...sušené ovoce
(pomeranče, meruňky, datle).
Sušené ale tak, jak ve východních zemích zabité ryby na spalujícím slunci,
že z něj vykapává šťáva, macerát všeho dobrého a ten, v sirupovitých kapkách, dopadá a pozvolna se vsakuje do zmačkaných tabákových listů, máčených v teplém vosku.
A ten vosk, jednak pokroucené lupeny narovnává, vyhlazuje je
a druhak na nich vytváří tenoučkou krustu...
...a ona vrstvička při sebemenším pohybu praská téměř neviditelnými trhlinkami jak první mikrojizvičky na holčičím srdci...
Není to přeslazené ani nacucané, přešťavnatělé.
Protože zde usušili galony tuberozy, pak namleli na hrubší prach a ten vsypali do husté tmavohnědé, naovocněle orientální tinktury...
...vnímám vláčnou prašnost, jako tuny letního pylu, jež v závějích pokrývá svojí žlutí, kam jen oko pohlédne...
Najednou nevím, jestli se mi vůně vlastně líbí nebo ne.
Nejspíš nakonec ne.
Protože, byť kvalitní, dobře zpracovaná, je
lineární.
Jako když dostanete už rozkrojený dort. Vidíte hned, co je uvnitř, žádné tajemství, překvapení.
Pěkné ale nuda.
A lehce vintage k tomu.
Nejsem ta správná obdivovatelka.
Ale musím uznat, že mi k této vůni jde následující, pro mě nádherný, obrázek...
(no, takže Slowdive v sobě krásu vlastně má...)
Když jsem k Slowdive poprvé přivoněla, úplně jsem roztála, jako bych si připomněla něco překrásného z minulosti. Nejvíc vnímám med a vosk. Přitom med ve vůních vůbec nevyhledávám, je většinou takový sladce vlezlý. Jenže tady ho mám v podobě ještě nehotového medu, takového, který včelky právě nesou do úlu pod rozkvetlým stromem. A díky recenzi Hanky Žabky na Arome jsem si uvědomila, že je tam také dotyk tuberózy podbarvené pryskyřicemi z mé milované Sacrebleu Intense (Nicolaï Parfumeur Créateur). Vůně se drží spíše u těla, ale zato má výbornou výdrž. Dceři se taky líbila, dala by ji však až na třetí místo pro přílišnou medovost.
Úžasná vůně. Vyvážená, nepřeslazená, nádherně hladká. Cítím špetku citrusové svěžesti, závan tabákového kouře, pyl lučních květin, plástve včelího vosku obtěžkané medem, sušené meruňky a nahořklou pryskyřici. Projekce je slušná, výdrž přesahuje 8 hodin. Povinně by ji měli vyzkoušet všichni parfuméři, kteří prohlašují, že bez syntetických složek nelze vytvořit pořádnou vůni.
Voní jako slunečné podzimní odpoledne na tabákové plantáži, obklopené rozkvetlými pomerančovníky. Lístky tabáku tu sbírají urostlí Kubánci. A zatímco je potom suší nad rozpáleným včelím voskem, ve volné chvíli uzobávají sušené meruňky.
Na každou novou vůni Hirama Greena se těším. U něho totiž nikdy netušíte, ať je složení jakékoliv, jaké to nakonec opravdu bude. Jedno je jisté - nebude to nuda a s velkou pravděpodobností to bude hodně originální.
Taková je i Slowdive.
Když nadzvedneme suchou větvičku pomerančovníku, objeví se pod ním ošatka plná usušených meruněk mezi květy kořenité slaměnky. Z medové plástve do ní pomalu stéká hustý pramínek medu, pro který sbíraly včely nektar na kvetoucích tabákových polích a nosily ho do úlu vedle kvetoucí tuberózy.
Teď je tu podzim a tabákové listy tiše visí na dřevěných trámech, slunce a vzduch je barví do zlatova a čas jako by se zastavil.
medová pryskyřice, sladká, hutná, med je lehce zapařený ale jen kapinku, vosk vánoční vonné svíčky
...sušené ovoce
(pomeranče, meruňky, datle).
