Mám velké dilema, jestli mi je sympatičtější toaletka nebo Couture. Edp je totiž krajně hrozná, řvavá, připálená, drhnoucí, levná, přeslazená, bleh. Edt je lepší, jednak v ní absentuje ta přismahlá lékořice a jednak je o něco svěžejší. Mimo typické třešňově ovocné růže a pačuli se tu objevují i dívčí maliny a sladké je to stále dost, ale přece jen je to o krapet lepší díky zdůrazněnému bergamotu a zelenému jablku, co tam přihodili. To vůni nadlehčuje a není to jako když sloní noha houpne na starožitný porcelánový servis.

Při první zkoušce jsem tam na začátku tu krémovou pistácii cítila, jsem si jistá! Ne tak později - tentokrát mě tahal za nos řezavě citrusový čistič koupelen doplněný otočníkovým pudříkem, asi aby se neřeklo (ale jestli chtějí, aby se to jmenovalo "květ mandloně", pro mě za mě..). A po delší době nám z toho po pár planých pokusech o ovocnou růži laskavě vystupuje třešňový vycmrndlý čaj s náznakem lékořice a přesušeným pačuli s intenzitou hodnou eau fraiche (a otravností hodnou intenzity podstatně větší), přičemž koupelnový čistič nás samozřejmě neopouští - přece jarně-letní svěžest, žejo. No tak jestli tohle je Guerlain, další odnož LPRN snad raději nezkoušet.. Thierry, co to proboha posíláš do světa?!

princezna v růžových šatičkách (se sklenkou oblíbeného alkoholického nápoje v ruce) :D prostě sladce dospělá, tak trochu parfémový oxymóron... --- zajímavá hořkosladká vůně, maršmeláci mě sice ve složení děsili, ale zpočátku jsou udusáni hořce zeleným galbanem, které je později zjemněno květinami. velmi zajímavý počin.

pokus o vůni deště zůstal jen u pokusu, bohužel to nevoní ani jako zmoklý prales (po čemž jsem tajně toužila), ale jako zaprášený a od země poněkud tlející prales. náznak květin, zeleň, vetiveru dost

Nazelenalý neindolický jasmín rychle sládne do žvýkačkové podoby, než ho zahalí průsvitný kadidlový opar. Zkrátka: zakouřená žvýkačka. Po půl hodince není po jasmínu ani památky, kouřová stopa se teď prolíná s tělovým pižmem a působí poněkud drhnoucí efekt. Stručně: nic neříkající a nic moc pižmové nic. Nevím, čím mě před časem ze vzorku tak zaujala - snad že se nezdála tak sladká, že se jasmín zdržel déle a společně s nasládlým pižmem působil sympaticky. Možná je to počasím, teplo předtím vs. zima teď, ale nemáme si co říct.

Ne že by mě úplně brala myšlenka na parfémové ztvárnění pokojíčku pro panenky nebo snad dost podivný marketingový text k této vůni, ale určitě mě bere Antonio Alessandria. Tahle vůně je, jako kdybyste v plnotučném mléce oslazeném vanilkou rozmixovali ovocné lipo. Právě jako když tyhle bonbóny rozdrtíte na pudrový prach, jak jsou suché, v mléce drhnou. Ten náznak omítky je tu překvapivě příjemný. Vedle toho je tu měkce pižmový maršmelákový pomerančový květ s máslovým ylangem (plusové body!), ale není tolik sladký, jako v jiných vůních typu Kilian Love. Nakonec se přidá ještě krémová tonka podpořená mléčným santalem, působí dohromady jako našlehané mandlové latté (další plusové body!). Ale aby to nebylo jen tak - víte, jak voní hlavičky bárbín? Po latexu... Zvláštně něžně futuristická květinová gurmánka.

Začíná jako vodnaté zelené lístky jahodníků, na kterých se po důkladném zalívání urodí pár jahod. Jsou sice celkem přirozeně vonící, ale moc syté, svítilo málo sluníčka. Stonky mezitím na nejsilnějších místech zdřevnatěly, ale po hlíně ani památky, místo ní je kolem fialkový pudr. Je to takové poněkud skleníkové a dost jemné.

