bílé květiny jsou křehoučké, jako by zrovna rozkvetly, jejich vůně je jemná a osvěžující, jako přivonět zrána přes čerstvě napadanou rosu. její kapka utkví na nose. ovoce je hladké a jeho šťáva je sice nasládlá, ale vůbec ne těžká, taky taková čerstvá a svěží. na chvíli se mihnul Andyho oblíbený asfalt, ale teď zase zmizel. vystřídal ho nesladký pudrový poprašek. a růže, cítím růže a lehoučkou tuberózu a jemnou ambergris a tangerinku a bílou broskev a lesní ovoce a hladké suché dřívko! a je mi úplně jedno, co píše složení. podoba: dost zjemněný Accord Oud zasypaný kosatcovým pudrem.

Chupito Marcipan Louve

lepší než klasický Loukhoum, jemnější, uhlazenější

vanilková, pro mě ničím výjimečná.

višně, resp. griotka přechází do sladce sirupové vůně teplého těla, mandle příliš nevystupují. zimní, ženská vůně. ... Louve je hebká, hladká, intimní, když počkáte, vsákne se do kůže a splyne s ní a bude jako nasládlá teplá vůně těla. je tam ten sirup a nakonec i mandle, ale naštěstí nejsou příliš výrazné, podle mě to není vůně čistě o mandlích. (a pokud vám úplně nesedne, tak bude třeba jako mandle obalené cukrovou polevou na perníky – vyzkoušeno na jiném testovacím objektu ;) ) /// višně, resp. griotka přechází do sladce sirupové vůně teplého těla, mandle příliš nevystupují. zimní, ženská vůně.

Osobně bych ji v černé kolekci zařadila mezi Beyond Love (po které taky následuje; navazuje na ni tématem bílých květin) a Sweet Redemption – zde kvůli podobnému vývoji. Zpočátku se na nás vyloženě vyvalí jasmín s vážným podezřením na touhu porazit nebohého pozorovatele indoly a jakousi připálenou štiplavostí. Chvílemi si vítr nesoucí omamnou vůni s proužkem kouře pohrává se zelenými snítkami a pak, po chvíli (preventivní) nepozornosti se s jasmínem setkáváme znovu, ale tentokrát nám zesládl jemnou, téměř nesladkou vanilkou v kombinaci se známým hebkým bílým pižmem. Nakonec je z toho vůně, jakou jsem dlouho hledala, protože většina kombinací bílé květy + vanilka je tak akorát dobrá na hlavobol, kdežto toto je decentní a jemné. Při detailnějším zkoumání můžeme najít ještě lehkou mýdlovost a drhnoucí dřevitou zelenost v základu.

čokoládové marshmallow, tenoučká vrstva čokolády podobná Brulure de Rose, jinak prostě bonbónek

jak je Good Girl Gone Bad ve verzi extreme lepsi, tak tady to rict nemuzu. Uz je to fakt moc, intenzita bolehlavova. A min sladka, jak nekde pisou, fakt neni

fialky a prach

citrusovo-zelený saponát

Vezměte Reminiscence Dragee, takový ten sladký pudřík s troškou Lipa, přidejte krotkou tuberózu, řekněme Kiliánovu Beyond Love, ale bez těch zelených lístečků, smíchejte a nalepte cenovku. Je to hezoučké, milé, to nepopírám, dokonce se mi asi líbí z této kolekce nejvíc, ale jinak se poněkud nudím. /// Edit 2020: Hromada sladkého ovocného pudru, pouťový pendrek - ne lékořicový, ale taková ta barevná gumová trubka s měkkým prostředkem - a z toho občas vykoukne houbička gardénie (spíš více než méně) nebo pestík tuberózy. Přisypeme ještě sušenou smetanu s vanilkovým aroma, zdrsníme ňuňavou strukturu kysnoucím suchým cedrem a máme hotovo. Intenzita značná.

sterilní (ale fakt hrozně) vůně čistoty naškrobeného a naavivážovaného prádla na čertstvém vzduchu, poněkud agresivní, asi kvůli pepři. ona vlastně nevoní špatně, ale na sobě bych ji nemohla vystát.

Klasická Chloé Love je vyprané prádlo s nesladkým krémem, na mně osobně i s pepřem. Verze Intense se celkem solidně oprostila od běloskvoucích cíchů a zamířila směrem mně příjemnějším – do sladka – přičemž si uchovala to lepší, co původní verze nabízí. Nejvýraznějším tónem je lahodná kombinace vanilky, benzoinu, tonky a pižma ve variantě „opravdu hustý puding“. Do toho tu máme pěkné a nepříliš běžné, typicky pro Chloé trochu avivážové, květiny – šeřík a vistárii (ten hyacint a kosatec bych tam osobně musela hledat) – promíchané v symbióze. Výsledkem je sladce květinový tělový krém, variace na „čistotu“ pro milovnice vanilky. Vůně je lineární, co naplat, intenzita a výdrž očekávaně vynikající.

Ve stručnosti nějaká ta omáčka: Linda Gerlach je byznysmenka a mimo to i fotografka (tj. umělkyně), kterážto kombinace ji spolu se zálibou ve vůních přivedla k parfémům. Tento výtvor z roku 2008 je ovšem jejím jediným a má to být parfémové ztvárnění egyptského symbolu ankh, zvaného také (překvapivě) „key of life“. Vůně je docela jemná a ordinérní, na denní nošení a s ničím zajímavým. Citrusová hlava je běžná kombinace nosurvoucí kyselosti se saponátem, dávající ovšem jako bonus tušit, že tenhle citrus už byl rozkrojený trochu déle, než bylo záhodno (ten rybíz tam tentokrát opravdu nesedl, byť proti němu obecně nic nemám). Po trestuhodně dlouhé době se naštěstí dostáváme k té lepší části, jelikož následuje klasické pudrově květinové srdce s růží a trochu gumovým ylangem, na nasládle dřevitém základě, přičemž ten ne moc povedený santal (mně připomíná ten z Tam Dao, což určitě není nic pochvalného vzhledem k podobě s tužkou a nějakým technickým mazadlem) je zachraňovaný bílým pižmem a ambrou.