... na zápěstí, znovu, po letech...
Aromatické bílé mýdlo, suché a popraskané.
Armoracia.
Čili křen.
Latinsky to zní lépe.
Méně rustikálně, gurmánsky, méně představ zahrnujících vepřové koleno na bílém talíři.
Tedy mýdlo a armoracia.
Duše si zase odletěla do barbershopu v New Orleans, stejně jako při zkoušení Intense Incense ELdO.
Ty vůně jsou co bratři jedné krve.
Přinejmenším z počátku.
Časem vůně zjemní a zesládne, z hlubin povstává aroma jemného likéru z rubínového ovoce, jenž pomalu odtéká z převržené sklenice a vzlíná po těle taburetu potaženého sametovou kůží v barvě sépiové kosti.
Uvědomuju si, že ta vůně je vlastně krásná, ale tak nějak cize, je v ní cosi, co jí nedokážu odpustit.
Dávno již tomu, co jsem vlastnila flakon Accord Oud Byredo. Náš vztah byl krátký, zpočátku to vypadalo na velkou lásku, ale pak se to nepěkně zvrtlo, takže - jak by pravila chůva Debbie z Addamsovy rodiny - musel jít. Ale stihlo se odehrát ještě to, že se k poslední fázi našeho vztahu nešťastnou náhodou připletl tatínek mého přítele, odmítal uvěřit, že se opravdu jedná o standardní parfém - a svůj dojem z vůně zformuloval následně zhruba takto: "Je vedro. Strašný vedro, takový to úmorný, neodbytný a sálající, sladký pach z nedalekých stájí je cítit až do kuchyně, kde se mísí s vůní ostružinové marmelády, která líně bublá na plotně. S povzdechem otevřu spodní šuplík prádelníku, vyndám dobře ukrytou placatku borovičky, spláchnu ten letní splín, pak ji zase schovám a jdu zamíchat tu zatracenou marmeládu, která se očividně začíná připalovat, protože žena se někde na zahradě zase zapovídala se sousedkou, takže zapomněla na celý svět. Čert aby to spral..."
A já to vidím stejně. Naprosto. První desítky minut jsou jako bylinně-živočišné tornádo, které mě osobně zadupe do země, většinou se vzpamatuji a seberu až během sladce prašného epilogu - ten se mi ale líbí velice. Jen u mě asi v tomto případě neplatí, že konec dobrý - všechno dobré.
Dřevěný soudek se švestkami naloženými v koňaku a sladkém koření a k tomu kůže nakouřená jemným sladkým dýmem. A v povzdálí kotlík s bublajícím sladkým lektvarem. Kupodivu to není žádná těžká ani vysloveně sladká vůně...... a vlastně ani typická gurmánka (do takové 1270 má hodně daleko) - nasládlé dřevo, kůže a sladký kouř hrají prim a alkohol s ovocem krouží kolem. A přitom je taková odlehčená. Výdrž i intenzita jsou prvotřídní.....
Úvod patří šafránu. Nejprve povidlovému, poté alkoholově hřejivému a bylinně nahořklému s ostružinovým podtónem. Tato fáze připomíná kvalitní bylinkový likér. Šafránem postupně prosvítá popelavá kůže doplněná kapkou rumu a celek se uhlazuje sametovým pižmem. Oud se ukáže jen jako jemně živočišné zabarvení kůže. Marketingové použití oudu v názvu parfému však tentokrát promíjím, jelikož je vyváženo zajímavostí kompozice, která by se dala považovat za moderní, méně pánsky vyznívající ztvárnění parfému Eucris (Geo. F. Trumper). Projekce je slabá, výdrž přesahuje 10 hodin.
