knizky tam jsou stary i novy, kuze mekkoucka tenoucka a nekdo si k tomu dava sladky bily vino

Pastelově smetanová vůně zdobné pudřenky, trošku mastná jako rozemnout v prstech vysoce pigmentované oční stíny. Voní po heliotropu a pár fialkách a ambrově tonkovém krému. Jako přesunout se o sto let zpět a otevřít šuplík s líčidly.

mýdlo

umělá řvoucí zlatá vůně, evokuje mi ženu, která se zoufale snaží být čím není (tzn. věčně mladá), místo aby těžila ze svého zralého ženství, a která zároveň poukazuje na svůj vysoký životní standard

„Voní“ na vás Shalimar jako asfalt, spálená guma, jetá kůže a pořádně syntetická vanilka? Ale přesto vás zajímá? Zkuste tohle. Začíná to ostřejšími citrusy a bergamotem, které postupně prodchne hustý, trochu štiplavý kouř s tóny sušené, bylinně aromatické levandule, aby se to zanedlouho rozpustilo v hutné, sladké, krémové a syté vanilce s větší dávkou tonky a zřetelným náznakem drhnoucího páleného styraxu z Oriental Brulantu… Co tak můžu posoudit podle toho, jak Shalimar vonět má, Ligea je sladší. Intenzita i výdrž jsou ovšem rovněž působivé.

Za základ posloužila papyrově maliníková růže z Rose of No Man‘s Land, ale proč se ji nepokusit udělat modernější?! No jasně, místo papyru přidáme kožený šafrán ještě vylepšený kovovými podtóny a budeme říkat, že je to jako orientální! A jak to na začátku zvesela hulákalo „haló, tady jsem!“, ztratí se to do tělového vzdechu suchého růžového papíru velmi rychle.

omamné lilie a asi tak tři prachová zrníčka koření

Vůní na téma opalovací mléko a tropický ostrov je x(yz), ale tato se podle mě povedla a je moc příjemná. Máslový ylang je smíchaný s jemně pryskyřičným, vanilkově sladkým benzoinem a všechno je to hebké a nadlehčené měkkým bílým pižmem, které je základem této kolekce. Nic nikde nedrhne, všechno se jen tak krémově prolíná, pomaličku a beze spěchu jako líné odpoledne v houpací síti pověšené mezi dvěma palmami.

Mojito pro pány. Limetková šťáva i s nahořklou kůrou, příjemně přírodní, ne jako v jiných vůních, kde je limeta jako by ji někdo nakreslil zeleným zvýrazňovačem. Svěže zelená bazalka a uklidňující aromatický tymián se zdřevnatělými stonky se suší se na okně. Nesladký kosatcový pudr s květinovým nádechem přidává něžnost. Celé je to vzdušné a příjemně jednoduché, bezstarostné. Taková aromaterapie, idea středomořského venkova.

Cypřiše a hinoki, když se setmí a ochladí a vůně okolí jsou intenzivnější. Čas se zastavil, voní dřevitým zeleným jehličím a vlhkou hlínou, nádechem měkké hřejivé kůže, jemným kouřem a nočním životem, dokud je ještě sladký.

Máte rádi karamel a lékořici? Nemáte? To je úplně jedno, protože Lira vás to naučí, a to bez stínu pochybnosti, že byste nakonec oproti svému původnímu přesvědčení neskončili klečící na zemi a žadonící, že chcete ještě jednu tuhle rajcovní karamelku. Lira štědře dopřává ochutnat luxusu sladké, ale nepřeslazené vůně, kdy karamel důkladně promíchaný s bílým pižmem a hladivou vanilkou tvoří nadýchanou, nasládlou, hebkou směs, ze které vystrkuje růžky suchá skořice a dokonale odměřená dávka lékořice, to vše pěkně malebně umístěno na venkově ve Středomoří, kde za oknem kvetou lány levandule, jejíž bylinnost je sametově ohlazena výše popsanou nasládlostí. A přitom absolutně nehrozí, že by Lira komukoli převrátila žaludek. Ono to stejně není ještě všechno. Z jejích mnoha vrstev dýchá květinová zahrada i zakouřené dřevo, odhalují se na kůži důsledně skryté za hlavními aktéry. Zdají se vám gurmánky nevinné a někdy docela prostoduché? Tahle není. Za závojem dlouhých černých řas schovává jiskřičky v očích. Lira se chce vdechovat s přivřenými víčky, a chce, abyste za ní neomylně zamířili v davu. Takže je libo ještě jednu rajcovní karamelku? Mně teda jo. P.S.: výdrž a intenzita ohromující.

Gramodeska, doutnajici kuze, brutalni chypre, co se prolina Gardoniho vsim, a tri bile kvitky