Podobně jako Gardénia je i L´Ambre de Carthage novou interpretací stejnojmenné vůně z roku 1924. Má symbolizovat ducha dlouhého náročného dne, stráveného na dobrodružné transsaharské cestě. Lépe řečeno má připomínat karavanu, která se se svým drahocenným zbožím vydala na tuto cestu pouští a jen příležitostně si během této tour mohou její účastníci dopřát odpočinek ve stínu jedné z životadárných oáz – potud tedy spojení s Kartágem, které se nacházelo v severní Africe při pobřeží Středozemního moře.
A já s tou druhou půlkou názvu i souhlasím, podobný pouštní výlet zažijete třeba u Tauerovy L´Air du Désert Marocain (i když tam to máte i s dehtovou/olejovou skvrnou z porouchaného auta). Začínáme totiž tím odpočinkem v podobě svěže nahořklého bergamotu, zjemněného trochou čaje pro uhasení žízně. On má ale hlavně broskvovou příchuť (osmanthus), jen na hladině hrnku plave osamocený jasmínový kvítek. A už se vydáváme do pouště a tam už zůstaneme.
Tvář vám bičuje suché kouřové labdanum, s hořkoslanou ambregris a dalšími pryskyřicemi. Takže jak jsem řekla, svým způsobem to vlastně exotický výlet je, i když náklad té karavany v podobě nějakého koření jsem během této cesty nenašla. Avšak trvám na tom, že v první polovině názvu by stejně tak dobře místo ambry mohlo být labdanum nebo osmanthus, protože ambra tu nijak zvlášť nad ostatními složkami nevyniká, vlastně vůbec, jenže to už by neznělo tak hezky, že?
...jantarově zlatavá a jantarově hutná a táhlá vůně...
Voní po měkoučce husté a teplé pryskyřici obarvené jemně živočišnou ambrou s čokoládovým mramorováním ohlazené pačuliovými listy a zasypávané santalovými hoblinami...
Tahle ambra není těžká, těžkopádná,
jakoby ji nadlehčuje vánek jasmínového čaje, díky kterému také není šance,
abychom se v časoprostoru dostali do dávných věků...
...pro milovnice ambrových vůní taková meditativně zahřívací...
Podobně jako Gardénia je i L´Ambre de Carthage novou interpretací stejnojmenné vůně z roku 1924. Má symbolizovat ducha dlouhého náročného dne, stráveného na dobrodružné transsaharské cestě. Lépe řečeno má připomínat karavanu, která se se svým drahocenným zbožím vydala na tuto cestu pouští a jen příležitostně si během této tour mohou její účastníci dopřát odpočinek ve stínu jedné z životadárných oáz – potud tedy spojení s Kartágem, které se nacházelo v severní Africe při pobřeží Středozemního moře.
A já s tou druhou půlkou názvu i souhlasím, podobný pouštní výlet zažijete třeba u Tauerovy L´Air du Désert Marocain (i když tam to máte i s dehtovou/olejovou skvrnou z porouchaného auta). Začínáme totiž tím odpočinkem v podobě svěže nahořklého bergamotu, zjemněného trochou čaje pro uhasení žízně. On má ale hlavně broskvovou příchuť (osmanthus), jen na hladině hrnku plave osamocený jasmínový kvítek. A už se vydáváme do pouště a tam už zůstaneme.
Tvář vám bičuje suché kouřové labdanum, s hořkoslanou ambregris a dalšími pryskyřicemi. Takže jak jsem řekla, svým způsobem to vlastně exotický výlet je, i když náklad té karavany v podobě nějakého koření jsem během této cesty nenašla. Avšak trvám na tom, že v první polovině názvu by stejně tak dobře místo ambry mohlo být labdanum nebo osmanthus, protože ambra tu nijak zvlášť nad ostatními složkami nevyniká, vlastně vůbec, jenže to už by neznělo tak hezky, že?
...jantarově zlatavá a jantarově hutná a táhlá vůně...
Voní po měkoučce husté a teplé pryskyřici obarvené jemně živočišnou ambrou s čokoládovým mramorováním ohlazené pačuliovými listy a zasypávané santalovými hoblinami...
Tahle ambra není těžká, těžkopádná,
jakoby ji nadlehčuje vánek jasmínového čaje, díky kterému také není šance,
abychom se v časoprostoru dostali do dávných věků...
...pro milovnice ambrových vůní taková meditativně zahřívací...