Hedvábí ani krajku jsem v ní nenašla, na mně voní přesně jako čokoládová tyčinka Joko s jahodovou náplni, která se vyráběla, když jsem byla malá.

Hned na úvod se představí vanilkové rohlíčky, posypané kromě klasického cukru i cukrem skořicovým, ale špetičkou šafránu. Jsou čerstvě upečené a ještě se z nich kouří. Vedle nich vychládá miska s banánovým pudinkem. Silky Woods ovšem není čistokrevná gurmánka. Má ještě i mléčně dřevitou polohu s tóny semiše a ovocného jasmínu.

Silphium je bájná rostlina, užívaná v antickém Řecku a Římě jak pro nejrůznější lékařské účely, tak i jako afrodiziakum, ale i jako koření, která se pěstovala ve městě Kyréna v dnešní Libyi. Bývala vzácnější než šafrán či skořice. Pak znenadání zmizela. Vědci se z dostupných pramenů domnívají, že snad mohlo jít o rostlinu příbuznou s fenyklem. A přesně její vůni se Stora Skuggan snaží interpretovat. Fenyklově sice nevoní, přesto je velmi zajímavou kořenitou orientálkou. Na začátku voní hodně pryskyřičnatě s typickým koženým podtónem labdana, aby po rozvonění dala vyniknout sušenému aromatickému tabáku s drceným pepřem, zázvorem, skořicí a hřebíčkem. Úplné suchosti se ale bát nemusíte, jelikož je osvěžena citrusově kořenitou pelargónií, aby se v základu proměnila v meditativní kadidlovku s pálenou myrhou, cedrem a kůží. Polopaticky řečeno: Silphium je Fate, šmrncnutá Mandalou s tabákem navíc, která se však k mé lítosti kloní už moc do pánska.

U této vůně jsem byla kvůli názvu zvědavá, zda v něm najdu nějakou spojitost s mým oblíbeným kosatcem od Lutense a zda vůbec kosatec uvnitř bude skutečně stříbrný a nezůstane jen u zdobení flakónu jako v případě Gold Leather. Splnilo se mi jen to druhé. Doprovodnou kovovou (stříbrnou) linku lze objevit už v jiskrném citrusově zeleném úvodu. Po chvilce se však rozpustí ve sladkosti růžového pepře a sladké čerstvé rybízové šťávy. Sám kosatec, nastupující hned poté, je krásně zemitý a zahalený do pudrového závoje z mimózy se opět stříbrošedě leskne. Jenže tento chladný vznosný dojem poněkud narušují fialkové bonbóny a neurvale se na kosatec lepí. V základu naštěstí bonbónky mizí a s kosatcem zůstanou už jen „sametově“ zelené lístky fialek s prachovým obláčkem z ambry a náznakem „bíločokoládové“ sladkosti tonky, která jakoby nahrazuje vanilku z Iris Silver Mist. Ne, že bych fialkové bonbóny neměla ve vůních ráda, to vůbec, ale tady možná právě v kombinaci s tím sladkým růžovým pepřem a rybízovým džusem na mě působí tak nějak pubertálně/roz­juchaně a narušuje mi tu kosatcovou eleganci. (NT)

Ze začátku je skutečně ostře kovová až pak se rozvoní po svěžích citrusech s nakyslým zeleným jablkem, ostružinové marmeládě a bílých květech v čele s magnólií s citrusovými tóny. Ovšem sladký pačuliový základ s coca-colovým otočníkem a oudem už je poněkud divoký. (NT)

klasická zelená tuberóza, osvěžená nesladkým pomerančovým květem a doplněná medově nasládlým jasmínem a kořenitým santalem (NT)

Prakticky všechny fíkovky, jaké jsem dosud vyzkoušela, byly koncipovány jako letní kolínské. Tahle se tak chová pouze v prvních minutách, kdy prezentuje autentické sladké zralé fíky s osvěžujícími, čerstvě nakrájeným plátky grepu. Svěžest však postupně odezní a grep postupně vystřídá temnější kožený tón. Rozhodně to ale není pánská kůže, naopak v kombinaci s fialkou vyzní jako černé semišové psaníčko, v němž jsou, jak už bývá pro dámské kabelky asi nezbytné, schováné i fialkové bonbóny. Naštěstí jich je opravdu jen pár V další fázi pak fík jednou stranou zdřevnatí a druhou stranou díky balzamické ambře a bílému pižmu lehce zmoučnatí, přičemž teprve v drydownu získá zásluhou slaného vetiverového podtónu nepatrný náznak středomořského charakteru a co je zvláštní, zároveň začne kombinací těchto složek vykazovat vzdálené typové příbuzenství s Aldheyx.

