Ano, drtivá většina Evropanů by na takovou vůní pohlíželi se zděšením a možná rovnou vzali nohy na ramena, ledva byste se s ní k nim přiblížili, v tomhle ohledu si jistě najde širší klientelu v arabském světě, přesto jsem jí já, dosavadní odpůrkyně výrazných oudovek, zcela očarovaná. I intenzita je doslova omračující, pouhé dva střiky vydrží na kůži celý den! To se mi ještě u žádné vůně nestalo a že už jsem jich vyzkoušela pěknou řádku :) . Pokud se vám tedy letos poštěstí dovolená v Dubaji, určitě se zastavte v Bloomingdale's a vyzkoušejte. Je to zážitek :) .

V centru Vídně, co by kamenem dohodil od katedrály Sv. Štěpána, najdete v 800 let staré budově, v níž muzicíroval slavný Wolfgang Amadeus Mozart, prodejnu Haas & Haas s vlastním čajovým a dalším doprovodným sortimentem z plantáží z celého světa a přilehlou restaurací, kde všechny druhy můžete postupně vyzkoušet. Obzvláště příjemné je posezení na zahrádce ve dvoře, kde automatický systém v horkých letních dnech rozstřikuje vodu do vzduchu a krásně osvěžuje. Začít můžete třeba s jejich kouřovým Darjeeling Earl Greyem s typickou bergamotovou chutí anebo Indian Ocean, jednou z jejich speciálních černých čajových směsí s vůní fíků. Buď si ho můžete dát klasicky horký anebo ho necháte ledově vychladit. Anebo vyzkoušíte Thé Noir 29..

Výrazné, kysele svěží liči ihned po nástřiku mi malinko evokovalo začátek Nuit d´Amour, avšak tady je místo pepře zkombinované s čerstvě rozloupnutou mandarinkou. Poté už vůně ukáže svoji bílokvětinovou tvář. Dominantní je krotká ovocná tuberóza, doplněná květinově krémovými tóny lilie, bohužel ale taky jasmínem, který nezapře drogérii. Nicméně jeho drogérkovost se rozplyne, jakmile všem květinám dopřejeme koupel ve švestkovém likéru a následně i v tekutém karamelu. A právě u něj bych se zastavila. Ten se totiž asi i zřejmě zásluhou tuberózy totiž stane tak vařicí, že nebýt té trochy kosmetického pižma v dojezdu, člověk aby měl pomalu strach z opaření nosních dutin, jaké teplo z něj sálá :) . (NT)

Jak vypadá druhá strana oudu? Gurmánsky, jak už ostatně napovídá složení. Samotný oud v ní je spíše klasického střihu s typickými tóny teplé koňské srsti v úvodu protkaný okvětními plátky citrusově svěží pelargónie. Jinak je to ale kůň, vezoucí náklad vybrané mleté turecké kávové směsi se skořicí, zázvorem, kardamomem a vanilkou. Komu přijde Kilianova Intoxicated příliš karamelově ulepená, méně sladká The Other Side of Oud zpracovává podobné téma, jen s oudem místo pačuli.

Pánské vůně Boss jsou obvykle kvalitnější než ty dámské a platí to i pro The Scent, v níž se mísí trpkost bergamotu s pikantním zázvorem, svěží mandarinkou a kafrovou levandulí. Po rozvonění se pak promění v elegantní koženou vůni s tóny kořenitého rumu a sladkého tropického ovoce.

Je zářivou bílokvětinovkou, v níž si ale na samotný jasmín musíte počkat. Je ukrytý pod tunou kandovaného zázvoru a mandarinky se sladkým pomerančovým květem a čistě sám o sobě je lehoučký jako např. v Promesse de l´Aube. Plnost mu kromě zmíněných složek dodává i hřejivý ambrově dřevitý základ s vanilkou a bílým pižmem.

Andrea se nám v Setě pokusil vytvořit orientální vanilkovou vůní a se sladce citrusovým úvodem začala výborně. Skvěle si totiž rozumí s máslově ovocným ylangem a vytváří efekt zmrzliny s horkým banánem. Semišový šafrán se sladce dřevitou myrhou pak přináší slibovaný orientální nádech. Kamenem úrazu je ovšem santalový základ se syntetickou ambrou a stromečkovou vanilkou, která se nám v dojezdu promění v připálený zkaramelizovaný vanilkový cukr.

