Měla jsem ho ráda.
Moc ráda.
Jeden z Lamed Vav Tzadikim, řekla bych...
Ticho a klid a věci jsoucí v každém úsměvu /byl-li/, v každém hnutí.
Voněl jemně, po mýdle, starých knihách, prachu, po bylinách - a pořád nevím, co z toho byly všechny ty hořké byliny onoho druhu, co byly voňavé pastilky z malé plechovky, která chrastila v hluboké kapse oblýskaného saka.
Voněl jako vzduch, který se zatoulal z pootevřeného okna archivu na konci opuštěné ulice.
Měla jsem ho ráda.
Moc ráda.
Jeho i tu vůni...
Toto je zvláštní. Na slunci přesušená stará kůže s patinou, která kdysi prošla špínou doslova všeho druhu. Zaprášená, od hlíny, potu, "stájového nepořádku", umaštěná, ochytaná, uválená, plná zbytků suché trávy, zmoklá a zase uschnutá... Dohromady to vůbec nevoní hezky, přesto je kolem hřejivá aura, nesladce ambrová, hladká, důvěrně známá, uklidňující.
P.S.: Prošla ne úplně citlivou reformulací.
Vůně byla vytvořena pro zpěvačku a herečku Jane Birkinovou, po které byla pojmenována luxusní kabelka firmy Hermès. Jane Birkin řekla: "Moje oblíbené vůně jsou Andrewův (její bratr) pach, vůně knihoven, Turecké obchůdky s kořením ... Příliš mnoho pižma, příliš mnoho ambry. Vzpomínky." To prý má být zakleto v parfému. A jak mi "Vzduch z ničeho" (volně přeloženo "něco zdánlivě nevýznamného") voní? Jako kožená kabelka, do jejíž podšívky nasákl pach z roztržené papírové krabičky cigaret, zapomenuté kakaové oplatky i starého diáře s poznámkami o dávných schůzkách, drobnými útržky myšlenek a slůvky milostných veršíků. Kůže, tabák, ambra a pižmo. Neuvěřitelně poutavá vůně. Náladová a složitá. Rozhodně ne pro každého.
Harris si libuje v pudrových, prachových podkladech. Postupně se tam dostává i tato vůně. Začíná sice jako malinko hořké neroli s chypré tóny, ale pižmo ji dá jiný směr. Ambra a vanilka v nesladké podobě. Myslím, že bych měla problém rozeznat o kterou vůni jde. Postupně se všechny dostávají k podobnému konci.
Tuhle vůni jsem testovala už hodně dávno a pořád mi naskakovaly takové ty chlácholící výroky, které padají na adresy netypicky krásných žen. Já bych o tom mohla psát romány, keců typu "být zajímavá je důležitější než být krásná" nebo "jsi taková neklasicky krásná..." GRRRRR...jsem slýchala velmi často. Takže když jsem otestovala poprvé tuhle vůni, hrozně se mi ulevilo, protože jsem našla vyloženě spřízněnou duši, která mi rozuměla. My totiž tyhle blbý kecy slyšet nechceme. Tak. A teď to víte. Takže pokud nás nebudete přijímat tak jak jsme, prostě žádná klasika, symetrický ksichtíky a tvářičky jako jablička, tak si to nechte pro sebe. Nás tohle totiž nezajímá. L´Air de Rien je osobnost, ke které je těžké se dostat. Když jsem se s ní dala do řeči, zjistily jsme, že jsme spolu chodily do stejnýho atelieru, kde jsme čichaly stejnou papírovou lepicí pásku, kterou jsme namáčely lehce jetou houbičkou na nádobí, protože tohle olíznout...no fuj. Ale nic vám tak krásně nevypne papír! Takže ten smrad prostě přejdete. Pak jsme si dlouze povídaly o umění. Seděly jsme na barvami pokapaném linoleu a Rien si otřela zpocené čelo svým černým baretem. Pak vytáhla zrcátko, spravila si rozmazanou rtěnku a lehce omluvným tónem pravila: "Už dva týdny nám nejede na bytě sprcha, nemohla bych si k tobě dneska skočit umýt vlasy?"
Pokud jsem to dobře pochopila, tuto vůni vytvořila Lyn Harrisová pro zpěvačku a herečku Jane Birkinovou, která chtěla vůni evokující nostalgii starých knih a zaprášených knihoven. Myslím, že se v tomto případě zadařilo. Podobně jako Fleur Oriental začíná citrusově nahořkle, tady je to v režii neroli a ten jemně nahořklý tón už zůstává přítomen po celou dobu, pak už nastupují chypré tóny větvičníku a pačuli. A je to právě ta "prachová" (opět lehce připálená jako ve FO) ambra, které se v kombinaci s tou chyprovostí daří dotvářet ten výše zmiňovaný dojem. Kolem si jen tak zlehka propluje pižmo. Nakonec se ambra spojí se suchou, nepříliš sladkou vanilkou.
