Velký večer začíná docela do pánska, s aromatickou a trochu nahořklou levandulí, což se mně osobně moc nezamlouvá. Brzy však začne sládnout, nejprve skořicově kořenitě, labdanově a lehce koženě a za krátko čím dál víc vanilkově s pryskyřičným benzoinem a krémovou tonkou, až je z toho skoro gurmánská ambra bez doplňujících elementů, které známe z jiných ambrových vůni (kouř, růže apod.). Jestli někdy byla živočišná, tak v aktuální formulaci není a tím pádem je medovou Absolue pour le Soir inspirovaná opravdu jen velmi vzdáleně.

Začátek je výrazně trpce zelený, jako když trháte hodně dužnaté listy a rostliny na břehu potůčku, pod hustým keřem, kde je celý den stín a vlhko. Brzo se zmírní, potom se rozvíjí v závislosti na počasí. Buď zůstane vůně převážně dužnatě nahořkle zelená, zdůraznila bych hlavně tu nahořklost, která je v popředí před zeleností (nejde o suchost nebo bylinnost). Další variantou jsou bílé loupané mandle, hladké a nasládlé, trochu zapudrované fialkami. Nebo se můžete dočkat křehké marcipánové krusty. Tak či tak, vůně inklinuje ke zvláštní zelené gurmánskosti. Ale ať už se vydá daný den kteroukoli cestou, v závěru všechny míří stejným směrem: výrazný květ zimolezu se skoro hmatatelným medově nasládlým pylem, lehce doplněný zvlhlým jetelem (trpká zeleň zmírní zhruba z úrovně „lopuch a kapradí“ :) ). A v této podobě vydrží dlooouho…

Jemné pačuli s vůní suchých lístků, na začátku se sladkou mátou, později v podobě vlhké hlíny se šťavnatě ovocným nádechem, až po uhlazený santal bez jakékoli tíhy. Proč je dle názvu zelené nevím, zpracované je pěkně, ale slaboučké.

Oho, tak tohle je hotová chaloupka na kuří nožce, takové doupě, kde i to malé okno je zatažené těžkým zaprášeným závěsem a v tom jediném paprsku světla víří prach a všude jsou různé police a dřevěné skříňky a nádobky a více či méně usušené bylinky (a možná i krysí ocásky, dračí oči v různých nádobkách a tak). Místo podlahy je udusaná hlína, v místnosti jsou náhodně umístěné svíčky, zapálené i napůl vyhořelé, se ztuhlým odkapávajícím voskem připomínajícím krápníky v jeskyni, taky nejrůznější vonné tyčinky tu kouří a čmoudí, vonné balzámy, i jedlové větvičky v ohništi, nad kterým v obrovském kotli líně buble (blp....... blp.......) nazelenalá hustá tekutina... a dlouhé tenké prsty svírají tisícistránkovou knihu v kožené vazbě, ručně psanou černým inkoustem na zažloutlém papíře, s notně osahanými listy, občas mezi nimi nějaká ta snítka bylinky, a z kotle stoupá magický dým... Nevím, jak vy, já to tipuju, že dneska bude k večeři elixír mládí, tak snad se tahle šarže povedla.

Voníš po levanduli rozemnuté v dlaních a prachu hlíny u cesty, suché, kamenité a udusané. Voníš jako horké tělo, rozpálené sluncem a chůzí mezi poli. Voníš jako letní poledne, když máš na hlavě odrbaný slamák a ležíš v oschlé trávě, ale obloha se náhle zatáhne. Voníš jako začínající podzim a těžké šedé mraky, kam až oko dohlédne, když stojím sama za zavřeným oknem a pozoruju svět. Voníš jako moje poslední myšlenka před usnutím, jako její klid, jako vyrovnaný úsměv, když se člověk po dlouhém dni odevzdá do náruče spánku. Voníš jako usušená levandule vedle postele a čisté, vyžhlené povlečení. Voníš jako bezstarostnost, když vedle tebe zapomínám na všední dny. Voníš jako noční toulky městem a pohled na tisíce světel v dálce. Voníš jako naděje na lepší zítřky, jako lechtání paprsky slunce po ránu, jako levandulová limonáda v hipsterské kavárně, kde mají každou židli jinou. Voníš (mi). /// možná by tak mohly vonět vyprané cíchy v Provence :) dojem mám suchý, osvěžující. být fanouškem levandule nebo jižní Francie, pořídím si ji na léto. ... suchá prachová levandule, částečně mi připadá, jako bych žehlila naškrobené prádlo. uklidňuje mě.

Rozkrojený zralý fík jako marketingové obrázky k Orto Parisi, suché a lehce drhnoucí lístky černého čaje a nesladký kosatec za tím schovaný. I když je ten fík poměrně výrazný, není sladký a slupka není zelená, je tmavě fialová. Pudr v silném, hořkém darjeelingu s jedním procentem vetiveru místo bergamotové kůry ve složení, co přesně tak akorát příjemně drhne. K tomu na pozadí vjemů krémový santal, který nám připomene - nechte Premier Figuier Extreme (L'Artisan, původní flakon) pořádně uzrát, a když si k tomu uvaříme ten čaj, budeme si blíž, než se zdá. Přesto však nejde z hlavy ten explicitní detail fíkové dužiny, což náladu vůně posouvá hodně jinam.

kosatec a kmín! SOS!

dřevitá