Voni mi jako ty nejlepsi a nejsladsi bylinne kapky na svete, jako kdyz jimi poliju maliny (svestku tam fakt necitim). Po rozvoneni pak konecne pochopim, co vsichni mysleli tou asociaci oudu s cerstve vyhrebelcovanym konem. Tuhle vuni jsem ve svem tuzebniku posunula na jasne prvni misto
Na rozdíl od andry tam mám tu ostružinovo-švestkovou marmeládu jen chviličku a hned mi to přeskočí do té "oudové" fáze s rumem, teplou, lehce živočišnou skořicí, nahořklým šafránem, kůží a bylinkami a to lesní ovoce zatlačí do pozadí. Teprve po rozvonění, když zůstane jen ta kůže a změkne pod nánosem bílého pižma, se mi tam objeví jelenicové rukavice, ale pánské.
Hele a tenhle Ben Gorham… má takové všechny vůně? Protože tohle je excelentní hustá marmeláda z lesního ovoce, sladkého, zralého, mňam, s příměsí nejlehčího oudu, naprosto nelékárenského, ba až jaksi čistého. A protože lidové moudro praví, nechť nechválím dne před večerem a pravdu dí, přichází večer, který se rychle přehoupne do nejtemnější noci, lesní ovoce velmi rychle dozraje do černých odstínů, je těžké, měkké, hořkne na jazyku, máte ho plné ruce a svět se s vámi zatočí a stisknete ruce v pěst a rozmačkáte ho a temně rudá šťáva vám protéká mezi křečovitě zaťatými prsty, jak se s vámi točí celý svět ve tmě… ve tmě z oudu těžknoucího jako zatažený závěs opony, když skončila derniéra, zhasly světla a scéna potemněla a možná jediný opuštěný herec, kterému skončilo angažmá, sedí na stoličce v koženém plášti, svém kostýmu, ozářen proužkem mlhavého měsíčního světla, v němž je vidět akorát zvířené nánosy prachu s vůní suchého šafránu a na zemi kaluž z rozlité lahve rumu, kterou křečovité ruce upustily… Uvolní ruce a pohlédne na své černorudofialové dlaně, ze kterých pomalu odkapávají poslední zbytky tekutiny a cítí hořkost konce jedné kapitoly a možná i celé knihy, protože tu není, kdo by jeho životní hru psal dál…
... na zápěstí, znovu, po letech...
Aromatické bílé mýdlo, suché a popraskané.
Armoracia.
Čili křen.
Latinsky to zní lépe.
Méně rustikálně, gurmánsky, méně představ zahrnujících vepřové koleno na bílém talíři.
Tedy mýdlo a armoracia.
Duše si zase odletěla do barbershopu v New Orleans, stejně jako při zkoušení Intense Incense ELdO.
Ty vůně jsou co bratři jedné krve.
Přinejmenším z počátku.
Časem vůně zjemní a zesládne, z hlubin povstává aroma jemného likéru z rubínového ovoce, jenž pomalu odtéká z převržené sklenice a vzlíná po těle taburetu potaženého sametovou kůží v barvě sépiové kosti.
Uvědomuju si, že ta vůně je vlastně krásná, ale tak nějak cize, je v ní cosi, co jí nedokážu odpustit.
Dávno již tomu, co jsem vlastnila flakon Accord Oud Byredo. Náš vztah byl krátký, zpočátku to vypadalo na velkou lásku, ale pak se to nepěkně zvrtlo, takže - jak by pravila chůva Debbie z Addamsovy rodiny - musel jít. Ale stihlo se odehrát ještě to, že se k poslední fázi našeho vztahu nešťastnou náhodou připletl tatínek mého přítele, odmítal uvěřit, že se opravdu jedná o standardní parfém - a svůj dojem z vůně zformuloval následně zhruba takto: "Je vedro. Strašný vedro, takový to úmorný, neodbytný a sálající, sladký pach z nedalekých stájí je cítit až do kuchyně, kde se mísí s vůní ostružinové marmelády, která líně bublá na plotně. S povzdechem otevřu spodní šuplík prádelníku, vyndám dobře ukrytou placatku borovičky, spláchnu ten letní splín, pak ji zase schovám a jdu zamíchat tu zatracenou marmeládu, která se očividně začíná připalovat, protože žena se někde na zahradě zase zapovídala se sousedkou, takže zapomněla na celý svět. Čert aby to spral..."
