Já si pamatuju na Lybii a bombardování Tripolisu někdy v polovině 80. let. To asi není nic, co by někomu utkvělo, ale moje kamarádka tam měla tatínka na montážcích, její maminka byla učitelka v naší škole (společně s mojí mámou), asi dva měsíce o něm vůbec nic nevěděli, žádné informace, nic. To bylo strašné a myslím, že to ovlivnilo celou naši malou základku, protože to pochopitelně všichni věděli.
Jugoslávie se mě paradoxně v době bojů moc nedotkla, jen si pamatuju, že do sousední třídy na gymplu chodil nějaký utečenec, moc nemluvil česky a byl to strašně krásnej kluk a pořád hrozně smutnej, všechny jsme do něj byly zabouchnuté. :-) Až potom, když jsem tím územím projížděla, tak to se mnou otřáslo a když jsem potom viděla Před deštěm , to na mě strašně zapůsobilo. Dohledávala jsem všechny souvislosti. Musím ten film někde najít, už si vůbec nepamatuju děj, jen dojem.
Válku v Zálivu si pamatuju dost, hrozně jsem prožívala, že je to na tak starém a důležitém území. Vlastně těch válek jsem za život taky zažila dost, všchna ta arabská jara, potyčky Palestinců, Irán, Irák, zničení Budhů v Bámjánu...:-( A už jsem tu psala, jak mě budily sirény, když nás v Japonsku ostřelovala Severní Korea, nic příjemného.