Modrá, průzračná vůně. Zpočátku výrazně větrová, balzamická, ale chladivým způsobem, je v ní ohromný prostor, hluboký nádech. Pár minut. Poté jí však dojdou síly, klopýtá a kloní hlavu, padá… leží tváří v podrostu, ze kterého podvečerní slunce vytahalo všechny vůně, a do očí se jí směje osamělý svišť.
...se občas v lese ztrácí zmatení senioři,tak tenhle chudák dědoušek se tudle v zimě navoněl levandulí co dostal pod stromeček,pojedl štědrovečerní tymiánovou specialitu své snachy a šel se projít a našli ho až na jaře a to už vrůstal do porostu a sladce se rozkládal,orchidej?lilie? No leda by mu je šupli pozůstalí : Spi sladce
PS : po ukončení fáze deprese recenzi snad edituji
úvod mě zaujal, byl vzdušný, přitom hutný, vůně rychle zesládla a zdála se fakt úžasná - vůně bylinných mentolových bonbonů, mátových a sladce medových, bohatě vonících lučním kvítím a čerstvými bylinkami - vzpomínka na hašlerky... zajímavá, příjemná, živá vůně... a trvá a trvá.. nesnesitelně dlouho beze změny. když konečně změna přišla, sladké hašlerky se proměnily v bylinné pastilky dr. Theisse proti kašli - nesladké, suché seno ze stonků a listů máty, šalvěje a různých dalších bylin. léčebný účinek zaručen, ovšem chuť nevalná:-(
Pronikavá, svěží, vypraná, až avivážová vůně. Horský vzduch ve Švýcarských Alpách, ale ze začátku spíše v hotelu než v přírodě - tekuté mýdlo v zásobníku u umyvadla, vyprané bílé ručníky, dřevěné pryčny ve wellness - přitom vůně nepůsobí hřejivě, je docela studená. Po nějaké době začala sládnout a hrozily ty zmiňované bylinné bonbóny, ale naštěstí se zase vrátila chladivá svěžest. Vůně pak osciluje mezi přírodou - slunce, voda, vzduch - a avivážovou svěžestí. A já si konečně uvědomila, kterou vůni mi to připomíná: Ciel od Amouage.
V případě této vůně jsem doufala v pokračování Causse Méjean, kterou Andy vytvořil pro Richard Lüscher Britos. To se mi bohužel nesplnilo - sice obsahuje levanduli, jehličí, skaliska a dokonce i tonkovou sladkost, ovšem v naprosto jiném poměru a především levandule tu rozhodně nehraje hlavní roli. Stejně jako Fleur mě za ranního aldehydového kuropění přivítá zaprášená štěrková cesta, lemovaná jehličnany, levandulí a skalisky. Jak pokračuji dál, na tváři mě lechtají hřejivé sluneční paprsky, prosvítající mezi stromy a díky březovému dehtu v nose pošimrá kouř z klestí, které pálí místní lesník.
I k mé smůle mi ovšem nabízí bylinné bonbóny, které bohužel odjakživa bytostně nesnáším a navaluje se mi z nich, no slušnost mi bohužel nedovoluje odmítnout. Pranic mi přitom nepomůže, že jsem navoněná Andyho nadýchaně pižmovou L´Eau s něžným pudrovým kosatcem a sladkým pomerančovým květem, ani to, že slunce mezitím stačilo zapadnout a alpský vzduch začal studit, že kolem zurčí horské potůčky, citrusová štiplavost meduňky a hořkost šalvěje bonbónů mi totiž celou tu horskou idylku dokonale znechutí.
Skály přikryté bílým krémovým sněhem, alpské květiny, bílé protěže, modré hořce, citrusová meduňka a sladkým pudrovým pylem obtěžkané lilie. Les pod skalami voní jehličím, dřevem a zlatou pryskyřicí.
Nasládlé bylinky smíchané s větrovou levandulí přecházejí na ambrový krém na holení, z nějž vykukují tóny vlhkého mechu a chladných skal. Závěr patří sladkému pudru. Čekal jsem podstatně zajímavější vůni. Takový tuctový výtvor je od Tauera zklamání. No nic, srovnání s L’Eau mě mělo varovat. Výdrž přesahuje 6 hodin.
Zdá se, že k těmto alpským vrcholkům bude každý stoupat vlastní cestou. Já na ní vyrazila s příslibem horské procházky, při níž nebudu trpět závratí, ale užiju si čerstvý vzduch a kvetoucí alpské louky.