A já to vidím stejně. Naprosto. První desítky minut jsou jako bylinně-živočišné tornádo, které mě osobně zadupe do země, většinou se vzpamatuji a seberu až během sladce prašného epilogu - ten se mi ale líbí velice. Jen u mě asi v tomto případě neplatí, že konec dobrý - všechno dobré.
Dřevěný soudek se švestkami naloženými v koňaku a sladkém koření a k tomu kůže nakouřená jemným sladkým dýmem. A v povzdálí kotlík s bublajícím sladkým lektvarem. Kupodivu to není žádná těžká ani vysloveně sladká vůně...... a vlastně ani typická gurmánka (do takové 1270 má hodně daleko) - nasládlé dřevo, kůže a sladký kouř hrají prim a alkohol s ovocem krouží kolem. A přitom je taková odlehčená. Výdrž i intenzita jsou prvotřídní.....
Úvod patří šafránu. Nejprve povidlovému, poté alkoholově hřejivému a bylinně nahořklému s ostružinovým podtónem. Tato fáze připomíná kvalitní bylinkový likér. Šafránem postupně prosvítá popelavá kůže doplněná kapkou rumu a celek se uhlazuje sametovým pižmem. Oud se ukáže jen jako jemně živočišné zabarvení kůže. Marketingové použití oudu v názvu parfému však tentokrát promíjím, jelikož je vyváženo zajímavostí kompozice, která by se dala považovat za moderní, méně pánsky vyznívající ztvárnění parfému Eucris (Geo. F. Trumper). Projekce je slabá, výdrž přesahuje 10 hodin.
Voni mi jako ty nejlepsi a nejsladsi bylinne kapky na svete, jako kdyz jimi poliju maliny (svestku tam fakt necitim). Po rozvoneni pak konecne pochopim, co vsichni mysleli tou asociaci oudu s cerstve vyhrebelcovanym konem. Tuhle vuni jsem ve svem tuzebniku posunula na jasne prvni misto
Na rozdíl od andry tam mám tu ostružinovo-švestkovou marmeládu jen chviličku a hned mi to přeskočí do té "oudové" fáze s rumem, teplou, lehce živočišnou skořicí, nahořklým šafránem, kůží a bylinkami a to lesní ovoce zatlačí do pozadí. Teprve po rozvonění, když zůstane jen ta kůže a změkne pod nánosem bílého pižma, se mi tam objeví jelenicové rukavice, ale pánské.
Hele a tenhle Ben Gorham… má takové všechny vůně? Protože tohle je excelentní hustá marmeláda z lesního ovoce, sladkého, zralého, mňam, s příměsí nejlehčího oudu, naprosto nelékárenského, ba až jaksi čistého. A protože lidové moudro praví, nechť nechválím dne před večerem a pravdu dí, přichází večer, který se rychle přehoupne do nejtemnější noci, lesní ovoce velmi rychle dozraje do černých odstínů, je těžké, měkké, hořkne na jazyku, máte ho plné ruce a svět se s vámi zatočí a stisknete ruce v pěst a rozmačkáte ho a temně rudá šťáva vám protéká mezi křečovitě zaťatými prsty, jak se s vámi točí celý svět ve tmě… ve tmě z oudu těžknoucího jako zatažený závěs opony, když skončila derniéra, zhasly světla a scéna potemněla a možná jediný opuštěný herec, kterému skončilo angažmá, sedí na stoličce v koženém plášti, svém kostýmu, ozářen proužkem mlhavého měsíčního světla, v němž je vidět akorát zvířené nánosy prachu s vůní suchého šafránu a na zemi kaluž z rozlité lahve rumu, kterou křečovité ruce upustily… Uvolní ruce a pohlédne na své černorudofialové dlaně, ze kterých pomalu odkapávají poslední zbytky tekutiny a cítí hořkost konce jedné kapitoly a možná i celé knihy, protože tu není, kdo by jeho životní hru psal dál…