Co Vám dnes udělalo radost.?.

Moc nechápu, proč to přestalo být důležitý... s rozlišováním té které strany se přece konverzace (a orientace v ní) jenom zjednoduší, je to výhoda.

My jsme museli vždycky dodávat děda Karel nebo děda Tonda... babička pražská nebo babička kroměřížská... strejda Jan nebo strejda Erne... jinak by nikdo nevěděl, o kom je vlastně řeč!

U nas se rikalo "mala babicka" (babicka) a "stara babicka" (prababicka), coz tak nejak zustalo, takze i moje deti rikaji "jdeme k maly babicce", kterazto je teda jejich prababicka a "starou babicku" vubec nezazily.

Už hej, je proste Ujo alebo Strýko (bez ohľadu na stranu) a Teta. Kedysi sa nejako rozličovali strýko/stryná z jednej strany a ujo/ujčiná z druhej strany, ale fakt nemám ani tušenia z ktorej strany bolo čo. A pravdepodobne to bolo aj v rôznych oblastiach rôzne.

V naší rodině z matčiny strany se vždy říkalo všem členům rodiny jménem. Akorát babička (nar. 1907) vzpomínala, jak své babičce říkala Evo, ale musela jí vykat. Rodičům tykala a říkala jménem, což v té době a na malém městě muselo být docela pikantní. Já sama s tím mám příhodu ze školky, kdy jsem prý brečela, že žádnu maminku nemám, ale jen Soňu. 

Já jsem jako malá obdobně říkala mladá babi a stará babi :-D Ale nikdo to po mně nepřevzal

Finstina striktne rozlisuje stryce z otcovy a matcininy strany, bratr otce je setä a bratr matky je eno. Pro netere a synovce se pouzivaji slozena slova siskontytär/veljentytär (sestrina/bratrova dcera) a siskonpoika/veljenpoika (sestrin/bratruv syn). Vyrazy pro vnoucata jsou na tom podobne, bud je neutralni lapsenlapsi (dite ditete) nebo se to rozlisuje jestli je dite dcery nebo syna (tyttärentytär/tyttärenpoika/pojantytär/pojanpoika). Obcas je tezke se v tom i tak vyznat, zvlast kdyz jeste moji tchanovi (oba nar. v 50. letech) jsou z generace, kdy bylo bezne mit deset sourozencu a mit 3 i vice deti.

Uf, jsem skoro ráda, že moji rodiče byli jedináčci  Měli jen neteře a bratrance, to byly jako naše tety a strejdové. Jednou jsme to s mou nejoblíbenější tetou chtěly uvést na pravou míru, protože teta je přece sestra rodiče a ne sestřenice. A vymyslely jsme označení strýcanec a tetenice, bohužel se to nějak neujalo... Ale pamatuju se, jak jsme se s tím vyblbly a pobavily.

A dneska mě potěšilo, že jsem dodělala práci, na kterou normálně mám čas do 15. v měsíci, a můžu zítra s klidným svědomím odjet na hory. Ale byl to boj, poslední 3 dny od rána tak do 11 v noci.

Strýcanec a tetenice je ale super! Mně by se teda ještě více líbila tetenica, ale chápu, že sestřenice.  

Ta je zlatá.

Jo, je to zlatíčko.

Akorát to mělo ještě dohru: hned jsem psala děkovnou sms, a při tý příležitosti jsem se dotazovala, co by chtěla přivézt z Prahy... že prej nic. Jen kdybych s ní zašla, až přijedu, do jednoho obchůdku... tak to víš, servilní mormor odkejvala všechno a ještě se tetelila radostí, jak má skromnou vnučku!Jen ovšem do tý chvíle, než si ten obchůdek  vygooglila

Je nejen hodná, ale i chytrá (po kom asi?).

Hehe

Šikovná.

No jo, ty geny se prostě nezapřou.

wendulka 

Je to od vás hezký, ale s tou dědičností opatrně, holky. Teď například jsem si naprosto jistá, že jak jsem stará, tak jsem blbá.

No nic... třeba budu mít kliku, a v obchůdku (bude se dobře hledat, leží zhruba někde mezi Pradou a Cartierem ) budou mít kromě šatů i třeba gumičky do vlasů  V neposlední řadě to má tu výhodu, že můžu v klidu jet s malým kufrem - nepovezu nic tam, ale ani zpátky! 

Holčička se vyzná Kolik že jí je?

"bude se dobře hledat, leží zhruba někde mezi Pradou a Cartierem "

ozaj, len zo zvedavosti, čo je to za obchůdek ?

Taky jsem zvědavá. Ono se řekne obchůdek... 

... aha, až teď to čtu, mezi Pradou a Cartierem, helemese.