Sušené ale tak, jak ve východních zemích zabité ryby na spalujícím slunci,
že z něj vykapává šťáva, macerát všeho dobrého a ten, v sirupovitých kapkách, dopadá a pozvolna se vsakuje do zmačkaných tabákových listů, máčených v teplém vosku.
A ten vosk, jednak pokroucené lupeny narovnává, vyhlazuje je
a druhak na nich vytváří tenoučkou krustu...
...a ona vrstvička při sebemenším pohybu praská téměř neviditelnými trhlinkami jak první mikrojizvičky na holčičím srdci...
Není to přeslazené ani nacucané, přešťavnatělé.
Protože zde usušili galony tuberozy, pak namleli na hrubší prach a ten vsypali do husté tmavohnědé, naovocněle orientální tinktury...
...vnímám vláčnou prašnost, jako tuny letního pylu, jež v závějích pokrývá svojí žlutí, kam jen oko pohlédne...
Najednou nevím, jestli se mi vůně vlastně líbí nebo ne.
Nejspíš nakonec ne.
Protože, byť kvalitní, dobře zpracovaná, je
lineární.
Jako když dostanete už rozkrojený dort. Vidíte hned, co je uvnitř, žádné tajemství, překvapení.
Pěkné ale nuda.
A lehce vintage k tomu.
Nejsem ta správná obdivovatelka.
Ale musím uznat, že mi k této vůni jde následující, pro mě nádherný, obrázek...
(no, takže Slowdive v sobě krásu vlastně má...)
Když jsem k Slowdive poprvé přivoněla, úplně jsem roztála, jako bych si připomněla něco překrásného z minulosti. Nejvíc vnímám med a vosk. Přitom med ve vůních vůbec nevyhledávám, je většinou takový sladce vlezlý. Jenže tady ho mám v podobě ještě nehotového medu, takového, který včelky právě nesou do úlu pod rozkvetlým stromem. A díky recenzi Hanky Žabky na Arome jsem si uvědomila, že je tam také dotyk tuberózy podbarvené pryskyřicemi z mé milované Sacrebleu Intense (Nicolaï Parfumeur Créateur). Vůně se drží spíše u těla, ale zato má výbornou výdrž. Dceři se taky líbila, dala by ji však až na třetí místo pro přílišnou medovost.
Úžasná vůně. Vyvážená, nepřeslazená, nádherně hladká. Cítím špetku citrusové svěžesti, závan tabákového kouře, pyl lučních květin, plástve včelího vosku obtěžkané medem, sušené meruňky a nahořklou pryskyřici. Projekce je slušná, výdrž přesahuje 8 hodin. Povinně by ji měli vyzkoušet všichni parfuméři, kteří prohlašují, že bez syntetických složek nelze vytvořit pořádnou vůni.
Voní jako slunečné podzimní odpoledne na tabákové plantáži, obklopené rozkvetlými pomerančovníky. Lístky tabáku tu sbírají urostlí Kubánci. A zatímco je potom suší nad rozpáleným včelím voskem, ve volné chvíli uzobávají sušené meruňky.
Na každou novou vůni Hirama Greena se těším. U něho totiž nikdy netušíte, ať je složení jakékoliv, jaké to nakonec opravdu bude. Jedno je jisté - nebude to nuda a s velkou pravděpodobností to bude hodně originální.
Taková je i Slowdive.
Když nadzvedneme suchou větvičku pomerančovníku, objeví se pod ním ošatka plná usušených meruněk mezi květy kořenité slaměnky. Z medové plástve do ní pomalu stéká hustý pramínek medu, pro který sbíraly včely nektar na kvetoucích tabákových polích a nosily ho do úlu vedle kvetoucí tuberózy.
Teď je tu podzim a tabákové listy tiše visí na dřevěných trámech, slunce a vzduch je barví do zlatova a čas jako by se zastavil.