je to kopa čerstvě vypraných bílých košilí, navoněných Freudian Wood. Akorát mně se ten mléčný santal s podtóny kokosu mísí ještě kromě párou zahřátých plastových kolíčků na prádlo a zrníčky vanilkového lusku zase i s vůní omítky.

Fuj, to jako vážně někdo chce vonět po hořkých bylinkách (pelyněk, bazalka, šalvěj, popelníkovém vetiveru se slanými podtóny a tonkově sladkém bílém pižmu?

Tahle vůně není nic jiného než variace na Diorovu Eau Sauvage jen s tím rozdílem, že z bylinek je tu navíc tymián a místo růže, karafiátu a jasmínu trocha nazelenalých fialek, které ale souzní s chyprovým základem, v němž dominuje vetiver. Taky to ovšem znamená, že je vyloženě pánská. (NT)

Je vidět, že tady se duo Tom Ford a Jacques Cavallier teprve trénovalo, pokud jde o použití kadidla a dalších pryskyřic ve vůních, ovšem byl to zatraceně dobrý trénink a spolu s původní verzí Opia si podle mě jako jediné zaslouží přívlastek provokativní, pokud jde o vůně této značky. I když na Nu už je znát modernější pojetí. Prvotní náznak svěžího bergamotu je bleskově utlumen náloží kardamonu, ten však není typicky štiplavý, že by se vám kroutil nos, ale kovově chladný. Květiny mají celou dobu opravdu jen dokreslovací úlohu, vlastně se dlouho ani nedá říct, že by to byla nějaká konkrétní z nich, spíš to jsou křehké bílé okvětní plátky, osvěžené kapičkou rosy se zelenými lístečky. Proti nim stojí v kontrastu jakoby suchá květinová pikantnost (karafiát?), čemuž pomáhá i kadidlo, zřetelně se deroucí na povrch. Teprve po jejím odeznění se ve vůni mihne slabounký náznak květinové sladkosti, jíž by tedy mohla mít svědomí orchidej. Zase však rychle mizí pod přívalem suchého, pikantního cedru, směsi pryskyřic a špetky mléčného santalu a vytváří tak pro mě podmanivě temnou orientální dřevitou kompozici.

Naprosto čistý zelený jasmín, který zapouští kořínky do vlhké zeminy. Později získá už jen medově nasládlé tóny, ale pořád je to jen jasmín. Je krásný, má neskutečnou výdrž, ale i tak by mě brzo přizabil.

Tuhle vůni ocení hlavně milovníci klasického, lehce štiplavého kostelního kadidla. Zde je osvěžené citrusy a lehce podbarvená květinami a vanilkou.

Tahle vůně má představovat nejen osobní vzpomínky Claude Marchala na Granadu, ale obecně zprostředkovat atmosféru tamějších nocí. Inu v Andalusii jsem strávila jednu ze svých nejhezčích letních dovolených, takže vím velmi dobře, že takhle krásně to tam nevoní. Spíše bych řekla, že takhle bílokvětinovka vyjadřuje atmosféru, kterou jižní Španělsko pulzuje. Zastupují ji rozkvetlé pomerančovníky, svěží zeleň a gardénie. Granadské cikánky vám zde místo snítky rozmarýny nabízí fialky, pomeranče, ale i fialkové bonbóny. Ylang s vůní přezrálých banánů, vydatně přislazený vanilkou pak posílá vůni ještě více na jih. Celkový španělský temperament pak podtrhne santalové dřevo v základu, jímž se Nuit Andalouse vzdáleně přihlásí k samsarovskému odkazu.

U této vůně mě překvapila především její něžnost. Přece jen, když jsem si zde přečetla, že inspirací J. P. Guerlaina byly jeho dojmy z argentinských tančíren, nějak jsem nechápala, protože ty mám spojené s tangem, které jsem měla v hlavě uhnízděné coby temperamentní tanec a z obrázku toho v případě tance člověk moc nepozná. Teprve po shlédnutí příslušných videí mi došlo, že tango má různé polohy, nejen tu rychlou, ale může to být i volnější plynulá řeč dvou těl něžně vyjádřujících vzájemnou náklonnost. V takové interpretaci už NdA vidím. http://www.youtube.com/watch?v=jmby9J42OfE Pokud jde o samotnou vůni, "odvázanější" je akorát ta počáteční lehká pepřová sprška se svěžím liči, pak už vystoupí pro mě jemná růže (to je přesně ten moment, kdy se tanečníci o sebe zvolna otírají svými těly). Přidává se kosatec a květiny se pomalinku halí do pudrového kabátku. Dokonce i ten santal v základu je velice krotký a uhlazený. A přes tu její zdánlivou křehkost a intimitu se drží na kůži velice zdatně.

