Musím souhlasit s Martulou. Mon Parfum Pearl asi nejvíc evokuje pootevřenou mušli s perlou uvnitř, ležící na pláži, kterou sem zanesla svěží mandarinková mořská pěna společně s pár ostružinami. Jako bohyni Afroditu ji obklopuje několik okvětních plátků sněhobílých růží a něžných pivoněk, poprášených vanilkově sladkým bílým pižmem. Ano, Micallef dokazuje, že vůni Meteoritek lze vytvořit nádherně i bez fialek.

Lutens nám udělal pirátské/námořnické pačuli, u Jovoy se nám pokusili o revoluční pačuliovku a la Woodstock a co náš milý Ramón? Ten nám jí posunul na elegantní úroveň, bez sklepní či skladové zatuchlosti, zvýraznil chyprové vyznění a květinově gurmánské tóny, slint. Nejprve vás osvěží chladná zeleň (tipovala bych mátu nebo nezralou limetku z mojita) a vzápětí už přichází pačuli, aby předvedlo všechny své krásné podoby od vůně zeleně, prašné/pudrové zemitosti a dřevitosti až po vůni kakaa a karamelu. K tomu se jako svěží vánek připojují "sametově" zelené chyprové tóny. Dalším zjemňujícím prvkem je květinová sladkost muškátů s medově nasládlým jasmínem bez jakékoliv známky živočišnosti. A vše je jen zlehka zahříváno ambrou a tenkou kouřovou linkou kadidla. Tohle není žádný plesnivý sklep z Coromandelu, ani nákladní či pirátská loď se zásobami kakaa, tohle je večer při svíčkách v dřevěném zahradním altánku s pelargóniemi a jasmínem, v jehož blízkosti se nachází malé, uměle vybudované vodní jezírko. A jako bonus tu máme na mlsání pralinky a karamel.

I když mám pomerančový květ ráda, jen málokterý mě dokázal zaujmout natrvalo a MPN k nim patří, nemluvě o tom, kolik sbírá komplimentů. On je tu totiž velmi něžný a voní po lesních jahodách. Na začátku je osvěžený i citrusově nazelenalým petitgrainem s dřevitými podtóny, který posléze vystřídají nesladké, najemno namleté mandle. Po rozvonění pomerančový květ malinko zesládne, když jej přikryje hebká vanilka s bílým pižmem, avšak nepřestává příjemně jiskřit. Ve srovnání s ostatními čistými parfémy je sice tělovější a po třech hodinách ho musím přiživovat, ale nepostrádá tu guerlainovskou učesanost a hladkost.

Zářivá? Rozhodně. Nejprve vás naláká žlutými půlměsíčky kandovaných mandarinek s najemno nasekanými mandlemi, aby vás po rozvonění pošimrala slunečními paprsky jasmínu z Promesse de l´Aube s jemně nadávkovaným kašmeranem místo ylangu a lehounkým lékořicovým a pižmovým popraškem z původní La Petite Robe Noire.

Složení se sice zaklíná bergamotem, ale já osobně zde zcela zřetelně cítím naprosto stejnou měkkou natrpklou hrušku s jiskřivou limetkovou šťávou a droboučkými konvalinkami z Tendre, doplněnou navíc perlivými kokakolovými tóny otočníku. Po rozvonění se pak ze Sensuel vyklubou svatební mandle s bíločokoládovou polevou, poprášené vanilkově sladkým jemným bílým pižmem.

Má nádherný ovocný úvod, v němž se misí měkká a zároveň natrpklá hruška s jiskřivou limetkovou šťávou a citronovou dužinou. Najdeme tu i pár konvalinkových zvonečků, které ovšem v mžiku zakryje obláček růžového pudru, z něhož se nakonec podobně jako v případě Sensuel vyklube Cuir Beluga, jen pižmovější, ale především s daleko lepší intenzitou a výdrží.

V úvodu v sobě spojuje pikantní dřevité tóny muškátového oříšku a osvěžujícího růžového pepře se šťavnatou mandarinkovou dužinou a meruňkovou vonokvětkou a s trochou fantazie se dá říct, že může evokovat vlněnou tapisérii, příjemně sametovou na omak. Problém nastává, když se po rozvonění přidá trpký koriandr s oudem, které na mé kůži vytvoří tón podivně nahořklé spálené gumy. Odvanou až v základu, kdy se Mon Seul Désir projeví jako jemná kožená vůně s balzamickou ambrou.

