Je jednou z výjimek, která do puntíku slibuje to, co má v názvu. Voní jako obří hromada marshmallow s ostružinovou a černorybízovou náplní pokrytá vydatnou vrstvou šlehačky, vanilkou. Celé je to poprášené bílým pižmem. A drží jak přibitá! Ačkoliv nepatřím do cílové skupiny, musím uznat, že v rámci kategorie drogérkových gurmánek je překvapivě dobře zpracovaná.

Ta směs, která má navodit dojem šeříku, není úplně typická, že by působil úplně i stoprocentně autenticky. Cítím klasické neroli v hodně lehké, svěže zelené podobě a trochu netradičně gardénii. Ale každopádně je to moc příjemné. Ten kosatcový pudr v ní po rozvonění je úplně lehoučký jak pápěří. Já mám ve Sweet Morphine dominantní hlavně tu mimózu, která jednak v kombinaci s kosatcem působí vzdušně pudrově a jednak jde v kombinaci s tou krémovou vanilkou stejně jako ve Farnesianě do mandlova, i lehce do medova a stejně jako ona mi voní po senu. Celé je to nepatrně podbarvené dřevem. A drží.

Zajímalo by mě, kdo u Dermacolu vymýšlel název této vůně, protože ve svěžím jablečném úvodu, který na mně díkybohu jako obvykle nekysne, ani nepřipomíná jar či jiný úklidový prostředek, najdete akorát pár kapek pomerančové šťávy, jinak je především bonbónovou růží s ovocnou levandulí a podobně laděným jasmínem na pižmovém základu s ostrouhanotužkovým cedrem. Zimolez ale neviděla ani z rychlíku.

Jde o velmi sladkou vůni, jenže pro mě ne ve smyslu gurmánského požitku, snad jen ty višně naložené v likéru na začátku bych si dala, ale pak se na mě vyvalí spousta cukrové vody, tureckým medem, marmeládou, mandlemi a nepříjemným ostrým umělým tónem . Tady je skutečně výraz sladká, až se svírají vnitřnosti zcela na místě. Po odvanutí té nechutně kalorické bomby vystoupí růže, nejprve vosková, doplněná zelenými lístečky, aby se vzápětí schovala do pudrového obláčku. Onen protivný umělý sladký tón však bohužel pro mne nemizí ani náhodou. Jediné pozitivum je, že na to, jak je napřed intenzivní a nebojím se říct vlezlá, po dvou hodinách o ní prakticky nevím.

Kiliana Hennessyho prý pro tuto vůni, v pořadí poslední z černé kolekce, inspirovala poezie Charlese Baudelairea a texty Jima Morrisona, k tomu samozřejmě Kiliánův smysl pro dramatično, a tak dostala Calice Becker za úkol zachytit ve vůni nejen průřez celou kolekcí, ale i literární význam slova sladké vykoupení. No a vida, zde je název asi nejpříznačnější, protože vůně se tak opravdu chová. V začátku hoří neroli a spolu s hořkými listy zelených citrusů v horkém kadidlovém pekle, kde vás jako ďáblík drží ve svých spárech. Stačí však chvíli vytrvat a na záchranu vám pomalu přispěchá andělsky něžný pomerančový květ a na nadýchaném obláčku z prachového vanilkového peří vás (jemně sládnoucí) za zpěvu pudrově pryskyřičnatých tónů unáší k sobě do nebe.

Je jiný název pro červený hvozdík bradatý, s nímž se prý zhrzení staří mládenci nechávali vyportrétovat, aby symbolizoval jejich hledání pravé lásky. A hřebíčkový karafiát tu skutečně najdete. V úvodu působí ale díky citrusově-jehličnaté vůni galgánu v kombinaci s drceným bílým pepřem a kardamomem poněkud chladně a odtažitě, opravdu tak trochu jako zhrzený milenec, bledý jako smrt. Teprve po rozvonění objeví novou lásku, která mu znovu patřičně rozproudí krev v jeho španělských žilách. Je jí rudá růže s vřelým skořicovým pohledem. Vlasy ji voní po tabáku a její polibky jsou teplé a máslově vláčné. Zahaleni do kouřového obláčku ze styraxu ti dva spolu tančí smyslné vanilkové tango, aby nakonec svou milou podaroval kyticí kosatců.

