Jako Molekuly, skoro nic neni citit, jinak zavan na troud sucheho dreva Aromatickým kouřem na troud vysušený snop stepní trávy sem tam prodchnutý snítkou šalvěje. Subtropické klima, dlouho nepršelo a krajina kolem je vyprahlá a spálená od slunce. Z malého kostelíku na jihu Mexika se line meditativní suše dřevitě kadidlová vůně zapálených třísek dřeva palo santo. Nenápadný návštěvník pootevře staré rozvrzané dveře a nahlédne dovnitř. Je navoněný Molecule 02, ambroxanem Gezy Schöna, a vzpomíná na 450 Farmacia SS. Annunziata, která míchala kadidlo s prachovým kosatcem.

Cítím na maličké kousíčky rozcupované zelené stonky, na jejichž pozůstatky někdo položil novou, čerstvou velkou kytici chryzantém do starého zvlhlého dřevěného podstavce. Snáší se na ně mlha a ony voní a voní podivnou trošku ostrou a nahořklou vůní, jakoby volaly. Konkrétnější asi nebudu, tato vůně je pro mě o dojmu, ne o složkách. Ale pokud bych chtěla být pejorativní, řeknu normálně nahnilé kytky… Vůně sebezpytování, bolesti duše, samoty. Když jdete sami pěšinou lemovanou napůl opadanými stromy v podzimním pošmourném počasí. Není noc, je den, zataženo a slunce nesvítí. Nesvítí nejen pro vás, ale i pro všechny ostatní, ale to zrovna vy nevidíte. Není to smrt, je to osamění. (Pravda, je otázkou, nakolik jsem ovlivněna ve svém dojmu prezentací vůně na internetu…) Je to docela intimní vůně, drží se u nositele. Musíte se nosem u kůže zdržet déle, pak se objeví a není nenápadná. Ale pokud jí nevěnujete trochu svého času, jako by se schovávala. /// kytice chryzantém ve zvlhlém dřevěném podstavci na zbytcích tozcupovaných zelených stonků a lístků. vůně samoty. a jindy květinářství :)

Hluboce. Nese s sebou typické Gualtieriho DNA, spíš v rovině živočišnosti než v té oudové. Sladce kořenitá ambrovka s vlhkou skořicí, rozinkami a měkce zakouřeným, napůl zetlelým dřevem rozpouštějícím se v benzoinu. Gualtieri se zabral do svého tělesného konceptu z Orto Parisi natolik, že nám neváhal naservírovat za ambru schované fekální tóny i sem. Pižmo s kořenitým karafiátem a vhodně naaranžovaným pomerančem zasypaným živočišným kmínem udělá svoje. Inu, schované jsou umně a zda je vůně z trilogie inspirované láskou o hlubokém citu nebo jiných hloubkách je otázka doširoka rozevřená.

Kopec zvlhlého sena, zemité pačuli, z dálky zavanutý kouř z páleného suchého listí... Kde je to jaro? To je spíš podzim.. Téměř neznatelné něžné bílé květy nemají šanci se nechat poznat a jen se snaží o zjemnění. Náznak dýmkového tabáku nebo jen dojem? Vkrádají se sušené bylinky. Seno taky časem uschne, všechno uschne vyhřáté sluncem, kouř poleví, pačuli také přejde do své suché podoby a přidá se ještě uhlazený suchý cedr, hodně cedru, všechno je obklopeno cedrem. V této podobě je o poznání příjemnější, ale vyvolává dojem spíš pozdního léta a sklizených polí (a nebo PG Bois Blond) než jara. Pointa mi pořád nějak uniká. Fanouškem značky ale zůstávám, toto je taky povedená vůně se zajímavým vývojem. A když budete trpělivě hledat, ucítíte galbanum vystrkovat zelené růžky.

Měla to být křehká zelená louka s něžnými květy – místo toho je to zdivočelá zahrada překypující životem. Zelená drhnoucí květinovka, kde se veliké dužnaté květy hyacintů a narcisů plných žlutého pylu ve změti bující galbanově hořké zeleně derou ke slunci mezi dřevitě drhnoucím něco-jako-větvičníkem. Není to žádná křehule, je to obří botanický skleník, který se vymknul snahám o kontrolu a vzkvétá.

mandarinka + ostružina

Na tuhle vůni jsem si myslela... a byla jsem úplně mimo. Oud je tu vydatně okořeněný suchým, hořce koženým šafránem a s náloží vlhkostí ztěžklého guajakového dřeva. Růže je doslova krvavá, s obrovskými tmavě zelenými trny, vyrůstající z pačulového podrostu zetlelého do černa, ale přitom bez vláhy. Stylově mi připomíná Bull's Blood od Imaginary Authors, která se mi ale líbí víc.

Kombinace zeleného manga a drhnoucího zeleně dřevitého vetiveru je velmi osvěžující. Vůně není skoro vůbec sladce ovocná, spíš vlhce zelená s jemnými sametově meruňkovými tóny a citrusově zelenou verbenou. Bylo by to moc hezké, ale v pozdějších fázích jde poněkud do mýdlova s hořkou grepovou kůrou.