Má vzdávat poctu Londýnu a nese název mimořádně kvalitní whisky, typickou pro každý zdejší lepší bar. Vyrábí se výhradně z ječmenného sladu, který se ředí vodou, pomocí kvasnic se zakvasí a nakonec se destiluje v destilačním kotli. Potom musí zrát minimálně 10 let, ale spíš více a na lahvi poté musí být uvedeno Single malt, což znamená že pochází z jediné pálenice a nemíchá se s ostatními. Cena jedné takové láhve se v závislosti na jejím stáří a kvalitě pohybuje zhruba od jednoho tisíce korun výše. Typická Single Malt Whisky se vyznačuje plnou ovocnou vůní s jemnými medovými a vanilkovými tóny. I téhle vůni se znovu věnovala s Kilianem již několik let spolupracující parfumérka Sidonie Lancesseur a z ovoce si vybrala švestku. Bezprostředně po nástřiku však ucítíte jen vůni čisté pšeničné, nikoliv ječmenné whisky, jíž až po několika minutách prostoupí vůně výborné švestkové pálenky. Člověk má v téhle fázi opravdu chuť nalít si panáka :) . Po rozvonění alkohol začne pozvolna vyprchávat a Single Malt kolem sebe začne šířit oříškově obilnou vůni, k níž se přidají velmi chutné zkaramelizované švestky s vanilkou, naložené v dřevěném sudu, přičemž pryskyřičnatý základ jim podobně jako v případě Apple Brandy dodá lehký orientální nádech. Ve srovnání s ní je sice v druhé fázi o něco intimnější, nicméně výdrží jsou naprosto srovnatelné.

Není mi úplně jasné, jakou má dle značky spojitost Amy Winehouse a sirén, které svým líbezným hlasem lákaly námořníky do hlubin oceánu. Její hlas byl mimořádný, svůdně řezavý, energický a barevný, rozhodně bych ho ale neoznačila za sladký a samotnou Amy už vůbec ne. Amy rozhodně nebyla lolitkovská ovocně semišová růže na sladce pačuliovém základu s pižmovou vanilkou. Snad jen ve vůni meruňkovice v první fázi bych viděla spojitost s její alkoholovou záležitostí. Osobně bych s touhle vůní spojila úplně jinou zpěvačku a úplně jinou píseň. https://www.youtube.com/watch?v=WXnR7iZy0ZM

V téhle prvotině značky, která má mimo jiné melancholicky odrážet i temnou slovanskou duši, se snoubí osvěžující pelyňková hořkost se sušeným ječmenem, uklidňujícím heřmánek a libečkem, jehož vůni zkvašených citrusů krotí pálená myrha s kadidlem. A přestože ji oficiální složení nepřiznává, zřetelně cítím i hořkoslanou balzamickou ambru, která v kombinaci s pižmem dodává Skarb příjemnou živočišnost – ano, takhle nějak by podle mě mohl vonět statný slovanský dřevorubec.

Nevím, jestli to dělá kombinace s citrusy, červeným pepřem a lístky fialek nebo je jen ve vůních nemám ráda, ale na mně jablečné vůně vyznívají jako jar na nádobí a Skin není výjimkou. Naštěstí po rozvonění zmizí a místo toho ze z jaru vyklube jemná konvalinka se sladkým růžovým dřevem na mechovém podkladu, což už se mi i líbí. (NT)

V případě této vůně značce L´Artisan se spolupráce s Bertrandem Duchaufourem vyplatila, protože po Séville à l'Aube je tu další zajímavá vůně, která na mně opět drží pohromadě. Na začátek si dáme hřejivou whisky s mírně ostřejším bylinným šafránem, kontrastující s kovově chladnými aldehydy a špetkou zeleně a vzápětí už tu máme slibovanou kůži na kůži. Chvilinku je lehce živočišná, ale velmi rychle měkne a mění se do podoby hebké velurové kůže. Přispívají k tomu jednak šťavnaté okvětní plátky růže a sladký kosatcový pudr. Kromě semiše cítíte na kůži i čerstvě nanesenou rtěnku. Nakonec nám kůže splyne s kůží a vůně se zaoblí pod nánosem táhlého karamelu s mléčnými tóny a jemného pižmového poprašku.

Skeiron byl prý v řecké mytologii bohem severozápadního větru, který přináší zimu. A přesně o to se snaží i samotná vůně. Něžná květinově mýdlová vistárie zde společně a opopanaxem evokuje dojem zimní zahrady, která zde jako zázrakem vykvetla v blízkosti kamenné zídky s popínavými růžemi. Před sněhovými vločkami je totiž chrání pálená myrha s palčivě dřevitým hřebíčkem. Druhým aspektem Skironu je potom její gurmánská poloha, přinášející vůni pražených mandlí, obalených ve skořicovém a vanilkovém cukru v dřevěné dóze, které někdo zapomněl na lavičce u zídky. Naprosto souhlasím se slnieckem, každý, na kom Teint de Neige škrobově drhne, by měl Skiron rozhodně vyzkoušet. Tenhle reparát se totiž povedl na jedničku s hvězdičkou.