Carevna mi neodbytně evokuje ženu barokních tvarů, extrovertní, dobře naladěnou, trochu hlučnou, ale s příjemným sametovým hlasem. Už skoro týden nevylezla z bytu, když přišla otevřít kurýrovi, na sobě zmačkané pánské tričko, messy bun byl opravdu messy a ve tváři spokojený výraz. Vůně je živočišně kořenitá, s velkou dávkou římského kmínu, cibetky a kostusu a odpovídající úrovní vůně člověčiny. Tomu ještě napomáhá menší porce sladce rozehřátých bílých květin bez květinovosti, tuberóza v kombinaci s kmínem zahodila ovocné knedlíky do škarpy a nacpala si do kapes jen pár kousků sušeného ovoce, za ruku popadla pomerančový květ, dala mu medovou pusu a v roztrhaných minikraťasech si to štráduje vstříc všem pižmovým doupatům vystlaným kožešinami. Má štěstí, že i její přirozená vůně, nasládle pižmově ušpiněná s živočišně temně zeleným mechem, je shledávána atraktivní. Do Londýna za ní přijel vintážní Musk Tonkin.

pylová, "sladkosvěží", autentická, ale lineární

Počáteční maliny v mléčné čokoládě zlehka posypané pikantním červeným pepřem mě zaujaly a příjemně překvapily. Bohužel se z nich po nějaké době stal spíš ovocnokvětinový sirup s krystalky cukru, aby se vůně oklikou zase vrátila k sympatické podobě benzoinu oslazeného krémovou vanilkou s pikantně kořenitým nádechem a červenoovocným pudrem. Ani v té mně příliš nelibé střední sirupové fázi ale nebylo nic syntetického a na to, jak nejsem fanouškem moderních slaďáren, hodnotím toto jako hezké a nositelné.

psáno nedlouho poté, co se v ČR dostala do parfumerií...: Přemýšlím, z jakého úhlu se na ni mám dívat. široce vzato, je to sladká zapomenutelná líbivka, v užším náhledu je to ovšem jedna z těch lepších, co se v parfumerii najde. ovocnokytičková gurmánka na pačuli; ty pralinky a tonka moc hezky vyniknou a líbí se mi tam. zbytek je tak nějak… běžný. a flakon testeru byl hrozivý. hrozivě mohutný. (a vzhledem k tomu, že v současné době je to davovka a milion jiných se opičí...)

dost sladká ovocno-květinová jemná chypre v klasickém duchu (překvapivě na rok 2000) s mírně živočišným nádechem. obávám se, jestli by ve větším množství nevyvolávala nevolnost. vetvičníku absolutní minimum, jinak broskev, tuberóza a i přes složení musím trvat na tom, že tam cítím narcis..

trochu žvýkačková, jakožerebelsky růžová (to nedělá ten obal, ta barva se mi fakt vybaví), poměrně mladistvá, na nositelku nenáročná, ovšem nepřipadne mi zoufale generická jako jiné vůně tohoto typu. je to vůně sladce květinová, hruška nashi v hlavě a květinové srdce (růžová růžička – napůl poupě, a ten poměrančový květ jemný, neindolický) jsou poměrně zřetelné, sladší (pižmo-vanilka-tonka) základ o sobě dává spíš tušit a vůni zjemňuje.

Zdá se mi zpočátku podivně vodnatá. Andělika je fajn, ale trochu zahuštěná, ne jako tady, kde ji někdo naředil okurkovou limonádou bez citronu, zato s pár kapkami zelené dužiny čerstvě vymačkané z nařízlého stonku aloe (ano, aloe) plného vody. Do toho někde za rohem váza s jednou maličkou gardénií... Co je dobré: není tu ani náznak shnilé zeleně nebo žampionů. Vůně je lehká, jarní... Jenomže já se prostě nechci a nehodlám cítit jako vodní víla. Ovšem kdo rád vodní vůně řekněme částečně ve stylu Water Calligraphy od Kiliána, protože to je to jediné, co mi připomíná, tzn. bez hrůzy zvané vodní tóny jako oficiální složka, jen prostě neskutečně vlahá jen díky kombinaci složek... - ten bude spokojen, protože objektivně je zajímavá a pěkně zpracovaná.

silná, vlezlá, ovocnokvětinově sladká