Tak tady se moje představa průsvitnosti a výsledek toho, co z vůně vzešlo na mé kůži, nějak neshodují. Za svěžími citrusy a lehkou zelenou ostrostí následují květiny – tedy s jasmínem a vonokvětkou nemám problém, ovšem vadí mi ta moje věčně problematická lilie, co se mi tam vkrádá. Po rozvinutí vystoupí medová sladkost zkombinovaná s nahořklou dřevitostí, chvilku i trochu drsnější živočišno a teprve se objevuje něco, co by se mi snad i líbilo, kdybych na to nemusela čekat tak dlouho: letní travnatá louka a v ní kopa meruněk prohřátých sluncem. (NT)

I v tomto případě se jedná o reedici stejnojmenné vůně z 30. let minulého století, která nese v názvu označení slavného pařížského dostihového závodiště a údajně má vykreslovat tamější atmosféru. A svým způsobem se dá říct, že ji tu najdeme, budeme-li už úvodní citrusové aldehydy s nazelenalým pikantním kardamomem považovat za tamější orosenou travnatou plochu a muškátový oříšek za tehdejší dřevěné tirbuny. Ovocná růže s jasmínem a pudrovým kosatcem po rozvonění by pak zase mohly představovat květinovou výzdobu klobouků dámských návštěvnic zdejšího hippodromu. kožený tón labdana zase jejich rukavičky, aby nás nakonec hřejivý balzamický základ s mechovými tóny vrátil opět a zelené závodiště. Jde sice trochu lépe do prostoru než třeba L de Lubin a i lépe drží, nicméně ve srovnání se samotným Chanelem No. 5 to pořád není vyložená hitparáda.

Jak si svatební noc představuje Christian Provenzano? Jako schodiště, jenž osvětlují jen hořící svíčky, vedoucí k potemnělé místnosti s posteli se sametovým baldachýnem, obsypanou okvětními plátky růží a hořce zelenou andělikou.. Vzduchem se line důvěrně známá vůně meditativního kadidla. Na stole leží nedopité sklenky s červeným vínem a nedojedený karamelový dort s našlehaným vanilkovým krémem s kousky hořkých mandlí. Ano, tahle noc má v sobě příslib magie, požitkářství a smyslnosti.

Nekonečná poušť. Slunce pálí k nevydržení až tak, že se vám slaným potem rosí čelo. Rty máte žízní už celé rozpraskané. V tom najednou uprostřed skupiny balvanů objevíte pichlavý růžový keř. Mineralita jeho zelených lístků působí jak živá voda. Slunečný žár je ovšem nelítostný a během chvilky ji zcela zadusí tak, že všudypřítomná slanost je až k nevydržení, jak máte celé tělo v jednom ohni (téměř smrtící dávka kašmeranu s kmínem). Samotnou růži ale naštěstí nespálí. Ta naopak nabere na ambrové síle a získá kořenitý červenoovocný nádech a kapku tonkové sladkosti.

Noční tuberóza tedy rozhodně není o tuberóze. V mém případě je hlavně o sladce nazelenalé andělice s jemně štiplavým kardamomem, svěžími citrusy a limonádovým růžovým pepřem. Ke koření se záhy přidá nezralé mango. Květin se dočkáte až po rozvonění. Těžko ale rozlišovat, kde začíná olejovitá bulharská růže, mýdlový ylang a kde končí zelená tuberóza. To by ovšem nebyl ten problém, že na mně tahle kombinace voní jako babiččin prádelník, horší je, že se v další fázi najednou objeví hřebíček se styraxem a pižmem a vytvoří na mé kůži z květin podobně jako u andry prášek na praní, smíchaný s omítkou, který byl dlouho uzavřený v nevětrané dřevěné truhle. Duchauforáda jak vyšitá, jediné štěstí je, že ve srovnání s jinými vůněmi tohoto typu nemá zase až takovou výdrž a po l´artisanovsku se do dvou hodin rozpadne.

