Měla jsem příležitost vyzkoušet rovnou čistý parfém. I když se o ní oficiálně hovoří jako o květinově-ovocné vůni, v mém případě se neprojevila tak zcela neškodně. Po prvotním nakyslém rybízovém závanu mě totiž začal terorizovat zelený jasmín s pižmem v podobě upoceného zvířátka, až jsem chvilku pojala podezření, zda v této vůni kromě dvorního parfuméra Caronu Richarda Fraysse neměl prsty třeba i Christopher Sheldrake nebo někdo podobný. Po necelé hodině martyria však živočišnost ustoupila a Accord 119 přešel to mnohem příjemnější fáze, zahuštěné šťavnatými ostružinami. Zemitost pačuli spolu se špetkou pepře tomu dodává tmavší hloubku a nasládlá ambra s vanilkou v základu zase pryskyřičnatou hřejivost. Jedna věc se ovšem čistým parfémům Caron narozdíl od stejných koncentrací jiných značek musí nechat, ať jsem vyzkoušela na kůži jakýkoliv (asi šest), drží bez problémů celý den jak přibité a Accord 119 v tomhle není výjimkou. (NT)

Na rozdíl od andry tam mám tu ostružinovo-švestkovou marmeládu jen chviličku a hned mi to přeskočí do té "oudové" fáze s rumem, teplou, lehce živočišnou skořicí, nahořklým šafránem, kůží a bylinkami a to lesní ovoce zatlačí do pozadí. Teprve po rozvonění, když zůstane jen ta kůže a změkne pod nánosem bílého pižma, se mi tam objeví jelenicové rukavice, ale pánské. (NT)

Ano, opravdu voní jako štrůdl, čímž by se daly hledat styčné body s Ambre Narguilé nebo Crudou. Na rozdíl od nich jsou v něm ovšem kromě rozinek, medu a skořice i ta jablka. Ambra v ní pak už jen pomáhá dokreslit dojem, že je právě čerstvě upečený.

Od úvodních citrusů vůně přejde poměrně rychle k pudrovému kosatci s pryskyřičnatými tóny, koženým labdanem a davaně, která tentokrát voní po hruškách, aby se opět usadila na pryskyřičnatém základu se dřevem a krotkým oudem.

Kombinuje svěží citrusy s bylinkově trpkým koriandrem a rozmarýnou. Tím vším se prolíná svěžest frézie a vodních tónů (calone), přičemž na pozadí je hezky orámovaná růží, broskví a sametovou fialkou. Základ má moderně chyprový, jen ten cedr malinko čpí. (NT)

Ne, že bych vodní květinovky úplně odsuzovala. Občas se mezi nimi najde nějaká ta světlejší výjimka. A řekněme, že chápu tu pocukrovanou limetku s chladivě svěží mátou v úvodu, která má pravděpodobně představovat nějaký ten sladký letní koktejl. Méně už rozumím tomu, proč se ji rozhodli zároveň i opepřit. Použitou směs vodních květů bych i brala, ale proč se na ně rozhodli vypustit asi tak milión barelů rozpuštěného cukru a laciný drogérkový cedr? No jestli bylo záměrem vytvořit lepkavě čpící brčál, co vám svírá útroby a drží jak přibitý, tak blahopřeju, ovšem já si dovolenou na exotických ostrovech představuji zcela jinak a jdu to smýt.

Vůně má být údajně jakousi vzpomínkou na dovolenou na Sardinii a Acqua di Sale je skutečně velmi povedenou mořskou vůní. Už po úvodním závanu chladivé máty peprné s myrtou evokuje dojem mořských řas, vyvrhnutých příbojem na mokrý písek. Po rozvonění se pak už jen přidá naplavené cedrové dřevo, které kromě jeho přírodní jehličnatosti přinese na pláž i vzdušnost. Kdo je znuděn klasickými citrusovými svěženkami, měl by schválně vyzkoušet.

Je to přesně, jak napsala blackviolet. Opravdu voní jako dropsy s tekutou náplní s příchutí lesního ovoce (maliny, rybíz, borůvky), posypané vanilkovým cukrem. Akorát já v ní nemám přímo pomeranč, ale pomerančový květ mi tu v kombinaci s vanilkou vytváří dojem cukrové vaty podobně jako v Kilianově Love, jen ne tak ukrutně sladké.