Vyrážím od parkoviště, cesta je štěrková a minerální suchý tón zvířeného prachu se začne prohřívat, jak sílící slunce rozpaluje okolní jehličnany vonící pryskyřicí. Jdu už půl hodiny, ale slibované louky s orchidejemi nikde. Poznenáhla začne les řídnout, vzduch je chladnější a v zeleném podrostu podél pěšiny se objevují byliny. Bezděčně rozemnu pár lístků mezi prsty a pak už mě ta vůně, citrusově štiplavá jako meduňka a hořká jako šalvěj, provází po zbytek cesty. Les úplně zmizí, stoupám úzkou prašnou cestou, otevírají se výhledy na kopce porostlé sytě zelenou trávou a v dálce na modré vrcholky s bílou ledovcovou špičkou. Je tu krásně. Svěží vzduch chladí, ale chvílemi je zase nesnesitelné vedro, začínám být unavená. Kdosi mi nabízí bonbón na doplnění energie, nemohl mít horší nápad, jsou to švýcarské bylinné bonbóny Ricola. Mám už po krk jehličí, horských bystřin, bylin, chci domů!
Vůně na 110 % odpovídá svému názvu. Přivítají vás vrcholky hor pokryté lesy, čerstvý vzduch, vůně jehličí mísící se se suchou levandulí a všechno je jasné a zalité sluncem – jak obrázek z pohlednice… Jste na procházce po horské louce, brodíte se zelenou trávou, užíváte si čistou, nedotčeno přírodu. Míříte do údolí, do lesa, les postupně houstne a spolu s ním i vůně. Jehličí doplněné dřevem se stává výraznějším, byť je levandule stále patrná, a hlavně: vůně tonkově sládne…
Připadne mi, jako z „rodiny“ L’Eau v tom smyslu, že chybí typická březová kůra, kůže, kouř; na druhou stranu oproti L’Eau je nepochybně výraznější. Jako kdyby se smíchala Jersey (Chanel) a Relique d’Amour (Oriza L. Legrand) a končilo to ve stylu Le Male (Gaultier). Začátek může kvůli suchým aromatickým bylinám vyznívat trochu pánsky, což mě nijak netrápilo, ovšem to finální houstnutí a sládnutí rozhodlo, že vůně je sice povedená, ale není pro mě. Procházka po vrcholcích švýcarských Alp ale nabízí opravdu krásný zážitek z přírody.
Modrá, průzračná vůně. Zpočátku výrazně větrová, balzamická, ale chladivým způsobem, je v ní ohromný prostor, hluboký nádech. Pár minut. Poté jí však dojdou síly, klopýtá a kloní hlavu, padá… leží tváří v podrostu, ze kterého podvečerní slunce vytahalo všechny vůně, a do očí se jí směje osamělý svišť.
...se občas v lese ztrácí zmatení senioři,tak tenhle chudák dědoušek se tudle v zimě navoněl levandulí co dostal pod stromeček,pojedl štědrovečerní tymiánovou specialitu své snachy a šel se projít a našli ho až na jaře a to už vrůstal do porostu a sladce se rozkládal,orchidej?lilie? No leda by mu je šupli pozůstalí : Spi sladce
PS : po ukončení fáze deprese recenzi snad edituji
úvod mě zaujal, byl vzdušný, přitom hutný, vůně rychle zesládla a zdála se fakt úžasná - vůně bylinných mentolových bonbonů, mátových a sladce medových, bohatě vonících lučním kvítím a čerstvými bylinkami - vzpomínka na hašlerky... zajímavá, příjemná, živá vůně... a trvá a trvá.. nesnesitelně dlouho beze změny. když konečně změna přišla, sladké hašlerky se proměnily v bylinné pastilky dr. Theisse proti kašli - nesladké, suché seno ze stonků a listů máty, šalvěje a různých dalších bylin. léčebný účinek zaručen, ovšem chuť nevalná:-(
Pronikavá, svěží, vypraná, až avivážová vůně. Horský vzduch ve Švýcarských Alpách, ale ze začátku spíše v hotelu než v přírodě - tekuté mýdlo v zásobníku u umyvadla, vyprané bílé ručníky, dřevěné pryčny ve wellness - přitom vůně nepůsobí hřejivě, je docela studená. Po nějaké době začala sládnout a hrozily ty zmiňované bylinné bonbóny, ale naštěstí se zase vrátila chladivá svěžest. Vůně pak osciluje mezi přírodou - slunce, voda, vzduch - a avivážovou svěžestí. A já si konečně uvědomila, kterou vůni mi to připomíná: Ciel od Amouage.