Sladce známá, která se nemůže rozhodnout, zda bude polévkou nebo dezertem. Přivítá vás důvěrně známá vůně Earl Greye s nastrouhanou bergamotovou kůrou ve verzi ice tea s chladivým kardamomem a industriálním studeným kadidlem, jenže nějakou nešťastnou náhodou se do něj vážně dostala i špetka polévkového libečku. Potom už se připomenou zkaramelizované sušenky s vanilkovou náplní. Jen té sladkosti je v jednu chvíli tolik, až svírá útroby jako Un Bois Vanille. Vyváží ji až hrst kakaového prášku v základu.

Koupání s Pierrem probíhá v tichomořském stylu nejprve v jezírku s malým zurčícím vodopádem ve vnitrozemí jednoho z tamějších ostrůvků, porostlém santalovníky, popínavými růžemi a banánovníky. Odtud se pak procházkou zelenou džunglí dostanete na pláž s pižmově bílým pískem, pokrytém naplavenými řasami, brouzdáte se vlnách a necháte si chodidla omývat mořskou pěnou.

To bergamotově svěží kadidlo se sladkým santalem fakt vytváří dojem adventu, lesu a plápolajících svící. Později kadidlo ustoupí na úkor dřeva, ale když se přidá cedr s trochou hřejivé ambry a pižmem, je tam i ten vítr, šumící ve větvích a sluneční paprsky, které se přes tu mléčně santalovou mlhu snaží nesměle proniknout. A rozhodně mi to přijde nositelnější (na tak úderné) než vůně Comme des Garcons bez těch vyloženě výrazných pánských tónů. Konejšivé vánoční kadidlo se santalem.

Můžu-li vztah k nějaké vůni označit za ambivalentní, pak to bude rozhodně Sycomore. Někdy mám pocit, že je to jedna z nejlepších osvěžujících vůní s vetiverem a jehličím vůbec, jindy na mně vyskočí až příliš nesympatického koření, citrusů a pánských tónů. Vezměme to však od začátku. To je totiž hotový kalup: směs aldehydů, spousty drceného pepře a hořkého grepu. Za nimi se nezadržitelně dere jehličí a drhnoucí vetiver s prašnou zemitostí a slaným podtónem a chladné kouřové kadidlo a mech. Pod mechovým podkladem však kromě zemitosti nacházím i malou stopu hořké čokolády, rozemletou na jemný prach. A nad tím vším se vznáší obláček, z něhož tu a tam zaprší pár citrusových kapek.

Jak už naznačuje samotný název, tahle vůně je čistokrevnou ódou na fíkovník a ten v ní taky najdete bez jakýkoliv ozdob navíc. Máte tu jak fíkové větvičky s nahořklými zelenými lístečky, tak i samotné fíky. Jsou krásně zralé a slaďoučké s příjemnými mléčnými podtóny.

Tak tohle už je ve srovnání s Kitreou vyloženě fík k nakousnutí. Žádný náznak svěžesti, citrusů nebo moře, jak jsme u většiny fíkovek zvyklí, ani ťuk. Představte si hrnek teplého kondenzovaného mléka a mísu fíků v obrovské medové lázni. Tady se jím opravdu nešetřilo. Teprve po delším rozvonění, když trochu povolí a fík dostane víc prostoru, začnete vnímat, že stůl, na němž se to všechno nachází, je z mléčného santalu a že hned vedle stojí zapálená svíčka, ze které zvolna odkapává vosk. Kromě toho, že se jedná asi o nejgurmánštější fíkovku, jakou jsem kdy zkusila, se Syconium může pochlubit zatím nejlepší intenzitou a výdrží z produkce MCG.

Symfonická árie začíná gurmánskými tóny měsíčků mandarinek a pomerančů, namočených do luxusní belgické čokolády smíchané s kardamomem. Po rozvonění se čokoláda stáhne do pozadí a naplno se rozezvučí větrově svěží kardamom, lehce podbarvený oudem, který zpívá o dalekém Orientu, aby nakonec závěrečný part mohla převzít smetanová vanilka s bílým pižmem a crème brûlée.

Drobné konvalinky, rychle zarůstající ale džunglí galbanových rostlinek a vysokými travinami, vyrůstající z vlhkého mechového podrostu, v němž lze chvíli tušit i citrusovou magnólii. Když v ní konvalinky zmizí a galbanum se opět rozestoupí, objeví se keř se zeleným jasmínem. Syntetická jen ve smyslu, jako kdyby ji člověk pozoroval přes skleníkovou slídu.