Je goutalovskou variací na Mon Guerlain s tím rozdílem, že v úvodu místo levandule osvěží citrusové kapky s líbívým růžovým pepřem. Pak už se skutečně rozvoní máslové karamelky (pižmo+vanilka-tonka) z Mon Guerlain s tím, že tyhle jsou zasypané vydatnější hromadou bílého pižma a tím pádem méně sladší a nadýchanější a zároveň jsou lehoulince podbarvené kadidlem.

Oficiální stránky sice hovoří cosi o inspiraci vulkanickou erupcí za mrazivé noci a stříbrného svitu měsíce, no podle mě si spíš tento pán uspokojuje ve vůních svůj kožený fetiš. V tomhle případě vzal kysele svěží rebarboru a rozmačkané listy rybízu, suchý prachový šafrán a s pomocí kovových nástrojů, krémové vanilky a teplého kadidla vyčinil kůži tak, aby změkla do semišova. Zároveň jí zbavil živočišného podtónu a použil jako potah na staré křeslo s dřevěnými opěradly (suchý cedr a muškátový oříšek). Jediné, co u téhle vůně zásluhou přidaného červeného bobulového ovoce odpovídá, je barevný odstín, ale stejně se pořád nemůžu ubránit dojmu, že se nám tu někdo snaží stát se druhým Bertrandem Duchaufourem.

Název vůně je palindromem a zároveň jménem starověkého egyptského boha. Byl zosobněním prvotních vod chaosu a považován za jakéhosi „tvůrce lidstva“. A podle mýtů z těchto pravod povstal právě v podobě lotosu. A zhruba v tomto duchu se nese i samotná vůně. Otevírá se svěžími citrusy s trpkou, přesto však máslovou hruškou. Po rozvonění vyniknou jemné vodní květiny tak, jak je můžete znát např. z Omnia Crystalline. V tomhle případě jsou akorát doplněny trochou krotkého jasmínu a zlehka prohřáté ambrou. Jinak disponuje podobným dřevitým základem se špetkou bílého pižma. Na léto určitě nebude špatná, nicméně když uvážíte, kolik oproti ní stojí bílá Omnia, tak mi přijde její uvedení na trh docela zbytečné.,

Tuhle vůni jsem chtěla vyzkoušet kvůli poznámkám na www.parfumo.de u Soleil de Jeddah, že prý se jedná o jen přelitý Nur do jiného flakonu. Takže jak to tedy je? Ano, našlo by se tu pár styčných bodů, ale je poznat, že v SdJ si s tím Stephane Humbert Lucas trochu víc vyhrál. Citrón je tady díky kombinaci s pelyňkem vyloženě trpký, chybí pomerančový květ, heřmánku je pomálu a kombinací s teplým kadidlem rozhodně nejiskří, naopak drhne. Společná je jen "prachová" ambra, jinak je Nur mnohem víc zemitější a koženější. Po pudrovém kosatci tu není ani památky. Místo něj jsou tu navíc sušené meruňky, slepené k sobě medem. Největší paseku mi tady bohužel dělá cedr. Střídá totiž ostrouhanotužkovou a ostrou, až čpící podobu. Trochu blíž se sejdou až v drydownu skrze prachově nadýchanou vanilku a jemné pižmo, avšak stále tu přetrvává stopa ořezaných tužtiček. (NT)

Nuvole je vůni pro všechny, co hledají něco nekomplikovaného, osvěžujícího a zároveň lehce pudrového. Kombinace lnu a bílého pižma přináší vůni čistě vypraného naškrobeného prádla, které voní po citrusech. (NT)

Tuto značku jsem osobně úplně nepochopila. Vydává se za niche a přitom plodí jednoznačně mainstreamové vůně. Nymphessence v tomto rovněž není výjimkou. Jedná se o variaci na téma Chloé, kde citrusově svěží magnólii s pomerančovým květem, frézií a ovocným jasmínem doplňuje kyselá mandarinka, oslazená v úvodu pár kapkami hruškové šťávy. Tradiční pižmově-cedrový základ samozřejmě nemůže chybět.