemá sourozence (aspoň jsem to tak pochopila), jinak dneska je ten kontakt s kámošema v jiné zemi podstatně jednodušíí než dřív, nebála bych se toho.
To je právě to, pro i proti... ale tak nakonec, já o tom rozhodovat nebudu
barbucha Já bych se toho "vytržení" vůbec nebála. Děti jsou naprosto adaptabilní a ve finále jim podobné změny spíš svědčí. Budou pak mít kamarády v několika zemích, pro obě prostředí budou zajímavými exempláři a získají mnohem víc zajímavých kontaktů, otrkají se, naučí se pohybovat v odlišném prostředí. To všechno pak zúročí do budoucna.
Navíc jí to pomůže poznat zemi, odkud také pochází, sblížit se se zdejší rodinou. A užije si nové bratránky/sestřeničky.
A konečně pozná i Otíka. A to je, myslím, argument nejpádnější 
Tak to rozhodně! 
Po dvaceti letech jsem sedla za volant a dala si první kondiční jízdu po parkovištích. Mám radost, že jsem konečně začala. Vypadá to, že to s tím automatem půjde. 
moninika 
Gratuluju!
A já mám radost ze včerejší večeře. Nejen že jsem ochutnala zajímavé věci, ale pochválil nás pan majitel. Prý je radost připravovat jídlo gaijinům, kteří umí ocenit japonskou kuchyni. Naservíroval nám dokonce velmi drahé jídlo na účet podniku!
Garfie To mě napadlo, když to píšete, jsou takový nějaký klišé, kterých se neznalí gaidžinové při jídle dopouštějí? Nemyslím nějakou zjevnou/záměrnou buranskost, ale případy, kdy ten přístup je tak odlišný, že to jako Evropan nemáte bez tamějšího průvodce šanci odhadnout?
Zina Já vlastně vůbec nevím. My už jsme takovou pochvalu dostali jednou, byli jsme v tradičním rjokanu v onsenové oblasti, bývají tam servírované tradiční několikachodové večeře a snídaně v soukromých saloncích a paní, co nás obsluhovala taky říkala, že je hned vidět, že žijeme v Japonsku, protože se nechováme jako pitomci. Ony jsou to asi takové drobnosti, třeba teď tady byla na návštěvě neteř s přítelem, vzali jsme je do naší oblíbené hospody, taková malá izakaya, všichni hosté se znají, sami si tam čepujeme pivo, velmi přátelský atmosféra. Samozřejmě tam byli středem pozornosti. Objednali jsme saké, nechutnalo jim a jeden z hostů, starší pán se podivil a vysvětlil neteři, že musí ochutnat nějaké lepší, nejlíp horké a nabídl jí ze svého. Načež vstal, obešel několik hostů, aby jí mohl nalít. Neteř málem omdlela, že to prostě nevypije, ale já jí vysvětlila, že to prostě musí!! Aby ji cizí starý muž nalil ze svého, navíc vážil tu cestu...je prostě nemyslitelné odmítnout, mě by to ani nenapadlo. Jako ono se nic nestane, ale je to přesně ta chvíle, kterou Japonci přejdou s úsměvem a zařadí vás mezi "cizince".
Co se té včerejší večeře týká, tak nám opravdu chutnají podivnosti, které ani někteří Japonci nedávají, takže to kuchaře vždycky potěší. Tento pán se například z Tokya přestěhoval k nám na sever do padákova, protože prý jsou tu ryby chutnější. A sashimi jí bez sojovky a wasabi-aby mohl vychutnat nerušenou chuť.
Garfie Myslím, že to je docela dobrý příklad, u sebe doufám, že bych to tak vyhodnotila, že je to pocta, ale umím si představit dost lidí, co by to bralo trochu jako nátlak, asi jako když na návštěve na Moravě řeknete, že nepijete slivovici, a stejně někdo trvá na tom, že to musíte ochutnat tu jeho.
Kamarádka si třeba z Japonska přivezla historkuz nějakých lázní, kde první den byli seznámi se zvykem, že na pobyt tam se nosí nějaké zvláštní ošaceni, myslím i včetně bot, ve kterém se pak chodí i po tom městečku/vesnici. Obsluha jim pomohla se do toho správně ustrojit a tak tam první den strávili a potkávali místní přioděné stejně.