Tato vůně má údajně vyvolat představu letního dne v ovocném sadu v Toskánsku. No tak do zahrady to má ale docela daleko. Letní den by to mohl být, ovšem ne v sadu, ale v plážovém domku u moře. V místnosti je dřevěný stůl a na něm miska s ovocným kompotem, který kromě sladkých švestek a cukrové hrušky obsahuje i nezralé slívy a je přelitý vodovým jablečným džusem a později i citronovou šťávou. Abych nezapomněla, stůl není holý, je na něm čerstvě vypraný ubrus, co voní po docela nedrhnoucí aviváži s vůní jemné růže. Otevřeným oknem do místnosti vane do místnosti slaný mořský vzduch a dává tak vyniknout onomu stolu z vzdušného cedrového dřeva. (NT)

Kombinuje svěží citrusy s hořkým neroli, petitgrainem a hřejivým zeleným jasmínem na pižmově cedrovém podkladu. Neurazí, nenadchne. (NT)

Začíná svěžími citrusy s hořkým neroli, po nichž se už po chvilce připomene vlahý zemitý kosatec z Iris Nobile, doplněný sametově zelenými lístky fialek. Po rozvonění už jen vůní zapudruje bílé pižmo. (NT)

Maurice Roucela si nesmírně vážím pro jeho Musc Ravageur nebo Iris Silver Mist, takže jsem byla na jeho pojetí svěcené vody hodně zvědavá, ovšem čekalo mě trpké zklamání. Acqua Santa totiž voní jako černorybízový bonpar s květinově krémovými tóny v pozadí (brambořík a krotká lilie). Korunu pak tomu nasadí ulepený karamel s drogérkovým cedrem v základu. Brr.

Tahle vůně vás opravdu zavede na poušť, jak slibuje název. Po cestě potkáte obchodní karavanu, jejíž členové vám nabídnou přezrálé meruňky (vonokvětka) se skořicí, připálená švestková povidla (davana) a sladké lepkavé datle. Po jídle vám nabídnou k prodeji sušený tabák, jemné dřevité piliny (velmi věrohodná slaměnka), agarové dřevo a další sladké pryskyřice a kůži (labdanum). Od téhle značky jsem takhle povedenou orientálku rozhodně nečekala, o to příjemnější je to pro mne překvapení.

Přivítá vás závanem důvěrně známé lehce kafrové levandule s podtóny sena a lesních jahod, ošlehávané větrem skalisek, jejíž vůně se mísí s jehličnatým cypřišem, dřevem, balzamickou ambrou a kouřově tabákovým vetiverem. Nevědět, co mám právě na ruce, tvrdila bych, že jsem ocitla na jedné z horských bystřin Andyho Causse Méjean se skalisky, pokrytými mechem. Jen na téhle pastevci místo pražených mandlí svačí šťavnatou karambolu.

Začíná nádhernými zářivými citrusy a mýdlově hořkým neroli, rozmarýnem a jehličím, aby se rozvinula do podoby semišových rukavic, v nichž jsme se vydali natrhat pár kvítků jasmínu a slaných oříšků. Jen je škoda, že se nám přitom malinko zapráší a jsme tak nuceni je odhodit do vyschlého mechu. (NT)

No to se snad u Diora pomátli, aby tenhle citrusový čistič koupelen s neroli a drogérkovým jasmínem ještě neslo název Addict a bylo v tmavomodrém flakonu. Jediné, co tomu zůstalo z původního Addictu, je vanilka, ale ta ještě sama o sobě Addict nedělá. To i okleštěná verze z roku 2012 byla lepší.

Svěží mandarinka v úvodu spolu se sladkým kořením opravdu tak trochu naznačuje vánoční atmosféru. Nevím, jak voní "Královna noci", ale Thierryho sladký pomerančový květ uprostřed kytice rudých růží ano :) . I po těch letech, kdy ji mám na ruce znovu a znovu mi pořád připadá temná. V základu se pak rozvoní hustá krémová vanilka s nastrouhanými hoblinkami bílé čokolády (tonka), obklopená kouřem ze zapálených vonných tyčinek santalu (ne, mysorský to fakt není :D , ale to vůbec nevadí). Vše podtrhuje ohromující intenzita a výdrž. Jeho následnou reformulaci této mé bývalé signature vůně Diorovi dodnes zazlívám.

No když Demachy zreformuloval původní Addict, nadávala jsem, že už to není ono, ale proboha nazývat tohle ještě Addictem? To už opravdu nemá všech pět pohromadě. Splácat dohromady svěží mandarinku s citrusovým čističem koupelen, ovocným jasmínem a nesladkým pomerančovým květem se špetkou bílého pižma, to dovede každej trouba. To je snad i ta Addict Shine lepší.

