Ostrejší úvod – korenie s bergamotom, sladne, pridávajú sa Veľké Kvety, ale stále v sprievode bergamotu a korenia, čo im dodáva určitú protiváhu a dramatičnosť „veľkej vône“…bergamot neskôr ustupuje santalu a drevám a vôňa sa ustaľuje do kvetinovo-drevitého orientu. Je to naozaj „veľká vôňa“ v tom najlepšom slova zmysle, hrdá, komplexná a neuveriteľne krásna…
Je vidět, že tady se duo Tom Ford a Jacques Cavallier teprve trénovalo, pokud jde o použití kadidla a dalších pryskyřic ve vůních, ovšem byl to zatraceně dobrý trénink a spolu s původní verzí Opia si podle mě jako jediné zaslouží přívlastek provokativní, pokud jde o vůně této značky. I když na Nu už je znát modernější pojetí.
Prvotní náznak svěžího bergamotu je bleskově utlumen náloží kardamonu, ten však není typicky štiplavý, že by se vám kroutil nos, ale kovově chladný. Květiny mají celou dobu opravdu jen dokreslovací úlohu, vlastně se dlouho ani nedá říct, že by to byla nějaká konkrétní z nich, spíš to jsou křehké bílé okvětní plátky, osvěžené kapičkou rosy se zelenými lístečky.
Proti nim stojí v kontrastu jakoby suchá květinová pikantnost (karafiát?), čemuž pomáhá i kadidlo, zřetelně se deroucí na povrch. Teprve po jejím odeznění se ve vůni mihne slabounký náznak květinové sladkosti, jíž by tedy mohla mít svědomí orchidej. Zase však rychle mizí pod přívalem suchého, pikantního cedru, směsi pryskyřic a špetky mléčného santalu a vytváří tak pro mě podmanivě temnou orientální dřevitou kompozici.
Kostel, ve kterém někdo nedopatřením místo svíčky zapálil santalovou tyčinku. A je to tedy síla!!!
Ostrejší úvod – korenie s bergamotom, sladne, pridávajú sa Veľké Kvety, ale stále v sprievode bergamotu a korenia, čo im dodáva určitú protiváhu a dramatičnosť „veľkej vône“…bergamot neskôr ustupuje santalu a drevám a vôňa sa ustaľuje do kvetinovo-drevitého orientu. Je to naozaj „veľká vôňa“ v tom najlepšom slova zmysle, hrdá, komplexná a neuveriteľne krásna…
Je vidět, že tady se duo Tom Ford a Jacques Cavallier teprve trénovalo, pokud jde o použití kadidla a dalších pryskyřic ve vůních, ovšem byl to zatraceně dobrý trénink a spolu s původní verzí Opia si podle mě jako jediné zaslouží přívlastek provokativní, pokud jde o vůně této značky. I když na Nu už je znát modernější pojetí.
Prvotní náznak svěžího bergamotu je bleskově utlumen náloží kardamonu, ten však není typicky štiplavý, že by se vám kroutil nos, ale kovově chladný. Květiny mají celou dobu opravdu jen dokreslovací úlohu, vlastně se dlouho ani nedá říct, že by to byla nějaká konkrétní z nich, spíš to jsou křehké bílé okvětní plátky, osvěžené kapičkou rosy se zelenými lístečky.
Proti nim stojí v kontrastu jakoby suchá květinová pikantnost (karafiát?), čemuž pomáhá i kadidlo, zřetelně se deroucí na povrch. Teprve po jejím odeznění se ve vůni mihne slabounký náznak květinové sladkosti, jíž by tedy mohla mít svědomí orchidej. Zase však rychle mizí pod přívalem suchého, pikantního cedru, směsi pryskyřic a špetky mléčného santalu a vytváří tak pro mě podmanivě temnou orientální dřevitou kompozici.