Ukrývá v sobě vůně lahodné vanilkově mléčné čokolády z toho nejkvalitnějšího kakaa a sametového kadidla s oudem a jehličnatým cedrem. Pokud jsem si někdy představovala, jak by asi voněla Holly Golightly ve Snídani u Tiffanyho, bylo by to určitě nějak takhle.

Ukrývá sklenku luxusního švestkového likéru, okořeněného stroužkem muškátového oříškum hřebíčkem a pačuli, kterou sevře ručka v šafránově semišové dámské rukavičce, zatímco druhá ulomí kostičku bílé čokolády. Popíjíte ji u krbu, z něhož stoupá balzamický kadidlový dým.

V pomalém rytmu se z deštivého podvečera, zahalené do pryskyřičnatého soumraku, vynoří černá sametová fialka z 1996. Před vstupem do tanečního sálu s vysokými studenými vlhkými zdmi se zahřeje sklenkou ambrového koňaku. Odloží svoje kožené labdanové rukavičky a ladnými kroky se pozvolna přemístí ke krbové římse, na níž stojí skleněná dóza s fialkovými bonbóny a mléčně čokoládovými pralinkami, jimiž si ji získal už semiš v 1996.

Coby ivotem pulzující vůně se šafránem, růží a kůží vás přenese na podvečerní indickou tržnici, kde místní obchodníci nabízí jak výrobky ze semiše a kůže, tak i zelená jablka a růže. Neubráníte se a do jednoho šťavnatého jablka se hned s chutí zakousnete a hned po té si koupíte i puget kořenitých růží s jemným nádechem červeného ovoce, zatímco vás na tváří zlehka šimrají paprsky zapadajícího slunce v podobě kašmeranu. (14-07-2017)

Voní jako slunečné podzimní odpoledne na tabákové plantáži, obklopené rozkvetlými pomerančovníky. Lístky tabáku tu sbírají urostlí Kubánci. A zatímco je potom suší nad rozpáleným včelím voskem, ve volné chvíli uzobávají sušené meruňky.

Tenhle Aaron Terence Hughes je celkem veselá kopa. Strčil svojí špindíře do ruky pronikavý čistič koupelen s vůní jablka a hořce zelených citrusů a poslal jí, aby s ním uklidila zaprášený sklad papírenských potřeb, který z drtivé části zaplňují krabice čínských gum s umělohmotným jahodovým aroma. Jenže to mu evidentně nestačilo, takže jakmile skončila práci, poslal ji ještě naškrobit prádlo do nedaleké prádelny s lehce plesnivějícími zdmi.

limetková kůra s citrusově pryskyřičnatým mastixem a špetkou anděliky a to zahaleno opět do sladkého bílého pižma

Po traumatizující zkušenosti s Cuir Venenum přistupuji k vůním, inspirovaným cigaretovým kouřem vždy raději obezřetně, ovšem v tomhle případě vznikla zajímavá kombinace nezapáleného kubánského doutníku z kvalitního tabáku, popelníku, jehož obsah ale tentokrát není navlhlý, jen do něj napadalo trochu jehličí, a tabulky bílé čokolády, kterou někdo položil vedle něj.

Co jiného při takovém názvu očekávat, než meditativní kadidlovku? A to velmi povedenou. Ač zpracovává podobnou tématiku jako Cardinal (kombinace s jehličím), Smoke of God je mi sympatičtější tím, že kadidlo v ní není ledové, ale vlažné, jak jej zlehka prohřívají další pryskyřice s kašmírovým dřevem a nepůsobí tak odtažitě. Prašnost nahrazuje líbivější obláček prachového kakaa, rozpouštějícího se v absintu. To vše vás donutí usednout do kostelní lavice s koženým polstrováním a rozjímat nad veškerou tou harmonií kolem vás.

Je důkazem, že kvalitní švestkový likér nemusí být nutně jen výsadou Toma Forda. Tenhle je typově podobně jako Plum Japonais rovněž smíchaný s najemno namletou teplou skořicí, jen se už nepálí a rovnou ho v semišových rukavicích stáčíme do sudu ze zakouřeného cedrového dřeva.

Je opravdu doutnající orientální, pačuliově kořenitou růží s oudem. Jakmile její loď přestala sužovat štiplavá kadidlová mračna, zakotvila v bergamotově sargasových mořských vlnách nejblížšího přístavu a vystoupila na břeh. Je zahalená do šafránového semiše a kůže. Její hrdlo zdobí náhrdelník z bezových bobulí. Její tvář jemně ozařují paprsky propolisové ambry. Její první kroky vedou na útesy, porostlé mořským mechem.

Vodní ovoce s broskví, citrusovou magnólií a vodními květy předznamenává příchod svěží růžičky přesně v tom stylu, na jaký jsme od této značky zvyklí. Zasněžená je v tomhle případě jemným bílým pižmem. V chladném počasí má tendenci vonět v drydownu lehce avivážově, pro teplejší jarní dny je však ideálním společním podobně jako Masaki-Masaki.