vražedný karamel. strašlivě sladká.

nevěřila bych, že to napíšu, ale toto je normální bolavá noha. zřejmě s ambrou, myrhou, kadidlem a růží. kombinace na mé kůži ovšem děsuplná.

Toto je zvláštní. Na slunci přesušená stará kůže s patinou, která kdysi prošla špínou doslova všeho druhu. Zaprášená, od hlíny, potu, "stájového nepořádku", umaštěná, ochytaná, uválená, plná zbytků suché trávy, zmoklá a zase uschnutá... Dohromady to vůbec nevoní hezky, přesto je kolem hřejivá aura, nesladce ambrová, hladká, důvěrně známá, uklidňující. P.S.: Prošla ne úplně citlivou reformulací.

L’Air des Alpes Suisses (Tauer) Vůně na 110 % odpovídá svému názvu. Přivítají vás vrcholky hor pokryté lesy, čerstvý vzduch, vůně jehličí mísící se se suchou levandulí a všechno je jasné a zalité sluncem – jak obrázek z pohlednice… Jste na procházce po horské louce, brodíte se zelenou trávou, užíváte si čistou, nedotčeno přírodu. Míříte do údolí, do lesa, les postupně houstne a spolu s ním i vůně. Jehličí doplněné dřevem se stává výraznějším, byť je levandule stále patrná, a hlavně: vůně tonkově sládne… Připadne mi, jako z „rodiny“ L’Eau v tom smyslu, že chybí typická březová kůra, kůže, kouř; na druhou stranu oproti L’Eau je nepochybně výraznější. Jako kdyby se smíchala Jersey (Chanel) a Relique d’Amour (Oriza L. Legrand) a končilo to ve stylu Le Male (Gaultier). Začátek může kvůli suchým aromatickým bylinám vyznívat trochu pánsky, což mě nijak netrápilo, ovšem to finální houstnutí a sládnutí rozhodlo, že vůně je sice povedená, ale není pro mě. Procházka po vrcholcích švýcarských Alp ale nabízí opravdu krásný zážitek z přírody.

neomamná lípa. nuda.

Co mají společného Bronze Goddess, Soleil Blanc, Terracotta Le Parfum a třeba Mayotte? Že s nimi lidé běžně asociují pobyt na pláži, opalovací mléko, dovolenou. Jenže. Opravdu trávíte dovolenou pravidelnou reaplikací silně parfémovaného opalováku, držíte v ruce čerstvě rozpůlený kokos a cítíte kolem hodně vanilky? Já třeba na sebe dám opalovák maximálně dvakrát, skáču ve vlnách, ležím na obyčejné osušce na písku a nechávám slunce ze zahřáté kůže s pozůstatky opalováku usušit kapičky mořské vody, cítím příjemně šimrající paprsky slunce a sůl ve vzduchu. A tohle je L'Ambre des Merveilles. Reálná dovolená bez Photoshopu. Jemná hřejivá ambra, lehce zkaramelizovaná vanilka a slaná mořská voda.

Vlahé syté květiny s dužnatými okvětními plátky vás obklopí ze všech stran. Dominuje zcela nežampionová gardénie doplněná mydlinkovým neroli a kapkou bergamotu, v základu s téměř neznatelně drhnoucím suchým cedrem a proteplené tělovým bílým pižmem. Vůně je hladká, zaoblená, čistá, ale nikoli sterilní, jde hezky do prostoru a dobře drží. Mimořádně příjemná na začátku jara, jako cítit každým pórem probouzející se přírodu - byť ta vlahost působí svým způsobem skleníkově (ale ne dusně).

Zviratko nefalsovane. Vylepsena realisticka Louve/vlcice, s mlecnymi tony

Další Sergeova čistota... Voní jako sušené oregano, jemně zeleně hořké, v úvodu pikantněji s černým pepřem a později tlumeně dřevitě s nádechem nesladké lékořice, ale pořád jako byste si sušili bylinky z květináčků na okně a chtěli doplnit staré dřevěné kořenky. Není to vyloženě kuchyňská edice a oceňuju, že tady nestraší žádný řízný citrus. Tohle je hezky minimalistické, nevnucuje se, ale uznávám, že by bylo potřeba se hodně polévat.

zajímavé, hezké, hrozně mi to připomínalo jetel, čtyřlístky :)) ale pro mě jinak nenositelné.

nejlepší Lolita

nejprv kopec sladkého pudru (kosatec, fialky, heliotrop, bílé pižmo a všechno, na co fantazie stačí a je způsobilé a schopné vonět pudrově) s docela zajímavým náznakem lékořice, ale netrvalo dlouho a tradiční lolitovský pendrek to převálcoval. ale i kdyby ne – proč bych měla chtít vonět jako vymydlené mimino? :think: (a tuplem jako vymydlené mimino s připáleným pendrekem) edit: ke konci pendrek zmizel a nastoupila malinová sladkost. za změnu k lepšímu to moc nepovažuju…

„Some fresh air in the rusty old water pipes.“ - teda u Lutensů to doslova drtí – kdo proboha vymyslel dát dohromady pepř a eukalyptus?? (kdo asi.) je to jak protahovací sprej do nosu proti rýmě :twisted: za krátko nastupuje marketingem avizované kadidlo, ne ve smyslu kouřova, ale spíš chladu. a ty rezavé trubky by se tam taky našly. vůně je velmi chladná, opravdu až ledová, a suchá. kov, kámen, led. jako je to nepopiratelně originální počin (prej rebélie aktuálním trendem absolutní čistoty – haha! já myslím, že SL dokázal dát novou dimenzi i tomuhle), ale pokud bych měla vybrat, volím původní L'Eau jako rozhodně o poznání nositelnější. ... nejprve pepř + eukalyptus, posléze i kadidlo působící velmi chladným dojmem. kov, kámen, rez.

Zvláštní vůně, zajímavá a přitom neofenzivní, neutrální. Ve své podstatě je to tělová vůně, pižmo s nesladkým pudrem. Výraznou složkou je prachově jemné, suché koření /hlavně koriandr, pak trochu skořice, v pozdějších fázích se o slovo výrazěji hlásí hřebíček/ které vůni činí jemně štiplavou, pikantní. Suché růžové plátky dodávají nádech ženskosti, strohá kořenitost taje jako hnětená v teplých dlaních a sládne jemnou, velmi málo zřetelnou vanilkou. I přes poměrnou vyváženost složek suchých a hřejivých, krémových, lehce zemitý a opět spíš suše laděný základ s pačuli a cedrem jasně definuje, že toto nebude (další) sladká orientálka, ale vůně velmi decentní.

mýdlo