Měla jsem ho ráda.
Moc ráda.
Jeden z Lamed Vav Tzadikim, řekla bych...
Ticho a klid a věci jsoucí v každém úsměvu /byl-li/, v každém hnutí.
Voněl jemně, po mýdle, starých knihách, prachu, po bylinách - a pořád nevím, co z toho byly všechny ty hořké byliny onoho druhu, co byly voňavé pastilky z malé plechovky, která chrastila v hluboké kapse oblýskaného saka.
Voněl jako vzduch, který se zatoulal z pootevřeného okna archivu na konci opuštěné ulice.
Měla jsem ho ráda.
Moc ráda.
Jeho i tu vůni...
Toto je zvláštní. Na slunci přesušená stará kůže s patinou, která kdysi prošla špínou doslova všeho druhu. Zaprášená, od hlíny, potu, "stájového nepořádku", umaštěná, ochytaná, uválená, plná zbytků suché trávy, zmoklá a zase uschnutá... Dohromady to vůbec nevoní hezky, přesto je kolem hřejivá aura, nesladce ambrová, hladká, důvěrně známá, uklidňující.
P.S.: Prošla ne úplně citlivou reformulací.
Vůně byla vytvořena pro zpěvačku a herečku Jane Birkinovou, po které byla pojmenována luxusní kabelka firmy Hermès. Jane Birkin řekla: "Moje oblíbené vůně jsou Andrewův (její bratr) pach, vůně knihoven, Turecké obchůdky s kořením ... Příliš mnoho pižma, příliš mnoho ambry. Vzpomínky." To prý má být zakleto v parfému. A jak mi "Vzduch z ničeho" (volně přeloženo "něco zdánlivě nevýznamného") voní? Jako kožená kabelka, do jejíž podšívky nasákl pach z roztržené papírové krabičky cigaret, zapomenuté kakaové oplatky i starého diáře s poznámkami o dávných schůzkách, drobnými útržky myšlenek a slůvky milostných veršíků. Kůže, tabák, ambra a pižmo. Neuvěřitelně poutavá vůně. Náladová a složitá. Rozhodně ne pro každého.
Harris si libuje v pudrových, prachových podkladech. Postupně se tam dostává i tato vůně. Začíná sice jako malinko hořké neroli s chypré tóny, ale pižmo ji dá jiný směr. Ambra a vanilka v nesladké podobě. Myslím, že bych měla problém rozeznat o kterou vůni jde. Postupně se všechny dostávají k podobnému konci.
Tuhle vůni jsem testovala už hodně dávno a pořád mi naskakovaly takové ty chlácholící výroky, které padají na adresy netypicky krásných žen. Já bych o tom mohla psát romány, keců typu "být zajímavá je důležitější než být krásná" nebo "jsi taková neklasicky krásná..." GRRRRR...jsem slýchala velmi často. Takže když jsem otestovala poprvé tuhle vůni, hrozně se mi ulevilo, protože jsem našla vyloženě spřízněnou duši, která mi rozuměla. My totiž tyhle blbý kecy slyšet nechceme. Tak. A teď to víte. Takže pokud nás nebudete přijímat tak jak jsme, prostě žádná klasika, symetrický ksichtíky a tvářičky jako jablička, tak si to nechte pro sebe. Nás tohle totiž nezajímá. L´Air de Rien je osobnost, ke které je těžké se dostat. Když jsem se s ní dala do řeči, zjistily jsme, že jsme spolu chodily do stejnýho atelieru, kde jsme čichaly stejnou papírovou lepicí pásku, kterou jsme namáčely lehce jetou houbičkou na nádobí, protože tohle olíznout...no fuj. Ale nic vám tak krásně nevypne papír! Takže ten smrad prostě přejdete. Pak jsme si dlouze povídaly o umění. Seděly jsme na barvami pokapaném linoleu a Rien si otřela zpocené čelo svým černým baretem. Pak vytáhla zrcátko, spravila si rozmazanou rtěnku a lehce omluvným tónem pravila: "Už dva týdny nám nejede na bytě sprcha, nemohla bych si k tobě dneska skočit umýt vlasy?"
Pokud jsem to dobře pochopila, tuto vůni vytvořila Lyn Harrisová pro zpěvačku a herečku Jane Birkinovou, která chtěla vůni evokující nostalgii starých knih a zaprášených knihoven. Myslím, že se v tomto případě zadařilo. Podobně jako Fleur Oriental začíná citrusově nahořkle, tady je to v režii neroli a ten jemně nahořklý tón už zůstává přítomen po celou dobu, pak už nastupují chypré tóny větvičníku a pačuli. A je to právě ta "prachová" (opět lehce připálená jako ve FO) ambra, které se v kombinaci s tou chyprovostí daří dotvářet ten výše zmiňovaný dojem. Kolem si jen tak zlehka propluje pižmo. Nakonec se ambra spojí se suchou, nepříliš sladkou vanilkou.