Začátek téhle vůně, to je opravdu nefalšovaný doutník se sklenkou štiplavě kořenitého koňaku. Jen je škoda, že pižmově vymydleni ho vypijeme během krátké zastávky v začouzeném kravíně z Oud Assam. Naštěstí ale nejsme takoví barbaři a samotný doutník si odcházíme zapálit (teplé kadidlo) už do normálního pokoje, kde s ním usedneme na koženou pohovku, o níž psala andry a k němu si pro chuť nabereme do pusy lžičku kakaa ze skleničky, co leží na dřevěném stolku před námi a pak už jsme to jen my, tabákový kouř a kůže.

Na oficiálních stránkách se dočtete o spojení vůně s městem Ta'if v provincii Mekka v Saudské Arábii. To je mimo jiné známé i pro pěstování specifické odrůdy růže, která nese stejné přízvisko, odtud zřejmě inspirace. A skutečně, tentokrát se podařilo vytvořit krásný jemný květinový orient. Zajímavý je začátek, kdy pikantně svěží pepř v kombinaci s překvapivě nepříliš ostře bylinným šafránem připomíná peprmintové/men­tolové bonbóny. Po té už ale vůně ukáže svoji dospěle romantickou stránku, růže v ní je jen lehounce opojná, spíš takovým tělovým způsobem. Pro mě má podobu jemného květinového mýdla s krémovými tóny. Až sem ji vnímám jako nesladkou. Teprve po rozvonění se přidává vůně nasládlého sušeného ovoce. To až díky němu a pryskyřičnatému, lehce kouřovému základu vůně nepatrně ztmavne. I to „ztěžknutí“ je ovšem stále pojato tak nějak něžně a tělově. A i přes to všechno drží neskutečně dobře. Pro zatím nejlepší vůně od této značky.

Je směsí toho nejvybranějšího kořenitého tabáku s nádechem vyzrálé letité whisky, propolisově sladkého javorového sirupu a sušeného sena, zabaleného do koženého tónu labdana. Po rozvonění z něj pak už jen doutnající pryskyřice uvolní jemné vanilkové výpary. Krásná, ale jednoznačně pánská.

Ačkoliv má vůně tabák uvedený přímo v názvu, pro mě vyloženě tabákovou vůní není. V první fázi voní hodně koženě a kouřově dřevitě, takže mi evokuje spíš dojem lesníků v kožených botách a bundě, kteří s pomocí vetiveru pálí cedrové dřevo i s jehličím, až z něj stoupá slaná pára. Tabák se objeví až po rozvonění. Tedy jsou to spíš sušené lístečky třešňového tabáku, smíchané s palčivým hřebíčkem. Ani zde se ovšem tabák, nestane dominantním, jelikož vetiver, jenž by jej mohl posunout směrem k dýmce, přejde do oříškova, takže se naopak začne vpíjet do zlatavé propolisové ambry, jakou můžete znát např. z Fordovy Amber Absolute. Jen tahle je kromě oříškového vetiveru obohacená ještě o mandlovou tonku. Škoda jen, že má slabší intenzitu a výdrž než Ford.

Tabáková vůně, co klame tělem. Dojem pánského klubu s koženými křesly a krabicí doutníků s aromatickým kubánským tabákem v ní totiž spíš než tabák jako takový vytváří kůže s na prach rozdrceným černým pepřem, suchým kouřovým vetiverem, cedrem a hřebíčkovým karafiátem a typově tak trochu připomíná ještě trochu víc pánskou koženější variaci na Fugit Amor. Oproti Jul et Mad ovšem neobsahuje onen mramorový chlad mléčně bílého pižma, které nahradilo větší množství balzamické ambry, čímž celkově působí živelněji.

(extrait de parfum) Pohlédnu-li na dobu vzniku této vůně a přičichnu k ní, neubráním se podobně jako u Gardénie od Isabey myšlence na "zlatá dvacátá léta" a především pak vzpomínce na Marlene Dietrichovou. Kdo jiný než ona by měl reprezentovat takovou vůni? A i když mám ve vlastnictví už onu poupravenou verzi, která bývá ve srovnání s tou původní označována jako "nevýrazná a málo temná", osobně si myslím, že by i v současné podobě budila v tehdejší společnosti řeči. Začátek se mi jeví totiž takový, jak zde bylo popisováno, tedy zeleně chyprový a ostrý v kombinaci s květinově pikantním karafiátem. Po nějaké chvíli už vůně nabírá onen tabákový směr, kromě něj je tu i zakouřená měkce zbroušená kůže a lehká stopa živočišna. Není to nijak přehnaně temné nebo agresivně pánské, ale i tak už aspoň tuším, kde se nejspíš inspirovali následovníci "koženotabákových" vůní a i ten obraz Marlene s tolik nezbytnou cigaretou v ruce a pobrukující některou z jejich slavných písní mi do toho zapadá. O zjemnění vůně se stará "pudrový" kosatec spolu se suchým drhnoucím vetiverem. V dřevitém základu, z něhož je nejvýraznější cedr, cítím i seno, které kromě zvýraznění "suchosti" vůně má i lehce prosvětlující účinek. Vše se navíc pojí s nasládlou pryskyřičnatou ambrou. Vrací se již zmiňovaná jemná dávka živočišnosti a v úplném dojezdu i trocha pudrové vanilky. Hned po Farnesianě je to pro mě druhá nejkrásnější z fontánových vůní od Caronu.