Druhý den už byli rádi, že ví co a jak, tak se do toho přioděli nějak sami, přišlo jim, že slečna na recepci se tak nějak shovívavě usmívá, ale nic jim neřekla, tak v tom vyrazili ven, ale venku potkávali zase místní, ale všichni měli své civilní oblečení a jen se na ně potutelně usmívali. Pak nějak vyrozuměli, že to odění se nosí jen v některou denní dobu nebo jen některé dny, už nevím (berte to jako hodně volně převyprávěné).
Se bojím, že budu v roli hloupého cizince na každém druhém kroku :-).
barbucha Kolem nás dost dětí v podobném věku vyrazilo třeba na rok do světa. Po návratu se znovuzačlenily úplně v pohodě.
Zina Takhle známá jednou sbírala spoustu potutelných úsměvů za obráceně umotané sárí (levé/pravé rameno), pravdy se jí dobrat nepodařilo.
Mne dnes udelala hroznou radost pracovni nabidka,v kterou jsem vubec neverila,ze by mohla klapnout.
Takovy ne uplne dream job,ale je to neco,na co si uz dlouho myslim,ze bych to jednou rada zkusila.
Vynorilo se vsak par hacku,nevim,zda si to risknout. A paradoxne nejvetsi problem mi dela predstava open spaceu.,to je hrozne prece!!!!!!da se na to vubec zvyknout a soustredit se v tom?
Gatita zvyknout se dá na všechno. hrozně záleží na konkrétním místě a lidech. a samozřejmě, povaha práce plus osobní nastavení. já jsem dost asociál a popravdě mi skoro víc vyhovoval openspace než kancl kde jsou dva tři lidi - co mi ale vadilo hrozně je klimatizace.
Zina Zase oni jsou maximálně slušní a taktní, asi vůbec nepoznáte, že jste udělali nějakou botu :-). Moje rada je, být milý a pokorný, naučit se "arigato", za všechno děkovat a uklánět se. A koukat, co dělají ostatní. V onsenech (tedy těch lázních) se nosí yukaty, takové jakoby bavlněné kimono, v podstatě náš župan. Zavinuje se levá strana přes pravou, to je jediné, co by mohlo cizincům "ujet" (opačně se nosí na pohřby). Bývá součástí všech hotelů, pokud není na pokoji, dá se půjčit a v podstatě se v rámci hotelu můžete pohybovat v něm. V onsenových městečkách se v něm chodí i ven, ale jen večer, princip je ten, že si dáte onsen (tedy koupel), oblečete se do yukaty, jdete na večeři a pak někam popíjet ven. Takže dnes z velké části víkendová záležitost. Jít v něm ve dne ven je faux pas, i když se nosí, ale s jinými pásy, s klasickým širokým obi (to ale v rjokanu nebudete mít k dispozici), zatímco to "onsenové" má normální županový pásek. Pokud je chladněji, nosí se přes něj ještě kabátek, který má sešité rukávy, v těch pak nosíte věci.
Chystáte se do Japonska? Teď na jaře? Kam? Po vlastní ose? Všechno mě zajímá :-) Klidně do Cestování...
Zina Jo a ještě mě napadlo, to jejich věčné přezouvání 
Po rjokanech se chodí v papučích, do onsenu si přezouváte jiné, na toalety jsou taky speciální papuče (kolikrát se mi v nich podařilo odejít, ani neříkám)...no děs :-) A ještě jedna drobnost, vyzouvá se tady ve zkušebních kabinkách v obchodech, boty buď zůstávají venku, nebo vevnitř mimo koberec, to vycítíte. Je to mimochodem bezvadný zvyk, u nás mi to dost chybí a taky jsem po návratu párkrát způsobila českým prodavačkám šok
viktorka_od splavu Já vím. Vůbec nevím, co to se mnou je! Už dlouho jsem o něčem takovém uvažovala a teď tu možnost mám. Náplň práce a peníze super. A místo, abych na oslavu nabídky bouchla sekt, hledám hnidy...
I když už dlouho uvažuju nad tím, že dám svému "podnikání" vale a nechám se zaměstnat, teď se ale naprosto regulerně bojím! Navíc je to krátkodobý kontrakt. Zas tahle oblast mě dosti zajímá a na volné noze bych se k tomu moc nedostala, tak i ten rok by mě mohl někam posunout. Ale popravdě, nejvíc mě děsí ten open space, to je fakt krok zpátky. 