Tahle vůně má být údajně inspirovaná surrealistickými obrazy belgického venkova a oficiální stránky pak ještě zmiňují cosi o tiché eleganci belgické královské rodiny, ukryté za těžkými sametovými závěsy. Inu mně voní hlavně po čerstvé, najemno nasekané citronové trávě, hebounké, sametové levanduli s bílým pižmem, suchých dřevech v čele s cedrem, doplněných hřejivou ambrou. Takže vlastně obojí by jistým způsobem by snad i souhlasilo.

Jako monodie nebo také seconda practica se označuje hudební styl, vzniklý kolem roku 1600. Jde o jednohlasý zpět se skromným doprovodem. Prapůvod má už toto slovo ovšem v řečtině, kde znamenala báseň nebo jednohlasou píseň, v níž někdo oplakával smrt jiného člověka. No a o čem nám zpívá tahle vůně? Jsem rozjuchaná ovocenka se ultra svěžími citrusy, šťavnatými sladkými mirabelkami a švestkami. Abych nevypadala příliš rozpustile, nechám se umravnit trochou hořkého zeleného galbana a vypůjčím si kyselou rebarboru a orosenou čajovou růži z Rose Ikebana. No ale protože jsem puberťačka, dám si karamelky, ovocnou žvýkačku, vyndám si z dřevěného pouzdra pudr (suchý santal a pižmo), abych si vylepšila make-up a vyrážím na svou první diskotéku, kde diskžokej mezi tanečníky čas od času vypustí obláčky kouře – netušit, že to má být nikovka, tipovala bych to na novou Juicy Couture nebo něco podobného. (NT)

Tak tahle vůně určitě nebude pro třasořitky.Obsahuje pačuli v koncentraci 50 % a je to znát. Začátkem, osvěženém nakyslou mandarinkovou šťávou, sice tak trochu připomíná kafrovou mast s kousky dubové kůry a malinko vám protáhne nosní dutiny. Po několika minutách se však větrovost pozvolna začne rozplývat díky postupnému přilévání hřejivého rumu, vůně se uhladí a ke slovu se dostane pačuli. V první chvíli se vyznačuje navlhlou zemitostí, ale řekla bych, že ta vlhkost pochází spíš od doznívajícího rumu, teplého kadidla a drhnoucí kůže. V další fázi se už ovšem překlopí do elegantní suché pačuliovky s ambrou a trochou cedru, kterou v základu zjemní špetka vanilky s pižmem. Vyzní sice celou dobu jednoznačně pánsky, avšak z dosavadních pánských vůní FM je první, která voní stejně dobře i na mně a jako protiklad k Portrait of a Lady se bude opravdu hodit.

K vytvoření této vůně prý Pierra inspirovaly lesy kolem Auvergne. A ten začátek je prostě skvostný: kombinace pačuli, papyru a chladného "mramorového" kadidla skutečně evokuje potok, který teče skrze les plný mechu a kamení, jak se o tom píše v propagačních materiálech. Dokonce i ten suchý drhnoucí cedr by mohl představovat stromy v tomto lese. Jenže to by se do toho nesměla vložit asi tak tuna slaného kouřícího vetiveru a kadidlo by se nám nesmělo přetvořit v prašné, teplé a dusivé a spálit vše na troud. Kde je těch slibovaných osm dřev :( ?

Auvergne je historická oblast a bývalý region, nacházející se přibližně ve střední Francii. Z geografického hlediska jeho povrch pokrývají pahorkatiny a vrchoviny, přičemž značnou část území zaujímá vulkanický masiv s několika horami. Na tom by pro nás nebylo zase nic až tak zajímavého, kdyby jejich svahy každoročně koncem května nepokryly narcisy, jimiž byla inspirovaná tato vůně. Kombinací zeleného kardamomu, bergamotu, šalvěje muškátové a růžového pepře se v ní totiž zrcadlí lány vysokých travin, pokrytých krůpějemi ranní rosy.. Především v ní však najdeme slámově žluté narcisky se zemitými a kořenitými podtóny a snopy čerstvě usušeného sena, které místní rolníci v kožených rukavicích sváží s pomocí koňských povozů.