Název je opravdu zavádějící, jelikož se před vámi otevře krabice čokoládových pralinek. První je posypaná skořicí a je ještě z hořké čokolády. Ty další už jsou z mléčné čokolády, plněné kakaovou náplní. Zbytek tvoří pralinky z bílé čokolády s karamelovou náplní, polité medem. A mezi nimi najdete možná tak dva lístečky sušeného tabáku. Celou tuhle čokoládovou kalorickou bombu pak už jen v základu prohřeje trocha balzamického kadidla. Pakliže se vám líbí Gourmand Coquin, určitě vyzkoušejte i Tabac Exquis, ale s tabákem má společného jen pramálo.

Je jedním z případů, kdy je název vůně zavádějící. Julien Rasquinet totiž vzal svoji Rose Rouge s červenoovocnou tureckou růží s jiskřivým růžovým pepřem a kakaem a černorybízovou marmeládu vyměnil za méně sladký švestkový likér. Potom ji ponořil do šáfranového prachu se skořicí, aby její okvětní plátky změkly do semišova a získala tak orientálnější charakter a do pačuliového základu přidal labdanum. A možná, jenom možná se nám někde mezi tím vším schovává i lístek tabáku.

Habanos mě navnadila zkusit i tenhle Antoniův královský tabák, Zpočátku mě trochu znejistěly první minuty, patřící směsi štiplavé skořice, limonádového růžového pepře a koupelnového čističe s vůní citrusů. Nicméně stačilo chvilku počkat a znovu vystoupil ten lahodný tabák s koženými podtóny a palčivě dřevitým hřebíčkem z Habanos. Tentokrát je nejen vanilkově sladký, ale vyloženě vláčný díky sladce aldehydovému heliotropinu a mandlové tonce. V základu jej pak doplní nádherně mléčný santal a sladce dřevitá myrha s teplým kadidlem, které zdůrazní jeho kubánský původ podobně jako v Habanos. Intenzitu a výdrž s ní má srovnatelnou, avšak právě kvůli tomu úvodu u mě o kapku vítězí Habanos. (NT)

Původně mělo jít o striktně limitovanou edici, avšak rychlost, s jakou zmizela z obchodů první várka donutily vedení značky změnit plány, a tak se nyní má podobně jako u Tauerovy řady Collectibles každoročně vracet v omezeném množství. A protože tabákové vůně mě vždycky lákaly - řadu z nich mám na poličce - musela jsem si opatřit vzorek i od téhle. Jen začátek mě malinko vyděsil. Voní totiž nejen po trávě, vytržené ze země i s navlhlou hlínou, senu a sušeném tabáku, které dohromady s autentickou vůní slaměnky vytváří slibovaný dojem savany, ale i po živočišné kůži (cibetka), jež má představovat koně, pádícího touto krajinou. Živočišnost ustoupí až po rozvonění, kdy vůně medově zesládne, tabák dostane trochu víc prostoru a konečně se objeví i ty narcisky, což je sice příjemně, zároveň však to jediné, čímž se v téhle fázi odlišuje od Chergui.

Jen málokdy se stane, abyste ve vůni objevili do puntíku to, co slibuje oficiální popis. A Tabac Vert je jednou z těchto vzácných výjimek. Je to skutečně skvělá pánská dřevitá chypre ve vintage stylu s aromatickým tabákem, jímž se plní jen ty nejkvalitnější doutníky. Neobsahuje žádnou vanilku, tonku nebo jiný náznak moderní sladkosti. Naopak nahořklý bergamot se špetkou drceného pepře a cedrem přináší příjemnou pichlavost. Kožené podtóny tabáku s karafiátem ji zase posunují elegantním směrem a společně s hořkoslanou balzamickou ambrou vytváří dojem luxusního pánského klubu. A kromě nich nelze opomenout ani větvičník, který tabáku propůjčuje slibovaný sametově zelený odstín.