V případě této vůně jsem doufala v pokračování Causse Méjean, kterou Andy vytvořil pro Richard Lüscher Britos. To se mi bohužel nesplnilo - sice obsahuje levanduli, jehličí, skaliska a dokonce i tonkovou sladkost, ovšem v naprosto jiném poměru a především levandule tu rozhodně nehraje hlavní roli. Stejně jako Fleur mě za ranního aldehydového kuropění přivítá zaprášená štěrková cesta, lemovaná jehličnany, levandulí a skalisky. Jak pokračuji dál, na tváři mě lechtají hřejivé sluneční paprsky, prosvítající mezi stromy a díky březovému dehtu v nose pošimrá kouř z klestí, které pálí místní lesník.
I k mé smůle mi ovšem nabízí bylinné bonbóny, které bohužel odjakživa bytostně nesnáším a navaluje se mi z nich, no slušnost mi bohužel nedovoluje odmítnout. Pranic mi přitom nepomůže, že jsem navoněná Andyho nadýchaně pižmovou L´Eau s něžným pudrovým kosatcem a sladkým pomerančovým květem, ani to, že slunce mezitím stačilo zapadnout a alpský vzduch začal studit, že kolem zurčí horské potůčky, citrusová štiplavost meduňky a hořkost šalvěje bonbónů mi totiž celou tu horskou idylku dokonale znechutí.
Skály přikryté bílým krémovým sněhem, alpské květiny, bílé protěže, modré hořce, citrusová meduňka a sladkým pudrovým pylem obtěžkané lilie. Les pod skalami voní jehličím, dřevem a zlatou pryskyřicí.
Nasládlé bylinky smíchané s větrovou levandulí přecházejí na ambrový krém na holení, z nějž vykukují tóny vlhkého mechu a chladných skal. Závěr patří sladkému pudru. Čekal jsem podstatně zajímavější vůni. Takový tuctový výtvor je od Tauera zklamání. No nic, srovnání s L’Eau mě mělo varovat. Výdrž přesahuje 6 hodin.
Zdá se, že k těmto alpským vrcholkům bude každý stoupat vlastní cestou. Já na ní vyrazila s příslibem horské procházky, při níž nebudu trpět závratí, ale užiju si čerstvý vzduch a kvetoucí alpské louky.
Vyrážím od parkoviště, cesta je štěrková a minerální suchý tón zvířeného prachu se začne prohřívat, jak sílící slunce rozpaluje okolní jehličnany vonící pryskyřicí. Jdu už půl hodiny, ale slibované louky s orchidejemi nikde. Poznenáhla začne les řídnout, vzduch je chladnější a v zeleném podrostu podél pěšiny se objevují byliny. Bezděčně rozemnu pár lístků mezi prsty a pak už mě ta vůně, citrusově štiplavá jako meduňka a hořká jako šalvěj, provází po zbytek cesty. Les úplně zmizí, stoupám úzkou prašnou cestou, otevírají se výhledy na kopce porostlé sytě zelenou trávou a v dálce na modré vrcholky s bílou ledovcovou špičkou. Je tu krásně. Svěží vzduch chladí, ale chvílemi je zase nesnesitelné vedro, začínám být unavená. Kdosi mi nabízí bonbón na doplnění energie, nemohl mít horší nápad, jsou to švýcarské bylinné bonbóny Ricola. Mám už po krk jehličí, horských bystřin, bylin, chci domů!
Vůně na 110 % odpovídá svému názvu. Přivítají vás vrcholky hor pokryté lesy, čerstvý vzduch, vůně jehličí mísící se se suchou levandulí a všechno je jasné a zalité sluncem – jak obrázek z pohlednice… Jste na procházce po horské louce, brodíte se zelenou trávou, užíváte si čistou, nedotčeno přírodu. Míříte do údolí, do lesa, les postupně houstne a spolu s ním i vůně. Jehličí doplněné dřevem se stává výraznějším, byť je levandule stále patrná, a hlavně: vůně tonkově sládne…
Připadne mi, jako z „rodiny“ L’Eau v tom smyslu, že chybí typická březová kůra, kůže, kouř; na druhou stranu oproti L’Eau je nepochybně výraznější. Jako kdyby se smíchala Jersey (Chanel) a Relique d’Amour (Oriza L. Legrand) a končilo to ve stylu Le Male (Gaultier). Začátek může kvůli suchým aromatickým bylinám vyznívat trochu pánsky, což mě nijak netrápilo, ovšem to finální houstnutí a sládnutí rozhodlo, že vůně je sice povedená, ale není pro mě. Procházka po vrcholcích švýcarských Alp ale nabízí opravdu krásný zážitek z přírody.