Naprosto souhlasím s Miru. Montaigne je možnou odpovědí pro ty, které zklamala poslední velká reformulace Boucheron pour Femme. Obsahuje podobné nahořkle svěží citrusy, kapku aldehydů, bylinky, slunečný jasmín se slámově žlutými narciskami s kořenitými a zemitými podtóny a máslově ovocný ylang ylang. Meruňky v tomto případě nahradil černý rybíz a tuberózu s kosatcem sladká mimóza s vůní vanilky, sena a najemno nasekaných mandlí z Farnesiany, díky níž Montaigne působí mnohem načechraněji. Dalším spojovacím bodem je potom je krémově sladký vanilkový základ s kořenitým santalem, balzamickou ambrou a špetkou bílého pižma. Zářivé podzimní slunce ve flakonu.

Studené mramorové kadidlo s pudrovým kosatcem, vanilkou a bílým pižmem mi připomíná spíš 450 (Farmaciaa SS. Annunziata) než Bois d´Iris. Jen tady je toho kadidlo o trochu víc a je tu navíc sladce dřevitá myrha s cedrem. Intenzitou a výdrží je někde napůl cesty mezi 450 a Bois d´Iris, což je vzhledem k husté olejovité koncentraci dost zvláštní. Čekala jsem to lepší.

Já to věděla, že tuhle značku stojí za to prozkoumat víc :) , protože pokud někdo lkáte nad koncem Trouble od Boucheronu, Moody by vám ji možná mohla částečně nahradit, pokud jde o kombinaci citrón s vanilkou a zároveň přidat něco navíc. Začíná vůní hořkého bergamotu, velmi brzy se však přidává "ovocný jasmín" postrouhaný citronovou kůrou a na prach rozemletými mandlemi. Kolem nich nádherně perlí otočník se svými "coca-cola" tóny ve dvojici s "pudrovou" vanilkou. Zespoda vše podpírá pikantní cedr se špetkou hřejivé pryskyřičnaté ambry podobně jako v již zmiňovaném Trouble, zde však navíc se snítkou sušených bylinek. Nakonec se v drydownu po pár hodinách přidává k ambře i tocha karamelu a vytvoří na ní medově sladkou, nikoliv však přeslazenou, vrstvu podobně jako v Kalematu.

Je veselá tuberóza, osvěžená bergamotem a frézií a proslazená marakujou, orchidejí a tonkou, do níž po rozvonění vpluje gardénie. Měkkostí pižmového základu s marshmallow mi trochu typově připomněla takovou tuberózovou variaci na LPRN2. Líbí se mi tam ten zapracovaný vetiver, který zakouřeností a slaností tlumí tu obvykle protivnou marakujovou sladkost.

Už loni mi při prvním zkoušení na papírku nápadně připomněla Coco a teď na kůži se mi to jenom potvrdilo. V Moon Dance byl akorát místo mandarinky použit bergamot, vynechala se skořice, zůstal jen koriandr, ale jinak je tu stejná růže s jasmínem, pomerančovým květem a ylangem. Jen sem přimíchali navíc jen krotkou tuberózu, švestky a malinký úlomek fialkového bonbónu. Ponechali dokonce i stejný pačuliový základ s ambrou, místo orientálního opopanaxu přidal bílé pižmo a vypustil tonku s vanilkou a santalem. Přesto ani přes všechna tahle škatulata to opisování od Chanelu pořád nezapře.

Grepová šťáva s pikantně nasládlým růžovým pepřem nás uvedou do Indie, jak psala blackviolet. Čeká na nás rýžový dezert s kokosem a mangovým krémem. Vůni zároveň podbarvuje gumový jasmín s tropickým ylangem a plumérií. Zároveň voní i po bílé písečné pláži. (pravděpodobně bílé pižmo v kombinaci s vetiverem) a slunci (kašmeran). (NT)

Voní jako mix perlivé citronové limonády se sladkou malinovkou, na který se po rozvonění snese špetka pižma. V základu už vůni jen doplní vzdušná dřeva. Přesto pěkná svěženka.