S původním Wasserovým Addictem Eau Fraiche nemá samozřejmě nic společného. Inspiraci bych skrze cedrátový úvod s mandarinkou hledala spíše v Demachyho vlastní tvorbě a to v Addict Shine, což je sice hodně dívčí, nicméně podle mě ne vyloženě pitomá svěženka, uvážím-li pro jakou cílovou skupinu je zamýšlená. Frézie v ní překvapivě taky nedrhne. A nakonec se znovu rozvoní do AS: sladká malinkovka s kosmetickým pižmem a průsvitným cedrem. (NT)

Čekala jsem růži a místo toho přišla velmi příjemná kadidlovka s propolisovou, ovšem krotkou ambrou. V úvodu doprovází štiplavé kadidlo vůně čerstvě rozkrojené limetky a otevírá tak cestu hřejivosti ambry s medovými podtóny benzoinu. Ale nebojte, o žádnou přeslazenou ambrovanilku se rozhodně nejedná, jelikož tuhle stránku vyvažuje jedlová pryskyřice (oficiální složení ji sice stejně jako benzoin neuvádí, přesto já je tam cítím naprosto zřetelně) a kouřovost vetiveru. Příznivkyně vůni armaniovských ambrovek či Encens Satin by měly pro zajímavost vyzkoušet.

Jakkoliv jsem u takové Perle Mousse jásala, že si Bertrand Duchaufour umí poradit i s moderně pojatou vůní chypre, tohle už je na mě asi moc moderní. Na začátku je to díky rebarboře a rybízu kyselkavě svěží až štiplavé, chvilku dokonce až chladně kovové, jak to má Bertrand často v oblibě. Našla by se tu i vůně pečených jablek a rebarbory, která touto úpravou nepatrně zesládla. Ten kontrast svěží x kyselé x chladné x nasládlé je opravdu zajímavý, ale opravdu bylo nutné ze všech druhů zeleně použít zrovna skleníkové rajčatové listí? A proč musel ty oříšky polít olejem? Aby to na mně v kombinaci se slaným tónem, který tady mohutně vydává vetiver, vyznělo co nejvíc hřejivě pižmovitě místo chyprově? To už potom nemůže zachránit ani ta trocha kadidla, nesměle doutnajícího v pozadí. (NT)

Už jsem několikrát říkala, že parfémovým olejům se vyhýbám, protože jejich patlání po těle mě nebaví, no tenhle mě docela mile překvapil kvalitním a zajímavým zpracováním. Začíná přírodními citrusy (nejvýraznější je natrpklý bergamot) s trochou levandule a ještě ne úplně zralým mangem. Už po chvilce ale ukáže i růži s ambrou. Po rozvonění kytici doplní konvalinka s mýdlovým ylangem. Postupně se přidává pačuli s mechovými tóny, které Afaaf dodají jemný nádech chypre. Nakonec se však přece jen ukáže, že je to pravá arabka, jelikož v drydownu vším prostoupí relativně krotká oudová nahořklost a dřevitost, kolem níž si jen tak ledabyle protančí špetka sladkého santalu. Vůně jde příjemně do prostoru a na kůži drží jak přibitá.

Africká noc osvěží čerstvě vymačkanou šťávou z hořkého grapefruitu. Voní pižmově rozpálenou pokožkou, kořenitými růžemi a dřevem, k nimž se v další fázi přidá tropický, máslově ovocný ylang s tóny zralých banánů. Pokud hledáte zjednodušenou variaci na lutensovského Koublaie s výraznější růží, pak určitě vyzkoušejte.

Lehce štiplavé kadidlo, pryskyřičnatá ambra a suchá kouřivost labdana v této vůni vytváří teplé písečné tóny, jenž vás mohou olfaktoricky přenést do Afriky tak, jak slibuje název. Drhnoucí kůže s živočišným nádechem pak mají představovat zdejší faunu. To vše dělá z Afrika Olifant skvělou koženou pánskou orientálku, která má nekonečnou výdrž.

Je velmi harmonickou kompozicí zelených citrusů, bílých květin a růže se sametovými tóny chypre, trochou jehličí a dřevem. Kromě balzamické ambry s kadidlem vůni prohřívá i tropický ylang. Evokuje časy poctivých vůní ze staré školy.