Kombinace zelených mechových tónů, břečťanu a vavřínu, osvěženého molekulou Iso-E-Super skutečně může v této vůni s trochou fantazie vyvolávat dojem čerstvě posečeného travnatého tenisového kurtu, který je obklopený čerstvě rozkvetlými lípami, jejich medové aroma příjemně uklidňuje. Oříškový vetiver se zemitými a slanými podtóny v další fázi už ovšem posouvá vůni jednoznačně pánským směrem. The Soft Lawn je vůní pro ty, které baví Birdie od Xerjoffu z kolekce Joint he Club. (NT)

Je povedenou čajovkou s lehoulince mrkvovým kosatcem a relaxačním heřmánkem, příjemně osvěženou citronovou verbenou a bergamotem, která je ukotvená na jehličnatém cedrovém základu, provzdušněném špetkou bílého pižma a hřejivé ambry.

Tuším, že vůně by měla odkazovat na jeden z prvních režisérských počinů Sofie Coppoly "Smrt panen". Nicméně já v ní nic, co by mi film nějak připomnělo nenašla. The Virgin Suicides je jiskřivá aldehydovka s trochou nesladkého fialkového pudru v úvodu. Ten společně s růží vytvoří rtěnkový tón, k němuž se záhy přidá jemná konvalinka s pudrovým kosatcem a špetkou vanilky, ale bohužel taky s poněkud zvláštním "papírovým" cedrem. (NT)

Marně přemýšlím, kde hledat nějakou asociaci s hadem - možná v úvodní chladivé svěžesti zelených citrusů v čele s limetkou, pačuliově ovocnou růží a bazalkou v pozadí? A pak už nekompromisně nastupuje medicinální oud se semišovým šafránem. Ano, růžový had plazící se orosenou trávou k vraníkovi, jehož se ale místo jedu chystá uštknout jemným pižmem.

(EdP) Hned zpočátku mi svým jemně svěžím a nahořklým citrusovým závanem spolu s nasládlou skořicí, špetkou muškátového oříšku a suchostí pár zrníček pepře evokuje teplý slunečný podzimní den. Skořice postupně nabírá na síle a vůně plynule přejde do podoby kandovaného pomeranče politém horkou čokoládou. Po odeznění základu pak Theorema předvede svoji poslední tvář: dohořívající krb s přetrvávajícím prachovým obláčkem skořice a ambrou s medovými podtóny. Velká škoda konce téhle vůně.

Tohle je temná orientálka každým coulem. Zajímavé ovšem je, že přitom vlastně nepůsobí těžkopádně a to i přes kaučuk s drceným černým pepřem v úvodní fázi. Zlehka ji totiž osvěžuje pár kapek mandarinkové šťávy, čajové lístky a růže s kovovými podtóny. Hlavní kouzlo však spočívá v základu a použité kombinace zralého vintage oudu, který prý pochází z roku 1980, zemitého pačuli a heliotropinu, který vyvolává dojem pánských kožených bot a dalšího oblečení a třešňového tabáku, uskladněného v kamenném sklepě. Nevědět, že jde o britskou značku, považovala bych ji za čistokrevnou arabku. Skvělá intenzita a výdrž jen podtrhuje její kvalitní zpracování, i když v tomhle případě je od začátku do konce jednoznačně pánská.

Z úvodního závanu limonádového růžového pepře se vynoří pižmově nadýchaná cukrová vata na špejli se sněhovými pusinkami, které vyskládáme na navlhlý dřevěný tál. Jinými slovy další z dlouhé řady zbytečných slaďáren.

Na rozdíl od viktorky mám ráda vůni narcisů, jenže kromě úvodního závanu kořenitých a senných tónů o nich tahle vůně vůbec není. Na navoskovaném prádelníku z ostrouhanotužkového cedru po nich zůstala jen prázdná váza, kterou se někdo rozhodl využít místo džbánku na med, aby si v něm mohl namáčet umělohmotná třešňová a fialková lízátka. V kombinaci s cedrem a voskem to ještě všechno nejen lepká, ale i kysne. Teprve v drydownu se objeví voskově propolisová, mandlová mléčnost. kterou bych teoreticky byla ochotná považovat za onen nektar života, jímž bůh Indra podle hinduistické legendy nakrmil dítě krále Yuvanaswy, o níž se na stránkách značky píše.