Začíná jako zemitá kosatcová vůně s výrazným hořkým zeleným galbanem a osvěžená pomerančovým květem a mandarinkou, aby se po rozvonění proměnila v pižmovou kosatcovku s koženými a písečnými tóny. Viděla bych to na zapomenutou koženou bundu, povalující se na marocké pláži. Tohle se hodně povedlo.

Oficiální stránky značky říkají cosi o inspiraci jakýmsi jezdeckým soubojem na koních v marocké poušti. Počáteční kombinace svěžích citrusů a pikantního zázvoru tomu ještě moc nenapovídají, ale nazelenalý vetiver by už mohl s dávkou fantazie představovat start z oázy do pouště, neboť vůně se postupně stává díky labdanu a nasládlému kakau suchou, kouřovou a prašnou až písečnou. Po cestě se osvěžíme několika kapkami coca-coly. A máme tu i trochu hřejivého pižma, které by mohlo představovat onoho koně, na jehož hřbetě jsme se do pouště vydali. Ovšem nejedná se o závod, spíše to vypadá, že s sebou vezeme v karavaně menší náklad dřeva. Jen je škoda, že ta coca-cola má tendenci bonbónkovatět.

Je první vůní zcela nové tzv. hadí kolekce a poznáte to už od prvního nástřiku, že se od svých předchůdkyň dost odlišuje. Kombinuje studenou, nakyslou čerstvou šťávu z ostružin s inkoustem, která se pozvolna s rozpouští v teplém kadidle, čímž malinko připomíná vůně Comme des Garcons s tím, že tohle je ovocnější a uhlazenější. Po několika minutách se objeví kůže, která mně osobně hada, ovíjejícího se kolem vás, jak slibují propagační materiály, nepřipomíná. Je sice ochlazená kardamomem, avšak díky opopanaxu a pudrovému kosatci působí spíš měkce semišově.a v další fázi zásluhou cibetky i lehce živočišně. Drydown je potom ve znamení dřevité myrhy, balzamické ambry a kakaového aroma styraxu.

Navnaděná nedávnou zmínkou od jerry jsem se rozhodla zkusit tuhle vůni znovu, ale v první chvíli jsem se lekla, že buď se mi po té dlouhé době změnil vkus nebo u Moschina reformulovali i toto nebo obojí, protože ta lehce řezavá frézie, která mě praštila do nosu ihned po nástřiku, se mi moc nelíbila. Galbanum se jen tak nesměle krčilo za ní. Nicméně hned po té se začala proměňovat k lepšímu a dokazovat že přece jen i u Moschina umí slušnou vůni. Nejprve s pomocí zimolezově zkaramelizované a zároveň lehce připálené švestky, postupně se pak přidal hřebíčkový karafiát se suchou dřevitostí muškátového oříšku a kořenitá růže s mýdlovým ylangem. V téhle fázi mi evokovala dojem starodávného prádelníku s květinovým mýdlem, což v základu ještě umocnila pryskyřičnatá ambra s kořenitým santalem a vanilkou. Typově mi připomíná Obsession od Calvina Kleina v trochu lehčí verzi.

Spíš než lesní vůní ji osobně vidím především jako poctu tradičním květinovým chypre jako Magie Noire ve vintage verzi. Kombinuje natrpkle svěží zelený bergamot s mýdlovou růží, zeleným jasmínem a tropickým ylangem. Celá tato opulentní kytice spočívá na plnokrevném mechově zeleném podkladu s příjemně nadávkovaným živočišným kastoreem a cibetkou a koženými tóny. Zároveň díky pudrovému kosatci s bílým pižmem a špetkou vanilku ukazuje i něžnější tvář.

V čem jsou dcery Matky Přírody tak zlobivé? Milují černorybízové bonpari, slazený hruškový kompot a čokoládové pralinky s jahodovou náplní. A vůbec nejradši s nimi usednou na mech, přes který přehodí kašmírovou deku (pudrově pryskyřičnatý opopanax) pod jehličnatý cedr a mlsají.