Úvodní koření, zastoupené živočišným kmínem, teplou skořicí a zázvorem společně s bergamotem, neroli a kakaem má k líbivosti opravdu daleko. Já kromě růže, jasmínu a pomerančového květu s ananasem postřehla i tu konvalinku s nahořkle zeleným galbanem. Jinak si ale myslím, že za tu příjemnou teplou živočišnost je zodpovědné jen to koření (po rozvonění cítím i najemno namletý šafrán), přímo ambergris jsem si nevšimla, jen pryskyřičnatého labdana s koženým podtónem, i když jsem četla, že se snad Roja měl inspirovat samotným Casanovou, který si prý ambru do čokolády pro zvýšení afrodiziakálních účinků. Ovšem potvrzuji tu tonku s vanilkou, která společně s již zmiňovaným kakaem posunou vůni lehce gurmánským směrem. No a ten pudrový kosatec se santalem a pižmem, který se přidá v základu taky nemá chybu. Způsobem zpracování mi tak trochu připomíná skončenou Unspoken. To jsou taky body k dobru :) .

Pokud by někdo čekal nějakou velkou tropickou bílokvětinovku, pravděpodobně bude zklamán. Tiaré směsí osvěžujících nazelenalých citrusových aldehydů, kokosové tiaré, zelené konvalinky s hlínou a nahnilých banánových slupek (ylang) připomíná křížence Chanel Cristalle, La Vierge de Fer a AA Lys Soleia s kokosem navíc. Po rozvonění pro mě naštěstí hlína s banány mizí, dokonce i tiaré se s tím kokosem umoudří. Začne bíle jiskřit a přikryta mlžným vetiverovým oparem dopadá ve sněhobílých vločkách na hřejivý mechový podklad. Jako většina vůní OJ, je i Tiaré ve finále spíš lehčí vůní, vysílající do okolí jen jemné závany, ale narozdíl od takové Ta´If je nutno ji už po 3 hodinách přiživit. (NT)

Tygrem je zde jemně kořenitá, sametově zelená pačuliová růže, osvěžená bergamotem a poprášená najemno namletou sladkou skořicí a benzoinem. Po rozvonění se pak zahalí do mlžného pryskyřičnatého oparu, tvořeného kadidlem a ambrovanilkou.

Souhlasím s euridike, že Tilda musela mít to dětství opravdu krásné. Asi musela mít ráda dýňový koláč - cítím ho tam stejně jako andry - který se prolíná s vůní šťavnaté mandarinky a kandovaného zázvoru. Po rozvonění se objevuje i ta medovost slaměnky - je zajímavé, jak jsou ve vůních vzpomínky na dětství spojené vždy buď s čajem s medem nebo s mlékem s medem. Zároveň v Like This ta slaměnka hezky pracuje, že nepřináší jen tu zcukernatělou medovost jako v Immortelle de Corse (L´Occitane), ale zároveň pomáhá (možná i s přispěním toho vetiveru) vytvořit dojem opět andry zmíněné lehce připálené krusty korpusu toho koláče a přináší i vůni sena, což mě vždycky tak nějak obecně evokuje venkov. No a do toho je krásně zakomponována váza s květinami a hebkým bílým pižmem, přičemž pro mě je nejrozpoznatelnější otočník s perlivými coca colovými tóny. Opravdu velmi emotivní, uklidňující a na rozdíl od Néa nepřeslazená vůně.

Tak tohle má být podle Turina jedna z deseti nejlepších pánských (unisex) vůní na světě vůbec? No pěkná je, to ano, přesto bych řekla, že ostatní parfuméři si dokázali pohrát s kadidlem a vetiverem ještě o něco lépe než Bertrand jak co do celkového zpracování, tak i pokud jde o lepší intenzitu a výdrž. Timbuktu začíná pikantním kardamomem, citrusy a vodnatým nezralým mangem, než nám svojí tvář ukáže hřejivé, lehce kouřové kadidlo, suchá dřeva a pouštní písek. Ano, to by byla africká atmosféra jak vyšitá :) . Jen nějak nevím, co mi tam má představovat ta nasládlá bylino-dřevitá myrha a nastrouhaná hořká čokoláda? Pravda, dlouhého trvání to nemá, neboť závěr je plně v režii jemně drhnoucího vetiveru s veškerou jeho zeleností, dřevitostí, kouřovostí a dokonce i slanými tóny, které k suché pouštní atmosféře přináší i trochu toho mořského vzduchu.

V tomhle případě nejde o úplnou novinku, ale o reedici vůně, kterou Spyros vydal už před čtyřmi lety pod značkou Magnetic Scent. Nazval ji podle stejnojmenné písničky dánské kapely Under Byen, jíž bychom do češtiny mohli přeložit jako třpyt. A v první fázi je Tindrer skutečně třpytivě zelená a připomíná trávnatou louku, pokrytou ranní rosou. Mezi trávou najdeme i chladivou mátu. Po rozvonění se objeví i slibovaná fialka, lépe řečeno sametově zelené lístky, jenž někdo rozsypal po mechovém palouku. Bílé pižmo s mandlovým aspektem v základu ji potom odlehčují od přílišné zemitosti a působí jako víla, která po palouku tančí. Turin ji přirovnává k pánské variaci na Odalisque, no mně nabízí Tindrer mnohem víc. Je to vůně pro dospělé divoženky, co nemají rády sladké opět s výbornou intenzitou a výdrží, jak je pro Spyrosovi výtvory obvyklé.

Nevím, proč jsem si myslela, že tahle vůně bude o růži, když ji má uváděnou ve složení. Přede mnou se někam schovala. No a zařazení do orientálních kořenitých vůní na fragrantice taky nějak nechápu. Tedy kořenitá na začátku kapku je, když čerstvou rybízovou šťávu zlehka postrouháme muškátovým oříškem a přidáme špetičku pepře a trochu té citrusové svěžesti hedionu. Jenže pak se mi nám z toho vyloupnou rybízové bonpari s cukrovým pomerančovým květem a la cukrová vata. Což o to, milovnice gurmánek by to jistě ocenily, to by se to ovšem nesmělo mísit s vůní prádelny (pižmo) a umělohmotné ambry. Tak tahle by mi spíš neurastnii vyvolala, než že by mě od ní pomohla, jak to slibují na oficiálních stránkách. (NT)

Je naprosto dokonalou tabákovou gurmánkou, doslova k nakousnutí. Tabák je tu totiž smíchaný se sušenými meruňkami, rozinkami a dalším kandovaným ovocem a pralinkami z mléčné i bílé čokolády, plněné náplní z červeného ovoce. Tobacco 1812 je vůní, která s přehledem strčí do kapsy i Fordovu Tobacco Vanille, jelikož je na rozdíl od ní skutečně tabáková a plnotučná jako Angel Muse.

Tématicky navazuje na Mimosa Indigo, tj. na atmosféru jazzového nočního klubu. Ta mi ho příliš nepřipomínala, za to tahle vůně ano. Je totiž zaměřená na tabák. Na začátku je osvěžená mandarinkou a zlehka okořeněná koriandrem a špetkou kmínu. Samotný tabák v ní je medově nasládlý a kadidlově zakouřený a doplněný vůní surového kakaa (labdanum) podobně jako v Lutensově Chergui s tím rozdílem, že místo sena a ambry zde noční atmosféru v základu podtrhne prašná zemitost pačuli a cedr s tonkou vytvoří dojem dřevěných stolů, na nichž o sebe cinkají sklenky naplněné lahodným amarettem. A stejně jako Chergui se může pochlubit nadprůměrnou intenzitou i výdrží.

Jelikož Fordova Tobacco Vanille je pro mě víc o vanilce než o tabáku, byla jsem na tuhle vůni docela zvědavá, i když v kombinaci s oudem ho obecně zrovna nemusím. A Tobacco Oud mě mile překvapila hned v začátku, jelikož mě přišla pozdravit propolisová ambra s labdanem z Amber Absolute. A i nadále pokračovala v tradičním fordovském duchu: během několika minut se připojil kumarin s vůní vanilky a připáleného karamelu a mandlí a až do konce udržuje v Tobacco Oud moc příjemný tmavě sladký tón. Samotný tabák se objevil až po rozvonění a nutno říct, že je hodně specifický. Chvilku to vypadalo na surový aromatický tabák. Ten se však s tóny pačuli velmi rychle změnil na popel, odklepávaný z doutníku. Oud jako takový se mi až na tu jeho koženost zde jeví jako poměrně krotký. Za hřejivou, ale příjemnou živočišnost v této fázi je podle mě zodpovědné spíš kastoreum. Celkově tak tahle vůně s ohromující intenzitou a výdrží vyvolává dojem italského elegána v pánském klubu, který si v koženém křesle popíjí kořeněnou whiskey a k tomu pokuřuje doutník.